Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na pařížské ulici se náhodně potkávají dva osamělí lidé, kteří hledají v životě oporu a útěchu. Lydia i Michel trpí ztrátou svých nejbližších a jen těžko hledají smysl dalšího života. Samotu a bolest odkrývají jeden před druhým jen postupně, vzájemně se vzdalují a opět přibližují, zatím neschopni vzkřísit v sobě jakýkoliv cit nebo naději.
Koprodukční melodrama režiséra Costy-Gavrase je především koncertem dvou velkých hereckých osobností, Romy Schneiderové a Yvese Montanda. (šubelinka)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (29)

Rosalinda 

všechny recenze uživatele

Tak tohle byl naprosto bravurní film. Brilatní ztvárnění dvou rozbolavělých duší brilantně ztvárněných paní Schneider a monsieurem Montandem. Jak jsem neposeda, tak na toto jsem koukala od třetí minuty do poslední vteřiny včetně titulků jako přibitá. I slzu jsem uronila. Celé to bylo kompaktně dokonalé, včetně vedlejších postav. Tancující opičák Jackson s růžovým pudlíkem na konci v hotelovém pokoji to dokonal. Zkrátka vynikající výchozí bod v románu Romaina Garyho, k tomu perfektní scénář, režie a neoddiskutovatelně i již zmínění herci. Tak tohle menu bych si dávala každý den. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Tenhle film mě nejdříve citově rozšlapal, ale bylo mu to málo, tak mě smotal do ruličky a tu ještě skopal se schodů. Až jsem vypadla na ulici a přejelo mě hodně aut, mezi nimi určitě i plno plně naložených kamionů. Když se vymačkává citrón, zbude v něm víc šťávy, než ve mě nyní. Krásný film o lidství, který už asi nikdy nikdo nenatočí. ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Film Světlo ženy je nejniternějším dramatem lidské existence. Costa-Gavras sice neměl s podobnou tématikou předchozí zkušenosti, přesto stvořil podle knižní předlohy Romaina Garyho pozoruhodné filmové dílo. Kniha i film dokáží s jemnou citlivostí skloubit drama s humorem a na scénáři se podílel, mimo jiné, i Milan Kundera. Světlo ženy nechává nahlédnout do složitých struktur vnitřních světů, přičemž okolní prostředí má velmi omezené možnosti do nich vstoupit a narušit jejich prožitky bolesti a úzkostné stavy strachů a zoufalství. Nesnadný proces smíření se se ztrátou nejbližších nemá svůj pevně vymezený čas a vehementně brání svůj čistě unikátní smutek. Osamělost se utkává se strachem, žene se vpřed a zbaběle utíká ve strachu ze správné cesty a opětovné bolesti, do všeho se promítají i pocity viny, ublížení a marnosti. Bojový tanec Thanata s Érotem je plný zvratů a odboček, vedoucí ke světlu i do tmy, Éros je nadějí, potřebou a podstatou, Thanatos je úzkostí, přirozeností a vírou. Život a smrt, láska a osamělost, naplnění a prázdnota, niterné hodnoty ztratily orientaci svého směru a zmateně hledají nějakou další cestu k plnohodnotnému pokračování života. Hlavním prostředkem v posmutnělé poutí vnitřním světem je Michel Follin (pozoruhodný Yves Montand), muž s velmi čerstvou intimní bolestí. Panický strach z náhlé osamělosti a závažné nabourání niterného pocitu intimního štěstí dychtivě uhání v dobré víře pokračování naplnění, uchycení života se neohlíží kolem sebe, žádá lásku, či její iluzi a stav zoufalství zraňuje především svého nositele. Druhým a nezvratně poškozeným vnitřním světem je Lydia Towarski (dobrá Romy Schneider), žena ve strachu z otevření se životu po hluboké mateřské ztrátě. Dvě narušená nitra ucítí svou šanci k obřadu zmrtvýchvstání a připojují se k bláznivému tanci Thanata s Érotem. Bolest je posilují, pokud ji dokážeme přijmout a přitom se nevzdat života. Smrt je blízko, vysvobozením je život, ten ale ztratil plnou důvěru. Důležitou postavou je Galba (velmi zajímavý Romolo Valli), cvičitel psů se zábavným tanečním varietním vystoupením pudlů a šimpanze. Osamělost a blízká vůně strachu je niterným strachem, ze kterého se utíká k prožitkové konzumací života. Výraznou postavou je také Sonia Towarska (zajímavá Lila Kedrova), Lydiina tchyně s vlastní niternou bolestí. Mateřství bylo zasaženo a život se stal kabaretním pódiem, radost je osobní ochranou úzkosti. Z dalších rolí: