Ballada o soldatě
Ballad of a Soldier
Balada o vojakovi
Obsahy(2)
Teprve devatenáctiletý Aljoša překvapil svého velitele, když na bojišti druhé světové války zneškodnil dva nepřátelské tanky. Namísto vyznamenání ovšem mladík požádá o krátkou propustku do rodné vsi, aby mohl matce spravit střechu. Cestou potkává veterány mířící domů, mladé brance směrem na frontu i mladou dívku, která si jen přeje být od války co nejdál. Dobrosrdečný Aljoša se snaží každému z nich aspoň trochu ulehčit: vyřídit pozdravy rodině, doprovodit zraněného vojáka nebo vyděšené dívce sehnat trochu vody. To vše ho ale zároveň vzdaluje od jeho původního cíle a zdá se, že svou matku nestihne ani pozdravit. Žádného ze zdržení ale Aljoša nelituje, zvláště ne setkání se Šurou... Sovětský válečný snímek o krátkých chvilkách laskavosti v těch nejtěžších časech natočil v roce 1959 Grigorij Čuchraj podle vlastního scénáře, který napsal společně s Valentinem Ježovem. Oba pak za svou práci získali řadu festivalových cen, nominaci na Oscara za scénář a cenu BAFTA za nejlepší zahraniční film. Lyrický snímek o křehkém poutu mezi dvěma mladými lidmi se na krajinu zuboženou válkou dívá smířlivě, někdy s nadhledem nad absurdními situacemi, jindy vážně – většinou však s nadějí. (Česká televize)
(více)Recenze (78)
Zajímavé je, že ačkoli se jedná o válečný film, je v něm pouze jedna válečná scéna a to ta, díky níž je Aljošovi povoleno navštívit matku. Zbytek filmu zaplňuje právě tato cesta. Nicméně i přesto se jedná o velice povedený počin, který diváka ani na minutu nenudí. Smutné je také zobrazení Aljošovy matky, která je ihned v úvodu filmu a na konci spatřujeme její zoufalství z toho, že ačkoli se jí syn vrátil, hned ho musí opět pustit do války a její utrpení z toho, že se jí třeba už nevrátí, začíná nanovo. ()
Sovietsky zväz dokázal vyprodukovať aj krásny a nepolitický filmo vojne, ktorý sa veru musí páčiť. Príbeh o nekonfliktnom a milom mladom vojakovi, ktorý počas vojny dostane dovolenku a vyberie sa na strastiplnú cestu domov za mamou, aby sa s ňou ešte rozlúčil a hlavne jej opravil strechu, je obohatený strašne milou ľúbostnou zápletkou s dievčinou, ktorá sa náhodou dostane k nemu do vagónu, v ktorom načierno cestuje... Vývoj ich vzťahu je naznačený s citom a divák sa doslova vžíva do ich vzrastajúcich citov. Ozaj krásny film o vojne a láske. ()
Film o stretávaní a lúčení a každé z tých stretnutí má neuveriteľnú silu. Samozrejme, najväčšiu to posledné, s matkou, to bolo asi najsilnejšie filmové objatie, aké som vo filme videl. Ale aj napriek krátkemu stretnutiu a streche, čo zostala neopravená, vojak Aľoša mení na svojej ceste osudy viacerých ľudí a jeho posledná cesta nebola vôbec márna. Balada je jeden zo skvostov ruského vojnového filmu, kde ideológia aj strana išla bokom. Nevadí ani strašná nekvalita obrazu, aj to je u mňa akoby prirodzená súčasť starého ruského filmu. –––– Idem ďalej, len som sa zastavil. – Ako to, synček, nerozumiem? – Musím už ísť. ()
Co k tomu dodat... Sovetska superbomba, ktera musi kazdeho citliveho cloveka srazit na kolena...Prekrasna, smutna balada o mladickem vojakovi Aljosovi, krasne divce jmenem Sura (Жанна Прохоренко), a jejich spolecnem kratkem setkani. Kamera !!!!!!!!!!!! ()
Vojna ja svinstvo.!! Krásny príbeh o mladom chlapcovi, ktorý cestou domov prežije svoju prvú lásku. 80% ()
