Režie:
Zdeněk KubečekScénář:
Jiří BednářKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Josef Větrovec, Zdeněk Žák, Alena Vránová, Světlana Nálepková, Marcel Vašinka, Jiří Holý, Martina Hudečková, Marta Richterová, Jiří Lír, Drahomíra Fialková, Jiří Bruder, Adolf Filip (více)Obsahy(1)
Příběh se odehrává v Praze ve třicátých letech minulého století. Starý šejdíř hodinář Sakař (J. Větrovec) předstírá onemocnění, aby se dostal do nemocnice. Mladý lékař z Bulovky (Z. Žák) ho najde na ulici a do nemocnice ho přijme. Sakař je výborný odborník, spravuje všem hodinky, ale v určité chvíli v něm zvítězí touha po svobodě a z nemocnice uteče i se vzácným kusem starých hodin, který bohužel patří primářce (A. Vránová). Pro lékaře nastává problém, ohrožena je jeho pozice i existence… Předlohou televizní hry z roku 1988 se stala jedna z povídek spisovatele Oty Duba ze sbírky „Doktorské a jiné povídky“. Znalost lékařské profese byla pro prozaika O. Duba samozřejmostí, stejně tak jako osobní prožitek určitých společenských reálií. (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Podobné pocity jsem měl při sledování jiného dramatu Zdeňka Kubečka a to, Jako kníže Rohan. Znovu mě uchvátil ten hluboký lidský příběh. V Rohanovi exceloval Vladimír Menšík, zde je to životní role Josefa Větrovce. Hodinář se odehrává během hospodářské krize v roce 1932 a že to byla doba nelehká, věrně zachycuje scénář Jiřího Bednáře a věrohodné dobové reálie snímá kamera Vladimíra Opletala. Nemám slov, znovu musím zmínit Rohana, kde je také přesvědčivě zachycena doba, ve které je snímek vyprávěn, tak jako v Hodináři meziválečné období působí dokonale. Herecké výkony opět klasa, Josef Větrovec jako bývalý hodinář Eda Sakař, nyní nezaměstnaný a živořící v bídě, přespávající po ubytovnách a simulující nemoc, aby mohl v nemocnici přečkat pár dnů, je naprosto úžasná postava, které nejde nelitovat. Mistrovský příklad starého a poctivého herectví!! Ostatní role jsou obsazeny taky velice pěkně, vetešník Klimt (Jiří Holý) nebo starožitník Hošek (Jiří Lír), to jsou charaktery, které jim věříte. Miluju tyhle zapomenuté televizní inscenace, které v sobě mají neskutečnou hloubku, pravdivost a uvěřitelnost. Klobouk dolů. Nelze zapomenout na hudbu Jiřího F. Svobody, která příběhem ladně prostupuje a dobarvuje ho svou jemností a barevností. Já ty křídlovky mám tak rád, v dnešní době už žádný skladatel tenhle typ trubek a hudebních nástrojů vůbec nepoužívá. A přitom jsou tak důležité k navození potřebné atmosféry. Hodinář je pro mě srdcovka taky hlavně panem Větrovcem, který mi vždycky připomínal mého dědy. ()
Docela dojemná připomínka, o kolik byl ještě docela nedávno život těžší, než je dnes. --- Můj děda se tenkrát živil jako švec. Když během krize lidi obraceli každou korunu a do obchodů přišly baťovky... Psí život. Neměl rád První republiku. ()
Celkem zajímavá inscenace, ohlížející se do minulosti. Říkal jsem si, jestli v době normalizace tento film nebyl kritikou nuzného života za první republiky, ve srovnání se skvělým životem v socialistickém zřízení. Kdyby nebyla pasáž s prodejem a hledáním hodin tak dlouhá, příběh by zhutnila a ten by se tak občas nevlekl. Nicméně Větrovcův Sakař byl velice povedený a pointa vlastně také. ()
Zvláštní příběh, jehož zápletka byla očekávatelná, ale útěkem ze špitálu se bortí logika příběhu i věrohodnost jednání, snad proto, že hodinář mnoho rozumu nepobral... Francouzské odbíjecí hodiny, které jsou středobodem příběhu, hrají melodii Santa Lucia, což je světově proslulá neapolská píseň, z roku 1776, která oslavuje malebný neapolský přistav. ()
"Stesti je kluzky, tak se ho drzte." ()
Hodnotím 75 % , preto lebo sa mi veľmi páčil herecký výkon Josefa Vétrovca... ()
