Kráska v nesnázích

Houpoučká červená knihovna, ovšem neuvěřutelně silná v kramflecích, co se vizuální stránky týče. Poměr dějových (ukecaných) a nedějových (obrazových) pasáží je přibližně 50:50 a nutno podotknout, že ty druhé jsou doslova dechberoucí. Aňa není špatná, Abrhám a Brejchová jsou skvělí, Schmitzer vydělává, Roman Luknár je zde spíše do počtu, Vašáryová je bohužel nesnesitelná. Filmu by rozhodně prospělo rychejší tempo. Nicméně Hřebejk to ustál se ctí. PS: Geislerová JE krásná! (20.09.2006)

Bylo mi z té Krásky trochu smutno. Cesta do hlubin duše její i všech byla zasypána množstvím slov. Nevěrohodných, nepřirozených, prázdných slov a tak jsem se někde v půlce přestala snažit ji hledat. Jen dvakrát jsem zarezonovala s postavou: poprvé když hodný Evžen konečně vystrčil drápky a pronesl k vyčuránkům klidnou, věcnou ale uzemňující řeč. Podruhé, když malinko vyšinutá přesto milující matka obhajovala svého syna - dík hereckému umu Emílie Vašáryové jsem tu cestičku na krátko zazřela. (18.11.2006)

Nějaký čas jsem se Krásce vyhýbal, protože jsem neměl sebemenší chuť zjistit, proč přesně se právě po tomhle filmu stal z Jana Hřebejka symbol úpadku českého dramatu. Ale náhoda tomu chtěla, že jsem nakonec zkusil. Rozumím pokusu o povýšení subžánru "dramatu od stolu", ale zůstává mi hlava stát nad manýrou ve vybrnkávaných ospalých písních. Hřebejk s Jarchovským si natočili film a měli pocit, že tentokrát už skutečně vyprávějí tu pravou současnost. Nepřipisují žádné vtipné figurky, nahlížejí do aktuálního obrazu života a diváci by přece měli jásat, jak scénář bez pardonu vidí národu do duše. A to, že se to nakonec tak úplně nestalo a divácká obec se seřadila od opatrných obdivovatelů až po posmívající se odpůrce, nějak nedokázali překonat. Což z mojí strany není soud, ale reakce na to, jak se Hřebejk bez ohledu na ohlasy diváků začal sám pasovat na blahosklonného mistra žánru, který nám přece dává to, co chceme. Proto dodnes nemůžu zapomenout na rozhovor, ve kterém se režisér vracel právě ke Krásce s argumenty, že ačkoli ji kritika strhala, tak on VÍ, že natočil dobrý film a že stvořit pravou, nefalšovanou a lidskou podívanou se srdcem je přece mnohem náročnější, "než si za obdrženou fůru peněz na počítači množit elfy". A to mě na celých Nesnázích nejvíc zaráží a mrzí. To, že ze sebe pan režisér při prvním náznaku kritiky a něčeho jiného než bezbřehých pelíškovských a pupendovských diváckých ovací stvořil karikaturu bezmála troškovského typu, kterou jsem mu dlouhé roky nedokázal a nechtěl sloupnout a i o dekádu později mi na něj občas probleskne. A proto je tak velké překvapení, když film skončí a při závěrečných titulcích celá ta bublina splaskne. Zůstane obyčejný film, ve kterém právě tenhle patriot tak nenápaditě sází písně Glena Hansarda mezi výstupy co nejabsurdněji nadávajícího Schmitzera a dávky smutně živočišného sexu. Neboli takové pravé čecháčkovské lhaní si do vlastní kapsy, do kterého by se ve svých filmech tak strašně rád strefoval. (15.09.2008)

Oblíbený Hřebejkův kousek, který si pouštím hned po Pělíškách nejraději. Však jej taky považuju za mnohem kvalitnější než zdejší hodně zavádějící hodnocení. Pochopitelně si film krade nejvíce pro sebe Schmitzer. Jeho Ríša je figurka, která se jen tak ve filmu neobjevuje. Celkově je Kráska plná lidsky náležitě hnusných a opravdových charakterů. 85% (31.03.2017)

Ne ne a jeste jednou ne. Kdo dava tomuto filmu mene jak tri hvezdicky a mluvi o absenci vnitrni dramaticnosti ci originality, opetne nevi o cem mluvi, jak uz nas mnohokrate presvedcil, ze. Jsem pripraven vest disputaci o tomto filmu s kymkoliv a kdykoliv a povazuji ho za zatim pro me asi nejlepsi Hrebejkuv snimek, jelikoz se dotyka problemu dneska a konecne nerozebira porad jen minulost. Neni to film bez chyb a bez vad na krase hereckych vykonu (Machacek je i podle me obsazen zbytecne a zjevne jen z urciteho kamaradickovstvi, postava matky ztvarnena Emilii Vasaryovou by mohla byt opravdu prokreslenejsi), presto dle meho nzaoru jde o jeden z nejlepsich ceskych snimku poslednich let. (21.09.2006)