Příliš hlučná samota

Zvláštní film v hlavní roli se slavným Philippem NOIRETEM. V podstatě se jedná o baladický film podle románu Bohumila Hrabala, kde si sám spisovatel osobně střihnul i malou bezvýznamnou roli. V podstatě si všichni čeští herci zde zahráli jenom jako doprovod monologu NOIRETA. Některé morbidní scény ve filmu na mě působily hrozně (jako na př. vážení popelu mrtvého z urny a jeho následné vysypání mezi kedlubny). Zřejmě se mělo jednat o černý humor, ale to jsou právě věci, pro které mě nikdy Hrabal jako spisovatel nezaujal. Já si z takových věcí prostě legraci dělat neumím. Jinak výkon herce Noireta vynikající, ale stejně se divím, že tuto roli přijal. Věřím, že by tohle stejně dobře zvládl Vlastimil BRODSKÝ, který si ve filmu zahrál vedlejší roli a stejně výborně. (23.09.2007)

Je mi líto, ale nehodlám dávat hvězdičky z úcty k mnoha oblíbeným až milovaným hercům (J. Menzel, P. Noiret, P. Vondruška). Knihu jsem četl, od pana Hrabala většinu a jestliže se někdo - podle mého názoru - naprosto míjí s předlohou, je to paní Caisová. Jen těsně za ní je ovšem Dušan Klein s Andělskýma očima. Nic se nepotkává, každý hraje zcela jinak, míním stylově, text není jako u Hrabal pábením odrážejícím komplexitu lidského žití a komunikace, ale změtí bez vnitřní souvislosti. škoda peněz, škoda času to jak na tvorbu tak sledování. (07.10.2011)

Není to sice Menzelův Hrabal, ale i tak se mi film velmi líbil. Hanťa byl svérázný človíček, celý život hledající v milovaných knihách jakési znamení, měl vize, v nichž ho navštěvovali spisovatelé a filozofové jako Baudelaire, Kant, Lao c´ a další. Svou práci ve sběrných surovinách miloval, ač měl se šéfem neustálé problémy. Doba, v níž žil, ho však nakonec zdrtila. Co je to za svět, kde knihy "krvácejí" a jsou likvidovány po tisících, co je to za svět, kde se andělům uřezávají křídla, ruce, hlavy ("Křach, křach")? Takový svět už není pro člověka citlivého, jako byl Hanťa, kterého hrál skvěle Philippe Noiret. (23.02.2007)

Tak nějak jsme si za ta léta zvykli na to, že zfilmované příběhy Bohumila Hrabala jsou absurdně vtipné, ale zároveň melancholicky smutné. No a když jsem zjistil, že se Hrabalův svět a francouzští herci staré školy sešli v jednom filmu, říkal jsem si, že to nemůže být tak strašné, jak se tady tváří. Nicméně je fakt, že dlouho jsem odolával. Když už jsem ale neodolal a film si pustil, tak tu zdejším hodnotitelům musím dát za pravdu. Filmu chybí nadhled a vtip. Čiší z něj jen smutek a deprese. A nejhorší je, že mu chybí i atmosféra, za což asi může i samotný nepovedený dabing francouzských herců a momenty z hospody, které, nevím proč, vůbec nevypadají, jak kdyby byly z páté cenové někde u Hrabala v Libni sedmdesátých let. (21.12.2018)

Natočit Švejka jako blbého retardovaného ožralu by nebyl velký kumšt, kumšt je natočit Švejka jako Švejka. A taky je velký rozdíl mezi takovou tou melancholickou hořkosladkou stálestejností Slavností a bezvýchodným bolavým prázdnem tohohle zbytečného filmu. Co zbytečného, škodlivého, protože Noiret si tohle nezasloužil a režisérka tím skvělou předlohu svým způsobem zabila - ne jen zneuctila po Troškovsku, trapně, halasně ale tak blbě a směšně, že nad tím každý mávne rukou, tohle je takové zmrvení ve velkém stylu, s dobrými herci, takže ten nepříjemný pocit už zůstane... (20.03.2018)