"Takže jste mě vlastně zničil z čisté lásky?" Průměrné televizní drama. ()
Josef Větrovec tady obdivuhodně přesvědčivé zahrál zkrachovalého prvorepublikového hodináře. Líbila se mi i Alena Vránová, kterou kromě zralého herectví provází osobitý sex-appeal, od mládí až do zralého věku. ()
Poněkud hořký, ale dobře vykreslený příběh zasazený do období zřejmě hospodářské krize první republiky. Na výsledném dojmu se podepsaly nejen výborné herecké výkony představitelů hlavních i epizodních postav, ale i skvělá režie, dobové kostýmy i ostatní reálie, a v neposlední řadě i kvalitní hudba. Snad jen těch nablýskaných veteránů se prohánělo v jednom momentu na ulici skoro tolik, jako dnes na magistrále, ale to je jen drobnost. ()
Bohužel musím souhlasit s kolegy. Nejprve jednotlivé krámy obíhá Sakař, aby ho vzápětí napodobil doktor. Jenže já mám tuhle dobu rád. Ovšem závěrečným monologem se svou nastávající to Zdeněk Žák, respektive jeho postava, vystihl naprosto přesně. Doba první republiky nebyla ani náhodou tak bezstarostná, jak nám ji líčily prvorepublikové filmy. Stát se potýkal s velkou chudobou a nezaměstnaností a ani poctivým řemeslem si člověk pořádně nevydělal. Doktořinou vlastně také ne, jak jsme mohli vidět. Josef Větrovec byl skvělý. Bohužel tenhle televizní film mi ze všeho nejvíce připomínal konec Josefa Větrovce. I když zemřel o více jak deset let poté, po rozdělení republiky už o práci v podstatě nezavadil. Nemohli mu zapomenout jeho komunistické přesvědčení. Jeho konec byl stejně hořký jako tato inscenace. ()
Tolik hvězdiček hlavně a pouze za vždy skvělého Josefa Větrovce, který se stal nepohodlný, ale úplně se zapomnělo na ty hlavní důvody proč u něj vše bylo tak, jak bylo !!! Jak je možné, když režii dalo tolik roboty s autentičností třicátých let, včetně velkého pouličního provozu jezdícího poctivě vlevo a kostýmů, že nikomu nevadilo použít v nemocnici umyvadlo a porcelánovou baterii z osmdesátých let !! ()
Díky, za opakování a připomenutí. Skvělé obsazení a nádherně ztvárněné charaktery...všem lze ty postavičky věřit...... ()
75% ()
Kolega "topi" pode mnou to vystihl přesně. Nemám k tomu co dodat. Snad jen abych byl spravedlivý k jiným filmům, přeci jen za 4*. Mělo to mouchy, třeba kolega "Fait" též pode mnou (ano s tím umyvadlem atd). A snad ještě. Ano hudba Jiřího Svobody mi tady trochu připoměla Zdeňka Lišku, který právě křídlovky a jinou klasiku používal také v některém filmu (např. Hříšní lidé...) právě pro tuto dobu velmi se hodící a dokreslující. Ano je to škoda, že dnešní skladatelé filmové hudby pro film, zasazený do jisté doby, použijí dnešní techniku, nic proti, ale svádí k experimentování. Také nic proti, hudební experimenty já rád (já nevím tak třeba Midi Lidi ve filmu Protektor atdatd.). Ale také vůbec nechci srovnávat s velikány filmové hudby. Jen, že se nebráním experimentům. On ale třeba Zdeněk Liška, když už jsem ho zmínil, byl opravdu velký experimentátor. Ale uměl to. Co uměl... geniálně a přesně (až bych řekl lékárnicky) zvolil právě i nástroje (klasické a pro tu dobu typické) a zvuky, co dá vše filmu vůni té doby. A o to by mělo filmovým skladatelům a vlastně i zadavatelům hudby jít především. Bohužel teď se to mastí jak se to mastí, hlavně že se na tom namaže. Co si budeme povídat, dnešní generace to stejně nedocení (asi). ()
Dva pechfóglové ve světě zmrdů. Naivnost doktůrka, stejně jako drbanský vtěrkismus Sakaře je mnohdy na pěst. ()
Otřesné TV 80 - kové zpracování, na to se nejde koukat. ()
Nesnesitelně blbé, zdlouhavé a opakujícím se dějem ve stylu "tady už to není, to musíte támhle" připomínající pohádku o kohoutkovi, který "leží v komoře a nožky má nahoře", to vše korunováno odporně pitomými dialogy. ()