Příběhy obyčejného šílenství

Neskutečně humorná, avšak citově prázdná, sonda do životů jedné neveliké skupiny je klasickým českým filmem, který však dokáže překvapit Zelenkovou režií. Asi tak nějak bych shrnul celé Příběhy obyčejného šílenství do jednoho souvětí. Jedná se totiž o úžasný film, klasický český příběh zde získává díky skvělé režii úplně nový rozměr. Zelenka do toho totiž dal naprosto všechno... Stejně tak skvělý je i scénář, jenže ten jsem četl již před nějakou dobou, když vyšel v knižní podobě (a už tam mě látka oslovila). Dokonce i herci jsou velmi dobří a to ani nemluvím o zvuku... [TOP 19/10 70%] (29.10.2006)

A je to tady! Pro mě moc pěkný zážitek... nepopírám, že film nemá slabších míst, podstatné je to, že z něj jde tak trošku obava pro každého... :-) Drtivá většina se v nějaké postavě shlédne...A pak je třeba si položiti otázku... malou...nevinnou... jednoduchou, která zní: "Kdo a co je normální?" Pokud si to ujasníme, tak je to potom snadné... v klidu pak můžeme sdělit světu i takové poslaní, že všichni lidi jsou blázni, jen já jsem letadlo atd. :-) :-) :-) A musím se podělit ještě o jeden poznatek... po skončení i během něho jsem si vzpoměl na definici "normálnosti", kterou replikoval Steve Buscemi ve Skále... brrrrr :-) a o druhý, že z Ivana Trojana se stal PAN HEREC. který zahraje cokoli, kdekoli a o čemkoli... a zvláště tady exceloval. Fajn film proti depce... (08.01.2006)

Scénář: Petr Zelenka .. „To, jak žijeme je jedna věc a většinou se s tím nedá nic dělat ... “ Petr Zelenka, ve snaze splnit obsah názvu, servíruje epizody skutečného lidského pobláznění kolem středobodu daného postavou letištního skladníka, ztvárněného Ivanem Trojanem. Ten opět výborně zahrál další ze svých podivných postaviček, tentokrát byl ale zastíněn Miroslavem Krobotem, který je tak přízemní a rozvážný, až je to dokonalé. Příběh převážně brnká na absurdní strunu hořkého životního humoru, no závěr onu prostupující tragiku silně podtrhne. „ ... ale neměli by jsme ztratit kontakt mezi sebou. Tak ahoj.“ (14.04.2006)

Já ty dvě hvězdičky nedávám proto, že bych byla z Příběhů nějak znechucená. Ve skutečnosti ve mě totiž nezanechaly žádný dojem. Postavy jsou švihlé (ale ne tím sympatickým způsobem) a těžko uvěřitelné, příběh trochu moc plochý a nezajímavý a chladně odvyprávěný. Líbila se mi jen kamera a hudba. A to u mě na tři nestačí. PS: Nemám nic proti slovenskému přízvuku, ale Jana Hlubinská ho má tak silný, že stejně nikdo neuvěří, že je Češka. Tak proč jí nenechat mluvit krásnou slovenštinou místo aby (kolegové Slováci mi odpustí) prznila češtinu? To snad česká postava nemůže mít slovenskou tetu? (09.03.2006)

Dobrý, ale méně by bylo více. A to jak vůbec tohohle cool humoru v českých filmech přelomu tisíciletí (napoikstý už to trochu unavuje), tak obzvlášť toho důrazu na cool ujetost uvnitř příběhu samého. Nakonec se ukazuje, že právě ta nejtrapněji napsaná postava, která tam byla celou dobu na přes držku (matka), je jediná, která tomu ve finále dává smysl. Ovšemže ne tak, že by jediná potřebovala spásu, nicméně jako jediná dosáhne toho, kolem čeho ostatní jen mlsně chodí. Duch vane, kudy chce. Nebo to celé byl vlastně její příběh? Komentář: Artran. (14.12.2016)