Dům voskových figurín

Vysoko potenciálny horrorový námet je tu nehanebne zmršený príšerným teenagerským spracovaním. Celé to pôsobí naivne, jalovo a nudne. Neverím, že sa najde divák starší ako dvadsaťpäť rokov, ktorý by to ocenil aspoň troma hviezdičkami. Toto je horror súci tak akurát pre stredoškolákov, aj to len pre tých, ktorí ešte nie sú v tomto filmovom žánri zabehnutí. Slabota. ** (23.01.2008)

Mám takové pravidlo. Po skončení filmu s Paris Hilton automaticky ubírám pět hvězdiček. I tady jsem to udělal. Jenže je tady ještě jedna osoba, u které naopak po každém filmu pět hvězdiček přidávám. Správě, je to Elisha. Celkově se jedná o slušně ujeté béčko, kterému nechybí krev, psychopati, pěkný kluci a sexy holky. Najde se tu i několik napínavých scén a vypnout film před velkolepým finále by byla určitě chyba. (18.04.2010)

„Zvyknete si na všetko, ak je treba. Mäso ako mäso.“ Mne sa to páčilo takmer na 74* a nehanbím sa za to. Pôsobivá výprava (les, mestečko, múzeum), drastické vyvražďovanie, krásne nechutná práca s voskom a zaujímavý vrah(ovia?). Pripravte sa na dlhú noc v mestečku Gatlin, pardon Ambrose. Spomedzi obetí nevyzdvihujem ani tak Paris Hilton (predsa len, svoj vrcholný herecký výkon mala v tom čase už za sebou), ale skôr prekvapivo charizmatického a "dospelého" Chada Michaela Murraya ako problematického Nicka (ktorý nie je bežnou hororovou postavou, lebo po väčšinu minutáže má príjemný a v hororoch netradičný zlozvyk, že len čo uvidí gaunera, namiesto toho, aby utiekol kade ľahšie, mu ide naproti... a s kušou). Výsledkom je hustá hixploitation vyvražďovačka, kde sú sily spravodlivo rozložené – zlosynovia prichádzajú o oči, pekné dievčatá o prsty. Diváci vtedy boli na podobné látky pozitívne naladení, takže pri rozpočte 3O miliónov snímka zarobila slušných 70. (17.03.2006)

Rutinní vizuální tapeta, jež absolutně postrádá napětí, tempo i řádnou rytmiku vyprávění. Rozvleklý úvod načrtává přímočaré charaktery, které se nijak neodkloní od zavedených šablon současného teen hororu, což by nijak nevadilo, kdyby snímek absolutně neabsentoval krom zmíněného napětí taky zábavnost. Hrdinové umírají v předem odhadnutelném schématu bez řádnější režisérské inovace a ochoty ukázat divákům něco nového. Jistě, většině patnáctiletých to pocuchá nervy i žaludek, ale ne všem bude vosková sprcha či přesně zapíchnutá trubka připadat úplně košér k tomu, aby se pobavili. Absolutní zbytečnost bez jediného pozivita. (19.11.2006)

Promítnout mi tohle na planetě Parafínů, tak okamžitě ve stylu Rimmera vydám směrem k režisérovi povel, ať na mě přestane vejrat, padne vedle Gandhího k zemi a dá si 50 kliků. A hned! Karty se na začátku rozdávají tak dlouho, až hráči u stolu málem usnou a poté nastupuje stokrát viděné vraždění zabalené v klišé, jenž uspíší definitivní roztavení tohoto chatrného hororového domečku z vosku. Snad jej trochu zbylo na depilaci dlouhých nožek Paris a navazující podsukňový "úsměv č.2" pro objektivy bulvárních fotografů. Stejně je mi záhadou, jak ta trubka mohla hoteliérově dcerušce ublížit, když prošla částí těla vyplněnou vakuem.. Já tě vidím, Jaume..! (01.04.2010)