Popelka

Černobílá verze této klasické pohádky naštěstí nepříliš často se vracející na naše televizní (vánoční) obrazovky. Konkrétně mám problém především s hlavní postavou, která před přeměnou i po přeměně v krásku vypadá stále stejně šedě a navíc skutečně strašně (rozuměj infantilně) zpívá, stejně jako se zoufale zamilovaným princem, jehož hraje zoufale necharismatický Jiří Štědroň. Všechno ostatní už by vlastně bylo docela v pořádku... (28.10.2009)

Křehoučká Popelka, rázná ledová matka, přemužný, i když vyjukaný (asi zamilovaný), Princ, kterého by si přál asi nejeden z nás, k tomu plno krásných písní, které si zpívám už dobře pětadvacet let. Jen "Kolo-oho-vrátku zpííívej" se mi stále zajídá a stále si neumím zvyknout. Snad až povyrostu... Vánoce bez téhle pohádky pro mne neexistují. Kdo z vás se byl v průhonickém parku podívat na Popelčin domeček? (07.09.2014)

Taková trošku >popelka< mezi všemi těmi českými tradičními velkopohádkami, přesto však velmi vydařený a milý - byť jen (přestože!!!) televizně černobílý - komorní muzikálek na klasické pohádkové téma... Z celé téhle inscenace je cítit (v nejlepším smyslu slova) velký vliv ženského elementu na tvůrčí potenciál zúčastněných (mimo režii i námět a scénář, asistentky režie - a tak dále... :-), přičemž dámy dokázaly vytvořit navýsost půvabnou koláž z nezapomenutelných písniček a citlivě vyprávěného - všem známého - starobylého příběhu o tom, že láska a dobré srdce nakonec všechna protivenství porazí... - - - P.S. Velká škoda, že takovouto uměřenou formou vyprávění, kladoucí důraz spíše na symboliku a poselství pohádky (než na hloupé žvanění, pitvoření a nadbytečná velká gesta) již dnešní >pohádkáři< napříč vším tím rádobyuměleckým spektrem příliš nevládnou... (02.07.2006)

Tato verze popelky je mou nejoblíbenější, vážou se na ni nejenom krásné vzpomínky z dětství, ale i po stránce kvality, herců a písniček. Paní Hrušková je úžasná herečka a tahle role jí neskutečně sedla. Do role Popelky se nehodí nikdo více než ona. Stejně tak sedla role i paní Medřické, která coby macecha předvedla skvělý výkon. Princ stál též za to, pan král a rádce se zase postarali o spoustu legrace. Popelka s paní Šafránkovou se téhle nemůže vůbec měřit. Tato pohádka u nás doma hraje každé Vánoce několikrát a sem tam i přes rok. (11.05.2023)

Jen kolovrátku zpívej, slyším Třísku kdykoli, jakmile si na pohádku vzpomenu. Ty 4* jsou pro něj a být tam jiný princ, bylo by jich 5. Přeslazený Štědroň mi fakt nesedí. Zato Medřická, to je herecký rejstřík. Její macecha je fakt hnusná, jedovatá, dryáčnická. Klobouk dolů. Hrušková je maličká a milá, i když té naivity je tam někdy moc. Ale Tříska, toho mohu fakt skoro vždycky. On je jedním z mála herců, kteří mne dokážou vtáhnout i ve filmu, nejen na divadle (a že jsem s ním po revoluci viděla skoro vše, co v Česku nastudoval). Dojímají mne i holoubci a jejich „Jedno zrnko popela, jedno zrnko máku“ a zrníčka, která nepřibývají na hromádkách, ale mizí v jejich volátkách. Tuhle Popelku řadím mnohem výš než Tři oříšky, ty spíš skoro nesnáším. A přemýšlím, jestli by té mé oblíbené Popelce slušela barva a nebo jestli je i tou černobílou vlastně taková Popelka. (27.05.2008)