Nastala chyba při přehrávání videa.
  • dopitak
    *

    Mnoho komentujících se tu pokouší dojít k "jádru pudla" vymýšlením, proč tenhle filmový pokus nedopadl (s tím souhlasím). Příliš hlučnou samotu jsem četl a jakkoliv se nechci dotknout velkého spisovatele (existují ovšem i lidé, kteří Hrabala kulantně řečeno moc nemusí), tahle novela je asi opravdu jen těžko zfilmovatelná. Nechápu, proč při zahraničním podílu na výrobě tohoto filmu (tedy kapitál asi byl zajištěn solidně) několik českých herců hrálo jednu postavu a pro českou distribuci zároveň nadabovalo jinou (Knop, Morávková). Zejména u Václava Knopa děsně rušilo, když se obě postavy ve sběrných surovinách takřka střetávaly.(17.4.2010)

  • FireTight
    *

    Možná budu k Bohumilu Hrabalovi až příliš přísný, ale pokud je stejného ražení jako film i knížka, tak se jí zřejmě vyhnu obloukem. Vůbec jsem totiž nepředpokládal, že by mohlo podle jeho novely vzniknout něco tak neuvěřitelně ksindlovního, jako je tento film z roku 1994. Kdyby v tom alespoň nehráli skvělí francouzští, ale hlavně čeští herci začátku devadesátých let, pak bych byl schopen tohle všechno nějak přežít. Ale takhle?? Hrůza, ve které se vlastně skoro nic nestane a která po téměř dvouhodinách skončí bez toho, aby vás nějak hlouběji zasáhla. Maximálně vás dojme Hanťova péče o staré a vyhozené knížky, ovšem jenom v tom případě, že tuto lásku sdílíte též. Jinak naprostá ztráta času...(14.12.2010)

  • LEATHERFAC
    *

    Vážení přátelé...Kdo krucinál je tahle Věra Cais ? Čím se kvalifikovala k tomu, aby mohla zfilmovat jednu z nedůležitějších Hrabalových knih ? Našel jsem o ní, že před tím natočila snad jen dva filmy ve Francii...Její další pokus také podle toho dopadl...Naprosto postrádá Hrabalovu poetiku i filozofickou podstatu...Velmi slabý kousek, který ve mě nezanechal žádný otisk, žádnou vzpomínku...Velká škoda...To i krátkometrážní Sběrné surovosti, z roku 1965, které natočil začínající Juraj Herz, podle Hrabalovy povídky, jež předcházela pozdější Příliš hlučné samotě a ve které se poprvé objevuje postava Hanti, je vedle filmu Caisové naprosté veledílo...(31.1.2007)

  • Subjektiv
    ***

    Kdo zná předchozí Menzelovy adaptace předchozích děl Hrabalových, dozajista bude mít s pohledem Véry Cais převeliký problém. Tam, kde Menzel umně kombinuje radost i smutek, kam zapasovává ono nejasné pábitelství a kus české povahy, tam francouzská režisérka volí pouze mrtvolné smutno. Samo o sobě to není taková tragédie a jsou i chvíle, kdy se takový přístup zdá odůvodněný, např. v závěru, ve scéně s "krvácejícími" knihami... Ovšem v hospodě tedy ne! Občas Noiretovým pojetím snímek dokonce přichází o logiku. Noiretův Haňta není žádný rozevlátec, jak mu vyčítá Brodského postava, ale melancholik par excellence. Někteří čeští herci, zřejmě ti mající nakoukáno "našich Hrabalovek", jakoby tušili, ba kolikrát i věděli, jak své postavy pojmout, ovšem v obklopení nudnými sekundanty vyznívá jejich snaha naprázdno. Zbytek dokonal až na výjimečně situace nedobrý český dabing. Vida v jak nepoetickém slovu může sídlit duše filmu. Slabé ***.(19.2.2009)

  • Iggy
    **

    Nepovedený film, jehož neúspěch pramení podle mě primárně už z toho, že se snaží spojit do jednoho celku povídku Baron Prášil z Hrabalových Pábitelů (kterou zfilmoval Juraj Herz jako Sběrné surovosti) s jeho o dost pozdější novelou Příliš hlučná samota. Hrdinou obou je sice Haňťa, ale kromě jména a zaměstnání je to úplně jiný člověk. Poetika a smysl obou knih je také rozdílný, takže udělat z nich jeden film, mělo v tomto případě za následek, že z obou vyprchalo to krásné. Zbyl jenom nezajímavý a nesourodý film s neživotnými postavami.(23.2.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace