Hrací skříňka

Tohle si běžný člověk jako já ani neumí představit. Něco jiného je postupné poznání, že rodiče, které milujeme, třeba nebyli dříve žádní svatouškové, ale zjištění, že je váš otec lidská zrůda co za války mučila a vraždila nevinné muže, ženy i děti, no v tomhle jsem s Ann Talbot soucítila, vůbec si nejsem jistá co bych dělala a jestli bych to nakonec řešila jako ona. Neposuzovala bych film jako thriller, protože tady jsou karty rozdány celkem jasně a tak jediní, kdo skutečně věřili v Laszlovu nevinu byli jeho blízcí a Anna, ta i přes svou inteligenci a zkušenost hlavně proto, že tomu věřit chtěla. Ale i tak pro ni bylo dost obtížné vyslýchat u soudu svědky a jejich emotivní výpovědi, když se jí z celého případu dělalo až fyzicky nevolno. Takže drama, to ovšem neznamená, že by tady byla nouze o překvapivé zvraty a napětí, jen je to všechno tak nějak reálnější, včetně výkonu Jessicy Lange, která si v podstatě krade celý film pro sebe. Film, jehož hlavní pointu, vystihl dokonale žalobce v rozhovoru s Ann v Budapešti: "Nejde o to pomstít se jednomu senilnímu dědkovi nad hrobem, ale o to, aby se nezapomínalo jakým zvěrstvem byl holocaust". Souhlasím. (23.11.2013)

Hrací skříňka se zaťatou pěstí obrací pozornost k válečným hrůzám druhé světové války. Řecký partyzán Costa-Gavras se již přizpůsobil podmínkám amerického filmového trhu a svůj výstražný útok tentokrát vedl na globálního nepřítele, inspirací byl John Demjanjuk, jeho případ se táhl již od sedmdesátých let, v době uvedení filmu zrovna čekal na rozsudek smrti, aby se celá záležitost nakonec uzavřela až za dalších dvacet let v novém procesu a přirozenou cestou smrti. Osobní zkušenost scénáristy Joea Eszterhase přišla až po filmu. Samozřejmě, odsouzení sadistických krutostí a absolutní neúcty k lidskému životu je společensky záslužný čin a sklidí pokaždé hlasitý aplaus. Spořádaně uhlazený partyzánský šturm se rozhodl pro využití ctihodného prostředí soudního dvora, plamenně káže a spoléhá na osobní spoluúčast a přímé zasažení vnitřního světa. Hlavním prostředkem k niterné rozervanosti je Ann Talbot (zajímavá Jessica Lange), úspěšná americká právnička. Pandořina skříňka se samovolně otevře v náhlém poryvu přicházející bouře, pochybnost zaplaví duši, srdce se odhodlaně vzpírá a věří, pravda nemá slitování. Hlavní mužskou postavou je Mike Laszlo (velmi zajímavý Armin Mueller-Stahl), Annin otec a poválečný imigrant a maďarský antikomunista Temná vzpomínka vyvolává zapomenuté démony dávných válečných hrůz a sebereflexe nepřipouští vlastní pochybení. Významnou postavou je Jack Burke (sympatický Frederic Forrest), státní žalobce, neúnavný ve spravedlivém boji proti závažným hříchům zla. Apokalyptická odezva fašistického násilí je účinnou zbraní k získání potřebné náklonnosti. K výrazným postavám patří také Irwin Silver (příjemný James Block Zagel, v reálu skutečný soudce), poctivý a zákona dbalý soudce kontroverze vyvolávajícího případu. A k výraznějším zde patří též Mikey Talbot (Lukas Haas), malý Annin synek, milující nade vše svého maďarského dědečka. Z dalších rolí: bývalý Annin tchán, druhý Mikeyho dědeček a protřelý právník s pomocí Harry Talbot (Donald Moffat), Annina spolehlivě výkonná asistentka k případu Georgine Wheeler (Cheryl Lynn Bruce), Annin prostomyslně bodrý bratr Karchy Laszlo (Michael Rooker), naivně nevědoucí sestra dávného Mikeova kamaráda Magda Zoldan (Mari Törőcsik), maďarský svědek židovského původu Istvan Boday (Sol Frieder), v hysterii z připomínky minulosti znechuceně plivající svědkyně obžaloby Melinda Kalman (Elżbieta Czyżewska), první maďarská svědkyně obžaloby Judit Hollo (Magda Szekely Marburg), zpochybněním své důvěryhodnosti rozčilený maďarský svědek Geza Vamos (Michael Shillo), přeběhlý ruský špion Vladimir Kostav (George Pusep), či bývalý Annin manžel Dean Talbot (Ned Schmidtke). Hrací skříňka zvolila chvályhodné poslání míru a připomíná nejhlubší bolest lidskosti, film se bohužel nevymyká z běžné americké filmové produkce a silné téma dostalo pouze unifikované zpracování bez skutečného prožitku. Působivé, nablýskané a sterilní. (28.11.2019)

"On není žádné monstrum, jsem jeho dcera, znám ho víc než kdokoliv jiný..." Opravdu můžeme o někom na 100% říct, že ho známe? Tuhle otázku si po zhlédnutí tohoto filmu asi nelze nepoložit. Film je za mě silným samozřejmě už jen kvůli tomu, že plně souzním se slovy vládního žalobce, že "je sice pozdě změnit to, co se stalo, ale není pozdě to připomínat." Ovšem asi nejvíce mě tentokrát zasáhl samotný konec filmu, když se z poněkud těžkopádně rozehraného soudního dramatu stává drama rodinné.  Když tak Ann Tabotová, dcera vehementně věřící v nevinu svého otce, po svém prozření dotyčného konfrontuje otázkou, "proč se aspoň nepokusíš říct pravdu," šel mi mráz po zádech. (15.04.2022)

„We can't change the past... the least we can do is remember it..“ Klasické soudní drama, do kterého známý scénárista Eszterhas rozený Eszterhás promítl svou životní zkušenost v podobě zrady, zklamání a zlomeného srdce z činů blízkého člověka a zároveň přemítá nad tím, jak se vlastní dokola opakované lži stávají subjektivní pravdou, která smývá vinu. Zkušený Costa-Gavras tomu dodal trochu té levicové ublíženosti, ale nutno dodat, že vzhledem k problematice obhajitelným způsobem. Zajímavostí z natáčení je, že Armin Mueller-Stahl měl problémy dostat americké vízum kvůli podezření na úzké vztahy se Stasi.  Ale že spolupracovala Jessica Lange s King Kongem, to nikomu nevadilo.. (20.06.2023)

Pro mě zatím jeden z nejlepších filmů s Jessicou Lange, i když musím říct, že tady jí to zatím slušelo asi nejméně, vlasy měla jak Susan Boyle. Jinak dobře napsaný a slušně zahraný film, nejvíce se mi líbilo, že jsem pořád váhal, jestli mám Mischkovi věřit nebo ne a scéna, kdy jsme se dozvěděli, proč se film vůbec jmenuje "Hrací skříňka". (04.04.2013)