Apokalypsa

FIlm, který si neustále na něco hraje - na hlubokomyslné dílo s velkým poselstvím (v těch chvílích je nejvíc k smíchu), na komedii (která ale není ani trochu vtipná) nebo na apokalyptickou sci-fárnu (která je prostě blbá). Střídaly se okamžiky, kdy jsem si myslela, že tohle prostě nikdo nemohl myslet vážně (a asi ani nemyslel) s těmi, které naopak smrtelně vážné byly, asi ani sám pan režisér a scénárista v jedné osobě netušil, co chce vlastně natočit. Vznikla tak tahle neskutečně nudná slátanina, která narozdíl od jí podobných nemá ani kapku stylu. Je to chaotické od začátku do konce a ten "gospel" v závěrečných titulkách tomu ještě dodal korunu. Kopa zbytečných postav, totální bordel v ději, který se podle mě neurovná ani opakovaným shlédnutím (nemůžu to sice doložit, ale další dvě a půl hodiny téhle slátanině věnovat opravdu nehodlám). Donnieho Darka jsem moc nepochopila, ale rozhodně mu dám další šanci. Tohle u mě skončilo definitivně s jednou hvězdičkou za charisma Dwayne Johnsona. (13.09.2009)

Natočit Southland Tales japonci, tak z něj může být ultimátní kultovka pro několik generací dopředu. Jenže ho točil Kelly a ten sice může mít hromady nápadů, ale splácat z nich film který bude ultimátně divný takovým způsobem že si v něm každý najde to svoje se mu tentokrát nepodařilo. U Donnie Darka to vyšlo, jenže to má taky mnohem menší záběr a drží se v intencích jediného "žánru". Zato v Southland Tales je úplně všechno, snad všechny motivy které se kdy v kinematografii objevily, všechny zákadní žánry které si dokážete představit. A přitom je základní dějová struktura vcelku jednoznačná a myšlenkově mělká. Nicméně, i přesto že filosofických hloubek se tentokrát bez změněného stavu vědomí nedohrabete a při snaze o najití smyslu ve všem co uvidíte vám nejspíš v hlavě vybuchne termonukleární bomba, je to vlastně i při klasickém čtení filmu docela zábavné - díky béčkovým prerekvizitám se to nikomu nesnaží vnutit jako vážný film a sjetý Rock, šílení evil vědátoři i neomarxistické maminy zkrátka dokáží zabavit. 7/10 (19.11.2008)

Pimprlové divadlo bez ladu a skladu a tvůrčí onanie Richarda Kellyho, který až příliš uvěřil své tolik vzývané genialitě. Mohl bych zde psát o jeho křečovité snaze o politickou agitku a myšlenkový přesah, o zdejším pochybném srovnávání s Lynchem, ale nakonec budu parafrázovat úryvek ze čtyři roky staré recenze Jiřího Peňáse k filmu Vaterland, který mi mluví z duše a dokonale se hodí i ke Kellyho dílku: „........Všemu vládne vágnost, nedotaženost, přibližnost, a asi to nejhorší, co se uměleckému dílu může stát: že v něm vlastně o nic nejde, protože v něm může jít o cokoli. Před ´Southland Tales´ lze také snobsky či bezradně sednout na záď a skládat holdy jeho originalitě (svévole bývá většinou originální) a tajemné atmosféře ( když něco postrádá hlavu a patu, je to ohromná zásobárna tajemností). Především je ale pro mne Kellyho film dokladem velké autorské sebestřednosti, toho, čemu kritik Andrej Stankovič říkal "geniálničení". Neomylný tvůrce hrne do díla, co se mu v hlavě zrodí, nechť divák žasne. Nedává to smysl? Pak je to určitě podobenství. Nudí to? Určitě v tom bude nějaké poselství. Mouchy? Tak to bude asi ten surrealismus!“ :o)........PS: Na ´Donnie Darko´ se přesto pořád těším. (29.03.2008)

Je to podivné, je to neopakovatelné a je to jiné. Nečitelné. Nepochopitelné. Kelly sice spíš patlá páté přes deváté a kombinuje až moc očividně, ale i tak mě svým způsobem uchvátil. Možná je ještě nezkušený - teprve druhý film - ale už v Darkovi dokázal, že ví jak na to. Tady nejspíš hranici překročil. Nejspíš. Možná ale ne. Tenhle film si mě získal stejně jako mě naštval a znechutil. Ale já bych rád ocenil ten nový přístup. Southland Tales jsou unikátní, nehodnotitelné. Mohl bych dát jakékoli hodnocení a uměl bych si ho zdůvodnit. Mohl bych dát pět hvězd i odpad. Nevím, vážně ne. (06.01.2010)

Tentokrát Richard Kelly přecenil své síly a schopnost smysluplně vyprávět zamotaný příběh. Nechápu, proč distributor zvolil zavádějící název, upomínající na slavný válečný Coppolův film, a proto uvádím v titulu i originální název. Southland Tales jsou nejnovějším (dva roky starým) snímkem režiséra Donnie Darka. Ten film se stal legendou. Poté, co sestříhal Richard Kelly režisérskou verzi Donnieho Darka (tento kultovní snímek mimochodem nikdy nebyl v Česku promítán, ani nevyšel na DVD), ozvaly se hlasy, že kouzlo nesestříhané verze je v tom, že se snímek nepovedl. Čím víc totiž režisér vysvětloval, osekával a bil se za jedinou jasnou linii, tím víc byli fanoušci zklamáni. Film Southland Tales rozdělil diváckou obec opět na dvě části - ta méně početná je filmem nadšená, druhá, větší, jej odsuzuje jako totální nabubřelost. Pravda bude, jak to bývá, někde uprostřed. Příběh skutečně nakonec působí poněkud lacině, celá ústřední historka je velmi jednoduchá. Na ni jsou pak navěšeny ornamenty a ornamentíky, některé zajímavé, jiné vyloženě otravné. Např. neustálé narážky obrazové i slovní na kouření penisu děvkami jsou za chvíli vyloženě na zabití autora, na druhé straně hra s náboženskými symboly a vytetovaným Kristem naprosto pitomá, resp. trapná. Hlavním bodem je kritika mediálního světa, kdy se na nás hrne a řítí tolik informací, že je nestíháme pobrat - a podobné je to ve ve filmu. Možná poté můžeme brát jako úmysl, že za tím vším je jen nicotný problém, nedůležitá blbost. Stejně jako v médiích. Southland Tales mají zajímavou atmosféru, některé vyloženě dobré herecké výkony, a to dokonce i The Rocka, žánr postkatastrofické sci-fi je však jen zástěrkou pro vyjádření mnoha kritik vůči současnému přemedializovanému světu, až je těžké najít rozdíl mezi kritizovaným a filmem samotným. (30.06.2010)