Režie:
Josef MachKamera:
Jan StallichHudba:
Jan KaprHrají:
Eduard Linkers, Světla Svozilová, Stanislav Neumann, Otto Krčka, Ladislav Herbert Struna, Ivan Jandl, Jaroslav Mareš, Jiří Plachý st., Marie Nademlejnská (více)Obsahy(1)
Režisér Josef Mach vcelku uspěl, když se pokusil spojit klasický dětský příběh se sociálním akcentem, příběh se totiž odehrává za hospodářské krize v roce 1931. Vydřiducha, jenž dluhy svých obětí zapisuje do zeleného sešitku, znemožní až všímavý chlapec, jenž v něm odhalí podvodníka a překupníka kradených věcí. (oficiální text distributora)
Recenze (25)
Tak tohle mi úplně sedlo, ještě lepší než Křížová trojka ze stejného roku. Zábavný, napínavý film, mírně s detektivním nádechem, pro jakoukoliv věkovou kategorii, ve kterém se vedle pozoruhodné dějové linie odvíjí i druhý plán coby obraz historické doby (přesněji dopad hospodařské krizy na obyvatelstvo i obchodnícké řemeslo v meziválečném období první republiky). Vedle Eduarda Linkerse v hlavní záporní postavě a rovněž skvělých hereckých výkonů Neumanna, Plachého st. a Mareše máme možnost vidět i vynikající režii a disciplinu všech dětských představitelů. S postavou Frantíka Severýna jsem se dokázal okamžitě stotožnit i přesto, že mi je asi dvakrát tolik než jemu v tomhle příběhu a fandil jsem mu. Osobně mě překvapilo, že za knižní předlohou tohoto milého skvostu (Poplach v Kovářské uličce) stojí autor více méně politických próz Václav Řezáč. ()
Poplach v Kovářské uličce jsem četl někdy ve čtvrtý třídě (mám dojem, že dokonce šlo o povinnou četbu), a i když mě to tenkrát bavilo, nikdy jsem se k tomu nevrátil. Dneska jsem poprvý viděl tenhle film, kterej mě celkem příjemně překvapil. Navzdory nedávnému nástupu komunismu vznikl povedený a až na pár drobností zcela apolitický film. Přes cílové zaměření na dětské diváky mě především bavila šmelinářská dvojka Linkers-Svozilová. ()
Kouzelná věcička s podmanivou atmosférou starých ČS filmů, vklouzla jsem do dětských střevíčků a okamžitě se stala spřízněnou duší malého Františka.. Příběh o bezcharakterním obchodníkovi, lépe řečeno lichváři, mě vtáhnul na první dobrou a tomu houfu dětí jsem od srdce fandila.. Herecký ansámbl výborný, zejména tedy zlodějské duo Linkers-Svozilová, dědeček v podání Stanislava Neumanna úžasný, no a samozřejmě nepřehlédnutelná autorita Jiřího Plachého.. Děti zaslouží pochvalu zvlášť, tak příjemné a milé osazenstvo se zřídkakdy vidí.. Krásné filmové pohlazení, bylo mi potěšením.. ()
Pěkný film s atmosférou pavlačových domů a hokynářských krámků. Detektivní příběh určený spíše dětem, ale i dospělí se u tohoto filmu pobaví. Hlavně u skvělé šmelinářské dvojici - Světla Svozilová a Eduard Linkers, kterého si vždycky vybavím z filmu Nikdo nic neví, když ho táhnou v dětským kočárku Jarda Marvan Franta Filipovský a hraje tam opilého esesáka a haleká " Holaladydýýý ". Další role zaujmou určitě Stanislav Neumann v roli Frantíkova dědečka a L.H.Struna v roli Kolíska. Film vznikl na motivy knihy Václava Řezáče - " Poplach v Kovářské uličce " . ()
Zelená knížka je film o odpornom úžerníkovi, ktorý nielen že požičiava za nenormálne úroky, ale ešte aj tie potom spätne podvodne navyšuje. A okráda najmä robotnícku vrstvu. Film je teda ladený do prokomunistického postoja, že proletariát je hnusným kapitalistom okrádaný. Na druhej strane, v roku 1931 nikto tým zlým kapitalistom nemohol byť, len žid, takže film si vyslúžil aj nálepku antisemitský. Aj pravdu ukázať je totiž antisemitské. ()
Zajímavosti (2)
- Zapadlé hokynářství bylo postaveno v ateliéru na Barrandově. (M.B)
- V úvodních i závěrečných titulcích je Eduard Linkers (hokynář Bočan) uveden jako Edvard Linkers. (bomber7)
Reklama