Ojedinělý zástupce čistého žánru - balady, formálně v neposkvrněném a dokonale čirém realismu. Jestli tento film o něčem není, tak o vojákovi, který dostal týden opušťáku a jede domů k mamince. Během jeho cesty se implicitně prokreslují všechny možné vlivy války na chování lidí, a právě to je hlavním tématem filmu, i když významy všech indicií budou jasné už jen sovětskému pamětníkovi, který na vlastní kůži zažil válečnou situaci v Rusku. Čuchraj si válku prožil až do kosti - tedy moc dobře věděl, o čem natáčí film. Všechny situace silně poukazují na svou krutou dočasnost, a i šťastné chvíle jsou nemilosrdně prošpikovány smutkem, který vyplývá z celkového kontextu. Šťastné setkání zmrzačeného vojáka se svou ženou nakonec jako happy miniend působit nemůže, obzvláště poté, co další epizoda ukáže manželku Pavlova, která na svého vojáka na frontě zvysoka kašle a užívá si s jiným. Jisté je, že z našeho pohledu nikdy neodhalíme zcela úplné poselství tohoto filmu, a těžko dokážeme přesně charakterizovat, o čem vlastně je. Mně se nejvíce líbí výrok, že tenhle film je o ženách. 80% ()
Jak natočit oslavu sovětské armády a sovětského člověka a zároveň do filmu dostat poselství o tom, že válka je špatná, nikomu nic dobrého nepřináší a navíc to natočit v Sovětském svazu? Grigorij Čuchraj to dokázal a už jen za to mu patří poklona. Mimo jiné získal nominaci na amerického Oscara za scénář! Balada o vojákovi je velmi naivní film s velmi naivním hlavním hrdinou. To ale rozhodně není výtka. Režisér to natočil precizně a film mu nepadl ani na stranu zvrácené propagandy, ani do zidealizované válečné romantiky. Naivnost hlavního hrdiny omlouvá jeho mládí a celkovou naivnost filmu pak snaha o zlidštění války a snaha o to, ukázat, že to nejlepší, co můžeme udělat, je být lidští a v těžkých chvílích pomoci druhému. Nemusíme se vymlouvat jednoduše na nic a můžeme prostě jen pomoci… tak jako hlavní hrdina, který obětuje svůj drahocenný volný čas. V dnešní době tohle téma rezonuje společnosti ještě silněji než kdykoli předtím… čtyři hvězdy. Zkrátka i z Ruska (Sovětského svazu) občas přijde něco dobrého. Jen je škoda, že dobrého je nyní výrazně méně, než toho zla. ()
Na tomto filmu jsem byl kdysi jako malý kluk se školou, když byl promítán ještě jako povinný. Protože se nedávno naskytla příležitost navrátit se do dětských let a připomenout si tak znovu atmosféru socialistického biografu poloviny 80. let, rozhodl jsem se po chvilce váhání ji využít. Základním kladem snímku zůstává fakt, že ačkoliv se jedná o dílo sovětské provenience, neobsahuje téměř žádný rušivý ideologický podtext. Osu filmu tvoří příběh mladého vojáka Aljošy, který se vyznamená na frontě tím, že sestřelí dva německé tanky. Za to dostane od soudruha generála propustku, aby se mohl navrátit domů, kde na něj čeká jeho matka. Celý děj je zaměřen na jeho putování a události, které po cestě prožívá. Film zachycuje bohatou mozaiku lidských osudů z období druhé světové války. Ty však často mají charakter tak naivní a přímočarý, že nás ani na vteřinu nenechají na pochybách, kde je dobro a zlo. Nekomplikovaná záležitost s výrazně protiválečným poselstvím, která nenudí ani nijak zvlášť nenadchne. 65% ()
Mám to štěstí, že na naší fakultě si můžeme zapsat C předmět - Filmový klub. Není nic příjemnějšího pro filmového fanouška, než mít za úkol podívat se na 7 filmů z padesátých let. Pokud pominu Vertigo (které jsem viděl již mnohokrát), tak tenhle film se mi líbil nejvíc. I v pekle může být člověk šťastný, i když jen chvíli. Takže děkuji Filmovému klubu za skvělou podívanou, protože jinam bych tenhle film asi nikdy neobjevil. Navíc 5 kreditů k tomu, tuž neber to:). ()
Asi půjdu proti proudu, ale po tolika letech sovětské propagandy jsem otrlý avšak už nezaujatý. Film není rozhodně civilní, jak tady píší recenzenti, v některých pasážích je až kýčovitý. První obraz s bitvou, která udělá z Aljošky hrdinu je k smíchu. Scénář "šustí papírem", jak se kdysi psávalo, vše je tak vykonstruované, od hodného generála a poručíka, po všechny peripetie se vzkazy, vojákem s telegramem a žena za přepážkou, mýdlo, vodu, strážce vagónu, konzervy. Vypravěč nám sdělí poselství na začátku, abychom to co uvidíme, vnímali jak chtějí tvůrci a na konci to zase umělecky zhodnotí. ()