Michelův kamarád Georges (Heinz Bennent), veselý barman kabaretního podniku Clapsy's (Roberto Benigni), Galbův nadšený asistent Sven Svensson (Dieter Schidor), Galbova oblíbená intimní společnice (Catherine Allégret), Lydiin nehodou navždy poznamenaný manžel Alain Towarski (François Perrot), úmrtí vyšetřující policejní komisař Curbec (Daniel Mesguich), z osobní ztráty zmatenější host ruského narozeninového večírku Sacha (Gabriel Jabbour), na stejném ruském večírku ztracený divadelní ředitel (Gabriel Dussurget), soucitný lékař Michelovy ženy (Michel Robin), Michelův smrtí velmi rozčilený švagr (Jean-François Gobbi), či Lydiina služebná (Miranda Campa). Světlo ženy je nejniternější bolestí člověka. Nálada zmatků a obav vnitřních světů vyjadřuje osobní zkušenosti a vlastní úzkost. S ní má i neurvale doprošovaná láska své opodstatnění, byť obyčejně nelze vztah navázat bez poznání. Život pláče a vzteká se, osamělost je zhoubou, láska je smysluplnou potřebou a cynismus není lékem. Pozoruhodná forma vyrovnávání se života se smrtí! () (méně) (více)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Osamělý muž v tísni potkal světlo. Ženu, kterou ani nestihl pořádně poznat, ale měli toho hodně společného a jeden den, jednu noc stala se pro něj vším... Náhoda nebo osud? Costa-Gavras po několika silně politických filmech natočil obyčejný komorní příběh o obyčejných lidech. O lidském trápení i hledání smyslu života. A opět na mne zapůsobil silně, s neobyčejným prožitkem deroucím se až na dno duše. Nakonec ani ta politika zde nechybí, i když tahle linka hodně spjata s dobou napůl rozdělené Evropy byla možná trochu navíc, ale nijak nerušila tu nadčasovost a ještě více můj dojem prohloubila. Půvab Romy Schneiderové mi nemohl uniknout, ale o něco víc než ona a Montand mne zaujal ve vedlejší roli pro mne neznámý Romolo Valli, v symbolicky své úplně poslední roli. Náhoda nebo osud? A nejsilnější scénu z celého filmu, kdesi v závěru, tvoří cirkusové číslo dvou zvířat s hudebním doprovodem tanga... dovedete si něco podobného, pokud jste film neviděli, vůbec představit? 95% ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Niektoré z psychosomatických teórií vychádzajú z priblíženia neznámych ľudí na základe ich vnútorného nastavenia. Z tohto pohľadu sa film mohol volať aj "Stretnutie zúfalcov". Prekonávajú utrpenie, stratu z odchodu blízkych, či blížiacu sa smrť. Muž, žena a v ich tieni neustále prítomný opilec a zvierací artista v jednej osobe. Každý z náhodne sa zrodiaceho páru sa snaží priblížiť k tomu druhému. Raz ako blízki priatelia za chvíľu zase ako milenci. Ich postoje sú dané nielen náhle vzplanúcou láskou, neistotou búrajúcou nastavené hranice dobrovoľne zvolenej samoty a do značnej miery aj potrebou poskytnúť milosrdenstvo trpiacemu. Žena v závere však správne podotýka niečo v tom zmysle, že rodiaci sa vzťah nevychádzal v tomto prípade ani tak zo znalosti pováh, ale len z povahy danej prežívanou bolesťou a utrpením a z poskytnutého súcitu. Tento film vo mne dozrieva. Najprv som ho posunul do trojhviezdičkovej úrovne, najmä z dôvodu takého ťažkého dumania plného ultravážnych tvárí a dialógov, avšak ako reflexiu rozpadnutých partnerstiev v neskoršom strednom veku/ po štyridsiatke a hľadajúcich si adekvátnu náhradu, ktorá už má tiež veľa za sebou je to celkom fajn. Pachuť trochu nasilu naimplantovanej ťažoby síce ostáva, ale pozrieť sa to oddá. Ba i opakovane. ()

Galerie (15)

Zajímavosti (4)

  • Autor předlohy filmu Romain Gary se v sedmdesátých letech, když představoval své dílo tisku, vyjádřil slovy: "Je to právě padesát let, co se mluví o krizi hodnot. Přesto existuje stále jedna hodnota, skutečně živá, kterou žádný sarkasmus, intelektuální terorismus, žádná podvratná činnost nedokázaly poškodit: a sice manželství. Tady chápu muže, který žije se ženou, i ženu, která žije s mužem." (Rosalinda)
  • Pierre Gamet získal v roce 1979 cenu César za nejlepší zvuk. (Terva)
  • Adaptace románu Světlo ženy (Clair de femme, 1977) Romaina Garyho. Český překlad vyšel nově v roce 2018. (NinadeL)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno