Policajt

Delon hraje policajty tak často, až mám pocit, že francouzská policie je vlastně jenom Delon + pár poskoků určených pro Delonovi rozkazy. Nicméně ta role mu fakt sedne. Musím však říci, že v tomhle filmečku mě nejvíce zaujal Richard Crenna, hodně dobrej mačos. Jeho krádež ve vlaku byla velkostylová. Catherine Deneuve je prostě tak přirozeně krásná ženská, že bych nenašel odvahu jí kritizovat, ani kdyby hrála špatně a tady teda rozhodně odvahu hledat nemusím. Liduprázdné chodníky i autyprázdné silnice ranní Paříže dotváří skvělou atmosféru k tomuhle napínovému filmu. Nerad chválím policajty, ale tady musím udělat vyjímku. (06.08.2007)

Na přelomu 60. a 70. let se ve Francii točily podobný filmy jak na běžícim pásu. Většina se mi líbí, ale zrovna tenhle film nějak nefunguje. Alain Delon je tady takovej nijakej, Catherine Deneuve se ve filmu jenom tak občas mihne a zůstala dost nevyužitá, celá vlaková scéna vypadá, že se sem omylem dostala z nějaký parodie, navíc mě to nějak nevtáhlo do děje a celkově to byla docela nuda. Jediný, co se tomu nedá upřít, je slušná atmosféra. Ale od jmen jako je Melville nebo Delon člověk čeká víc. (27.11.2023)

Za začátek a konec bych klidně dal pět hvězd, a za chvíli vysvětlím proč, ale ten zpackaně natočený přepad vlaku ze vzduchu za pomocí modýlků letadla a vlaku, ten je na přesdržku a velmi, ale velmi ubere na autentičnosti. Melville tenhle film postavil na poetice všedního dne, vlastně večera a noci (nejenom policajta), kdy nevidíme žádné upřesňující ani explicitní obrazy (třeba výslechu jednoho ze zadržených, aby pustil zbývající dvě jména) , ale jde o ten řekněme kolorit kolem, impresi, pocit. Čímž se dostávám k tomu podstatnému - celý film je koncipován jako a podle převážně impresionistických obrazů francouzských malířů, k čemuž odkazuje v každé chvíli i obrazy na zdech bytů a setkáním v galerii, které začne detailním záběrem na obraz u nás méně známého Vlamincka. Všechna ta nádraží, vlaky, noční pařížské ulice s bary, všechno jsou to impresionistické obrazy, jen rozpohybované. Navíc u tohoto filmu miluju začátek - kdo nezažil letoviska Španělska a Francie po sezóně, těžko uvěří, jaké zvláštní pocity tahle města duchů v té době nabízejí. A u mne je to navíc spojeno s jednou slečnou, kde ten vztah také nedopadl. Takže ten závěr svým způsobem rovněž jinak prožívám. Pokud tedy bereme film z tohoto úhlu pohledu, a nečekáme akci za akcí, jde o malý klenot, a je jen škoda, že za něj Melville sklidil takovou kritiku, až ji nakonec nepřežil. (30.11.2023)

Svět gangsterů je v Melvillových filmech vždy silně homosexuální (asi nejsilněji je to cítit z Osudového kruhu). Dle tohoto filmu je policista blíže ženám, se kterými ho spojuje nejednoznačnost jeho chování, chladné vyčkávání, až bude situace příhodná... neboli ta inzerovaná nedůvěra a podezření. Delonovým druhem je tady Deneuve, čemuž odpovídá i závěr ve stylu "Jsme jedné krve, já i ty". Bohužel právě ten se Mellvilovi silně nepovedl a vyznívá spíše trapně než osudově, stejně jako ta malovaná do modra stylyzovaná pozadí ulic Paříže. (23.05.2011)

Kolem nás je spousta paralelních světu, se kterýmji se dostáváme do kontaktu jen zřídka a sporadicky, i když jsme si dobře vědomi jejich existence; svět matematiků, nadnárodnch korporací, politiků, policajtů a zločinců... S politiky třeba jen při volebních kampaních (Babiš rozdával knihu a perníčky) nebo když zjistíte, že nemáte kde si zapálit doutník a plácnout holku přes zadek je trestné. A krádeže žebříků, krytiny ze stodoly, a zeleniny na zahradě, zřejmě nepatří do domény zločinu stíhaného policií. Každopádně film o tom by mohl být zajímavější, než tento chladně vykalkulovaný příběh o podivných lidech s maskou na tváři. Pozn.: Moji oblíbení (ti, kteří se mi zobrazují vpředu na šedém pozadí) dávají v průměru 95% - připadá mi to zajímavější než celý film. (30.10.2017)