Generace X

Postmoderně lehce stravitelně koncipovaný satirický film o těch skutečně závažných a bolestných věcech a stavech, ke kterým mílovými kroky spěje i naše společnost. Režisér Arie Posin ve svém celovečerním debutu pregnantně popisuje to, kam až může zajít západní individualismus v kombinaci s hedonisticky konzumním způsobem života a materialismem coby náhražkou duchovna. Absolutní dysfunkce mezilidské komunikace, slova pozbývající svého významu, apatie a letargie jakožto společensky jedině akceptovaný stav, útěky do virtuálních a halucinačních světů... Všimněte si, jak podezřele často generace rodičů ve filmu svírá v ruce sklenku vína, nahrazuje ji totiž to, čeho se tak panicky bojí u svých dětí - drogy. V absolutním dostatku věcí totiž všichni těžce hledají absentující pocit štěstí a naplnění. Jestli někdo varovně zvedá prst proti bezbřehému přijetí amerického životního stylu, zbožštění individualistickému způsobu života či třeba vůči absolutnímu zákazu tělesných trestů rodinných potomků, pak je to právě tenhle film... Podobné filmy: Americká krása, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Volání o pomoc, Tichá dohoda (13.05.2008)

Tak teda toto bolo fakt zaujímavé a film nabitý hereckými hviezdami. No pristihla som sa, ako sa počas neho ovládam, lebo ma až trhalo z tej nečinnosti a "salámovitosti" skoro všetkých postáv popri tom všetkom, čo sa dialo... Napätie u mňa šlapalo štart - cieľ. Asi som to moc prežívala:) Dobrý filmík. Pre všetkých zaneprázdnených rodičov a ignorantské deti. (12.11.2008)

Zápletka je zdánlivě prostá. V americkém sanatoriu pro duševně choré, jenž je novátorsky umístěné do přirozeného prostředí maloměsta o půdorysu učenlivého mořského savce, se hlavní pan magistr rozdávající medikamenty k potlačení mentálních poruch znenadání rozhodne pro provaz. Mladí pacienti začnou trpět abstinenčními příznaky, starší generaci už není pomoci dávno. V rámci úsporných opatření se navrhuji vrátit k polstrovaným celám.. Satirický přelet nad delfíním hnízdem, kde jsou negativní důsledky současného konzumního životního stylu (egoismus, liberální výchova, pokrytecký zájem o druhé) úmyslně vyhnány do extrému a to prostřednictvím zcela neadekvátních reakcí na okolní dění. Fajn. Jenže člověk celou dobu čeká, co se z toho vyvine, jaké převratné poselství, či překvapivý závěr mu bude nabídnut a ono krom skvěle hrajícího J.Bella nepřijde nic. Pokud si chtěl tento mix Americké krásy, Donnieho bacha na letecké motory Darka, Zoufalých manželek a Skandálu v katolické škole posvítit na svět mezilidské komunikace postupně pohlcovaný nicotou, měl si zvolit originálnější cestu a hlavně silnější nosný příběh. A teď mě omluvte, odcházím s dětmi do delfinária. Dostal jsem totiž volňásky na Fiennese skákavého a jen blázen by si nechal ujít tleskání ploutvemi a skoky skrz obruč odměnou za tři sledě v podání tohoto renomované britského performera.. (03.08.2011)

U filmů, jejichž příběh vyžaduje, aby se veškeré postavy chovaly jako idioti, používá Roger Ebert pojem The Idiot Plot. Podle stejného klíče by u Chumscrubber musel použít trochu jiný pojem - The Lunatic Plot. Prostě blázen kam se podíváš. Jsem už na různé ujeté světy celkem zvyklý, zde jsem však byl po půlhodině velmi zaskočen, neboť jsem si před zhlédnutím pročetl pouze obsah a žánrové zařazení. Tenhle film je podivnou a v několika místech silně mrazivou satirou na dnešní ... maloměstský svět. Takříkajíc nemilosrdně nastavuje zrcadlo ... (23.07.2010)

Řada mých oblíbených uživatelů nasázela plný počet hvězdiček, ale já se v tomhle případě přikláním k názoru Sobise87, jehož koment do značné míry vystihuje i mé pocity. I to srovnání s Americkou krásou, která se pohybuje ve stejné kombinaci žánrů satiry a dramatu, sedí, protože v mých očích druhý snímek drtivě poráží Generaci X. Nedávno jsem tvrdě zkritizoval snímek, jehož hlavní hrdina se choval jako blb a člověk odřízlý od reality, tady se pro změnu jako blbové chovají všichni, a to jen proto, aby potvrdili scénáristovo a režisérovo snažení. Co chce ten film kritizovat, je celkem jasné. Je to ať už vypjatý individualismus, egoismus, konzumismus a navíc se snaží potvrdit tvrzení, že populace v USA je nejvíc zasažená nejrůznějšími psychiatrickými poruchami. Jenže honí až moc zajíců najednou a kromě póz, teatrálnosti a křeče nabízí jen funkční momenty a jednotlivé hlášky nebo scény, místo aby fungoval jako celek. Celkový dojem: 40 %. Typicky festivalový kousek, který může fungovat na určitou diváckou kastu. (18.04.2011)