4,5 Napriek názvu film nemá okrem hrubej dejovej kostry príliš baladický charakter. Prevažnú väčšinu času totiž nemá smutný až pochmúrny dej, ale je skôr láskavý, plný nehy, pôsobí veľmi pozitívne a dokonca obsahuje aj slušnú dávku veľmi milého humoru. Ústredná dvojica je veľmi sympatická: krásna, milá, trochu plachá dievčina Šura (veľmi pôvabná Žanna Trofimovna Prochorenko) a krásny, statočný a dobrosrdečný geroj Aljoša (Vladimir Sergejevič Ivašov). Počas dlhej cesty sa medzi nimi vyvíja hlboký cit. Vlastne sa jedná o akýsi ruský road-movie z 2. svetovej vojny, keďže väčšinu času strávia hlavní hrdinovia na cestách. Veľkým pozitívom filmu je, že je celkom oslobodený od nánosov ideológie a propagandy, ide hlavne o ľudskosť a hlboký ľudský cit. Tvorcovia sa tiež vyhli nadbytočnému pátosu v romantickej linke. Všetky tieto atribúty a čistý, priamočiary štýl robia film silne nadčasovým. Mám pocit, že ani po 62 rokoch vôbec nezostarol. A napokon dojem umocňuje nádherná kamera, ktorá v zreštaurovanej verzii vynikne v plnej kráse. ()
prostý, skvěle natočený příběh.... ()
Milé, jiné slovo mě nenapadá, silně propagandistické ale také lidské a na konci dojemné. ()
Po dlhej dobe som si niečo pozrel čo stalo za pozretie :). Jednoduchý príbeh mladého vojaka ktorý putuje za rodinou a vo vlaku stretne niekoho pre koho je ochotný postupne obetovať všetko. Postupné zbližovanie dvoch ľudí ktorých spojí spoločný osud a jedna cesta si k seba nachádzajú cestu. Starý čiernobiely ruský príbeh z vojnového obdobia má v sebe viac pátosu a sily ako kopa súčasných romantických filmov dokopy.... ()
Ten film patří ke klenotům sovětských válečných filmů. Vlastně se na frontu dostáváme jen na začátku filmu, pak se už vypráví o cestě prostého ruského kluka na kratičkou dovolenou za matkou. Krutost války zde vystupuje zřetelně právě pohledem do zázemí, postiženému nepřátelským bombardováním a odsunem civilistů v době německé převahy až někam za Ural... Aljoša je prototypem vzorného sovětského člověka, čestného, upřímného, trochu naivního, který ví, že jeho povinností je každému, kdo si to zaslouží, pomáhat, a tak mu nakonec zbude pro matku sotva pět minut, protože válka nezná slitování a je nutno uposlechnout rozkaz a vrátit se včas na frontu... Patnáct let po válce to museli diváci vnímat velice živě, protože tehdy to měli v živé vlastní paměti. Snižování hrdinství sovětských vojáků je hanbou dnešní doby... ()
Reziser tohoto filmu ma aj na svedomi film Ciste nebe, ktory ma tiez rovnako a nezaujimavo zaujal, ako Balada o vojakovi. Zaciatok mi najviac do zivota dal. Kratka, uvodna sceneria bojiska, kde utocia nemecke tanky na Aljosu. Mne sa zdalo, ze to ani nebol nemecky tank, ale zamaskovany rusky tank, ktory mal vyzerat, ze je to tiger. Po najlepsej casti filmu uz len nasledovalo putovanie Aljosu domov ku svojej matke. Cestu mal plnu komplikacii a dokonca tu stretol aj svoju lasku. Tato romanticka vlozka vo filme, nebola zla, ale ja to fakt nemusim. Cele mi to pripadalo take az moc presladene, co ma len nudilo a neustale som sa dival na hodiny, kedy uz konecne skonci tento film. ()
Hodně silný, emočně vypjatý příběh. Je dobře, že se tyto filmy opět vrací. ()
"A co vy? Kam se podějete? .. Rusko je velké..." "Tohle válečné melodrama mne nenadchlo. ()
Filmová báseň – plná patosu, tragična, lidskosti i smířlivosti. Vizuálně silné scény, výborný casting a jímavá hudba jsou pomyslnou třešničkou na dortu. ()
Dojemná a nekonečne ľudská balada o vojakovi.Aľjoša na fronte zničí 2 nepriateľské tanky(zaujímavo nasnímaná scéna,chviľku i dole hlavou) nie ako hrdina,ale zo strachu a miesto vyznamenania, prosí u veliteľa o dovolenku na opravu strechy svojej matky.Cesta 19 ročného vojaka, po nekonečne veľkej ruskej zemi do svojej rodnej dediny je natočená citlivo, cez tváre krásnych mladých ľudí vidíme i krásu ruskej prírody,oblohu,brezový háj.Je to film patetický,ale hlavne veľmi ľudský. ()