Režie:
George CukorKamera:
Joseph RuttenbergHudba:
Bronislau KaperHrají:
Charles Boyer, Ingrid Bergman, Joseph Cotten, Dame May Whitty, Angela Lansbury, Emil Rameau, Edmund Breon, Halliwell Hobbes, Tom Stevenson, Alec Craig (více)Obsahy(3)
Světla blikají a pohasínají. Ze zamčené půdy se ozývají kročeje. Tajemné události, které vidí a slyší jen zranitelná mladá Paula, ji vedou k obavám, že přichází o rozum – což je přesně to, v co její podlý manžel Gregory doufá. Plynové lampy v režii George Cukora jsou mistrovskou lekcí napětí. Ingrid Bergmanová získala za roli Pauly, pochybující o své příčetnosti a lpící na jejích posledních zbytcích, svou první Cenu Akademie. Její partner, rovněž na Oscara nominovaný Charles Boyer, obratně hraje proti svému obvyklému typu, uhlazeného zloducha Gregoryho. Příběh z viktoriánské éry, zasazený do dekorací, jež získaly Cenu Akademie za nejlepší výpravu, dále oživují Joseph Cotten, Dame May Whitty a tehdy osmnáctiletá Angela Lansbury ve svém filmovém debutu (rovněž oceněném Oscarovou nominací). (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (149)
Kterak si hodné naivní děvče vzalo za manžela zločince, který se ji krátce po svatbě snaží dostat do blázince. Proč? Kvůli vlastnímu obohacení, jak jinak. Provařenou zápletku odpouštím, neboť film byl natočen v době, kdy ji ještě nikdo nestrkal divákům pod nos 2 krát týdně. Výborné herecké výkony a napětí hodné Hitchcocka film povyšuje na první příčky kvality. Jak dokáže být láska slepá a jak některá manželka bl.., tedy zamilovaná. ()
Neobyčejně silný zážitek i při opakovaném vidění. Psychothrillerů o ženách ohrožovaných manžely jsou mraky, ale tento má tak mimořádné herecké výkony, že na něj nezapomenete do smrti. Charles Boyer trýzní Ingrid Bergmanovou tak rafinovaně, že si to ta nebožačka ani neuvědomuje. Když jsou otočeni směrem od sebe, vidíme Boyerovu pravou tvář, ale když se střetnou pohledy, je to úplně jiný člověk. Změna, jaké dosáhl pouhým pohledem, jako když přeblikne semafor. No a když vidíte, jak nehne brvou a metodicky Bergmanové lže, sugeruje jí, že se zbláznila a každé její doutnající podezření típne hned v zárodku protiútokem, působí vlastně sadističtěji, než kdyby ji například zavřel ve sklepě a chodil ji tam mlátit pohrabáčem. Spolu s Psychem absolutní špička žánru. 100% ()
Strhující psychologický thriller s vynikající atmosférou a nádherným herectvím. Psychologické týrání ženy vlastním manželem, který jí se zvráceným potěšením dohání až k šílenství. Prohnaný zloděj a vrah je důmyslný ve své vytrvalosti, se kterou čeká na vhodný okamžik, aby se pokusil zmocnit své kořisti. Průběh filmu s jeho atmosférou je strhující ve své proměně osobnosti v lidskou trosku a ve svém postupném pomalém odkrývání skutečného stavu věcí. Pianista Gregory Anton (skvělý Charles Boyer) je sadista lidské duše, trpělivý ve svém čekání na svou šanci a zároveň nedočkavý při cestě za svým cílem. Zvrhle si užívá vyvíjeného a zvyšovaného psychického tlaku na svou manželku, se kterou manipuluje s důmyslnou zručností. Dědička velké operní pěvkyně Paula Alquist, později Anton (dobrá Ingrid Bergman, jako malá Terry Moore) se pod velkým tlakem svého manžela postupně mění v lidskou trosku s pošramocenými nervy, nízkým sebevědomím a velkou pochybností o realitě a svém zdravém rozumu. Je mu vydána, aby z ní po kouskách odřezával další a další kousek lidské duše a důstojnosti, aby byla neustále ponižována a uváděna v mylnou představu o svém konání. Z dalších rolí: asistent Scotland Yardu Brian Cameron (Joseph Cotten), odhalující pravý stav skutečností v rodině Antonových a rozkrývající starý zločin a vraždu, stará slečna Bessie Thwaites (Dame May Whitty), zvědavá a vlezle neodbytná osoba, hubatá služka Nancy (Angela Lansbury), poslouchající svého pána, nahluchlá kuchařka Elizabeth (Barbara Everest), pěvecký učitel Maestro Guardi (Emil Rameau), a strážník Williams (Tom Stevenson), pomáhající při chytání zločince. Úchvatné, strhující, působivé, zneklidňující, destruktivní, bouřlivé, temné. Vynikající dílo divadelního rázu. ()
Absolutně průhledné a předvídatelné. Jít to do kin někdy v posledních dvaceti letech, mnoho diváků by určitě čekalo v závěru nějakou "šokující" pointu. Na svou dobu však bezpochyby mimořádný počin, jenž jako psychothriller nadprůměrně funguje i dnes. Samozřejmě hlavně zásluhou ústředního hereckého dua (Boyer měl vyloženě ďábelské charisma) a parádní lehce mysteriózní (místy skoro až snové a hororové) atmosféry, vyčarované skvělou čb kamerou. 75 % ()
Ponenáhlu houstnoucí dusno v klaustrofobně přeplněných interiérech i stále mlhavějších ateliérových ulicích, brilantně napsané repliky zarývající se do paměti i s melodií hlasů, trochu starosvětské, ale precizní herectví, prostě vrcholná ukázka hitchcockovské totálně kontrolované filmařiny ve filmu o totální kontrole člověka člověkem. Věčná škoda, že se k tomu už dnes nedá přijít bez předchozí znalosti zápletky, až je z toho jeden občas netrpělivý, kdy už se věci posunou dál, ale i tak je úžasné sledovat, kam až se v posledním dějství vybičuje Paulina nejistota a jak si pak za všechny manipulované nebožačky světa vychutnává závěrečnou katarzi. ()
Galerie (37)
Zajímavosti (25)
- Film obohatil angličtinu o nové slovo "gaslighting", používané na opis psychologickej manipulácie s cieľom vyvolať šialenstvo prostredníctvom situácií, v ktorých obeť začne pochybovať o svojej pamäti a vnímaní. (danoo)
- Ingrid Bergman (Paula Alquist) strávila nějaký čas v sanatoriu pro duševně choré, kde studovala chování ženy, která utrpěla nervové zhroucení. (Kulmon)
- Na scéne bolo úmyselne plno kadejakých obrazov, dekorácií a nepotrebných predmetov, aby sa zdôraznil Paulin (Ingrid Bergman) pocit klaustrofóbie. (Arsenal83)
Reklama