Příliš hlučná samota

Natočit Švejka jako blbého retardovaného ožralu by nebyl velký kumšt, kumšt je natočit Švejka jako Švejka. A taky je velký rozdíl mezi takovou tou melancholickou hořkosladkou stálestejností Slavností a bezvýchodným bolavým prázdnem tohohle zbytečného filmu. Co zbytečného, škodlivého, protože Noiret si tohle nezasloužil a režisérka tím skvělou předlohu svým způsobem zabila - ne jen zneuctila po Troškovsku, trapně, halasně ale tak blbě a směšně, že nad tím každý mávne rukou, tohle je takové zmrvení ve velkém stylu, s dobrými herci, takže ten nepříjemný pocit už zůstane... (20.03.2018)

To, že Hanťa není ani trochu potrhlý ale jenom malinko podivín je takříkajíc kulturní šok. Už jsme zjevně uvyklí tomu, že filmové adaptace Hrabala by měly být vtipné. Paradoxně ty vtipné adaptace Hrabala se od předlohy vzdalují minimálně stejně daleko jako toto tklivé pojetí, protože Hrabal si sice všímá podivností a absurdit, ale z úplně jiného důvodu než aby někoho pobavil. Jeho texty jsou prakticky vždy existenciálně vyhrocené, jsou výpovědí o absurdním a nesmyslném světě, v němž je možná i sám lidský život zbytečnou veličinou. Jestli Caisové Hrabal není dobrý, tak to není proto, že by byl málo vtipný, ale proto, že je až příliš normální. Pokud si Menzel libuje v podivnostech a absurditě, aby jimi bavil, pak Caisová je většinou pomíjí. Snad proto, že by nabouraly ono existenciální dusno. Špatně je ovšem obojí. Hrabal má být existenciální i absudrní zároveň. Pokud není, je to chyba... Samozřejmě lze mluvit i o dost nezvládnuté režii, díky níž se cosi podstatného začne dít až v poslední půlhodině, o zoufalém dabingu či o nevěrohodně působících lokacích... PS: Herzova adaptace téhož je o sto procent lepší, přestože je zároveň třikrát kratší... Zajímavé komentáře: Iggy (30.11.2008)

Knihu jsem nečetl, ale myslím že nebudu moc daleko od pravdy, když prohlásím, že tahle francouzská adaptace PŘÍLIŠ HLUČNÉ SAMOTY je fraška. Špatná režie, špatná hudba, nevhodná, trošku depresivnější atmosféra která se tváří jako nevydařená vykrádačka DELIKATES. Říkám to asi poprvé v životě, ale kdyby to byl český film, byl by to nejspíš i HEZKÝ FILM. V podání Véry Caïs je to jen nezdařené cosi, které v tomto případě mělo zůstat nejspíš jen svázané v deskách knihy. (20.02.2007)

Film, ktorý mi nepripadal až tak zlý, akú má povesť. Nemyslím, že nejaká predloha by bola z princípu nesfilmovateľná, keď mal Ejzenštejn v pláne Kapitál, tak sa musí dať sfilmovať všetko. Padajú tu zaujímavé myšlienky, len nie úplne prirodzene zapadajú do celkovej naaranžovanosti scén ani do výstavby scenára. Najlepšie myšlienkovo v rámci filmu vynikne kontrast medzi melancholickým starým samotárom, vyžívajúcim sa v múdrosti kníh a postarším "smilníkom", mysliacim neustále na sex. Keď sa však dostanú k slovu Hanťove vízie, prichádza aj značná rozpačitosť. Příliš hlučná samota mohol byť v ideálnom prípade akýsi odľahčený art, ale aj napriek snahe o takéto vyznenie sa takýto výsledok Caisovej nepodarilo dosiahnuť. Je to nakoniec iba sympatický pokus o experiment. (27.12.2016)

Nepovedený film, jehož neúspěch pramení podle mě primárně už z toho, že se snaží spojit do jednoho celku povídku Baron Prášil z Hrabalových Pábitelů (kterou zfilmoval Juraj Herz jako Sběrné surovosti) s jeho o dost pozdější novelou Příliš hlučná samota. Hrdinou obou je sice Haňťa, ale kromě jména a zaměstnání je to úplně jiný člověk. Poetika a smysl obou knih je také rozdílný, takže udělat z nich jeden film, mělo v tomto případě za následek, že z obou vyprchalo to krásné. Zbyl jenom nezajímavý a nesourodý film s neživotnými postavami. (23.02.2007)