Videodrom

„Television is reality, and reality is less than television.“ Některé věty nelze tesat do kamene, neboť ani on není věčný.. Stačí jeden podnět, třeba osmimilimetrový a osm centimetrů se rázem mění na osm palců, co vás dostanou osm světelných let od reality. To je lidská transformace prostřednictvím posedlosti. Posedlosti, která kontroluje mysl, aby zničila tělo. Cronenberg, tak jiný, tak svůj, se v podstatě celou kariéru drží jednoho tématu a nutno dodat, že jednoduchost mu při tom sluší mnohem víc, než neopodstatněné mlžení za jasného dne.. Sony, JVC, Toshiba a James Woods. Co se týká značek videorekordérů, neměl člověk na začátku osmdesátých let moc na výběr.. (04.07.2014)

Výborná a úchylně/bizarní záležitost. Ale pro mě jest, the Brood o třídu lepší. Prostě to nešlape na 100%. Na 2.str., sehnati přesně takový druh pistole...joooo, to by bylo. Ovšem ten, kdo nemá neskutečný soundtrack (nad kterým by musel Carpenter pochvalně zamručeti) neviděl tento film. Což v kontextu Videodromu, dává dokonalý smysl. ;-) (24.01.2020)

Nikdy ho nelákaly sekery v hlavách obětí nebo uječené polonahé modelky, na které za rohem číhá smrtelné nebezpečí. Kanadský (úchylný) klenot David Cronenberg – jiný a tolik se lišící od většiny ostatních – má raději genetické nebo technologické kolapsy, ze kterých pramení psychický rozpad člověka. Stejně jako v jeho kultovní Mouše i tady dominuje záplava práce maskérů a trikařů v souvislosti s postavou ředitele kontroverzního televizního kanálu plného erotiky a násilí, který se propadá do světa, v němž realitu nahrazují divoké vize. Aneb jak se pohledem vizionářského tvůrce mění James Woods prostřednictvím vývoje moderních technologií. Dráždivý autor s citem pro úchylné detaily opět šokoval. (14.07.2019)

Film násilný a detailní, ale současně zbytečně křehký a povrchní, aplikující základní Cronenbergovská klišé na svou samu o sobě zajímavou a schématicky bohatou myšlenku. Ve své době možná silně nadčasový fyzický horor díky přímému zobrazování tabuizovaných výjevů a jejich symbolicky destruktivních účinků na lidskou psychiku, dnes už poměrně zastaralá prezentace osmdesátkového žánrového hypu s nulovým dopadem na lehce otrlejšího diváka, jejíž nečitelné dění sice stále neztrácí na působivosti, ale nevyužitý potenciál halucinogenního a těžce depresivního námětu je cítit čím dál znatelněji... (14.07.2016)

David Cronenberg je odjakživa jiný režisér a ukazuje věci odlišným způsobem než ostatní. Jeho vize a nápady, které se projevují efekty působícími velmi reálně, jsou jednou fantastické, aby podruhé byly spíše odpornými. tato nevyváženost je i ve Videodromu, který se věnuje studii nejen lidské touhy po uspokojení, rozkoši, ale také samotnému kultu VHS nebo spíše televizního vysílání obecně. Některé scény nebo náznaky mi trochu připomínají pozdější dílo Cronenberga ExistenZ, které se však dokázalo ponořit do paranoie a chápání reality ještě hlouběji a děsivěji. Videodrom je pokus, který svým paranoidním způsobem reaguje na televizi a její obrovskou rozšířenost a možná i všechny záporné (i zdravotní) vlivy na lidstvo, ale také ukazuje člověka samotného, kterému je představen svět, po kterém začne toužit a on ho prostě musí chtít. Chtěl bych vědět, jak Cronenberg udělal tu scénu s tuším televizí a vlnami na ní ... (05.10.2008)