Malá Miss Sunshine

Vtipné, inteligentní, příjemně odsýpající, skvěle zahrané, podbarvené skvostným soundtrackem. Ač nezávislé, tak přístupné všem. Navíc i s velkou dávkou postupně budovaných sympatií k jednotlivým postavám, takže na konci vám zdaleka nebudou jedno a budete se s nimi jen těžko loučit... Vše je jak má být a navíc ještě v nadstandartní kvalitě. DOPLNĚNO : Po Malé Miss Sunshine ve vás dlouhodobě zůstane tak skvělý pocit pohody jako po žádném snímku z poslední doby a i na podruhé má stejný účinek. Proto zvyšuji ještě o jednu *. (05.11.2006)

Tak tohle byla neuveritelna jizda. Ukazkovej priklad vtipne uchylnyho filmu. Zhruba behem deseti minut je danej pribeh a zacina neuveritelna smrst vetsinou hodne vtipnejch scen a dialogu. Sice tempo misty polevi a odehraje se nejaka dramatictejsi scena a v tehle momentech film vyjimecne krapet nudi, ale diky naprosto masakralnimu zaveru si na to za chvily ani nevzpomenete a budete se jeste dlouho po skonceni filmu smat jak idioti. Herecka sestava byla vybrana perfektne, vsichni sou ve svejch rolich prirozeny, ale nejhustsi je asi deda v podani Alana Arkina a Steve Carell, kterej se tvari desne vypraskane. A jak tu nekdo zminuje, ze se jedna o napraveni rodiny, tak to bych teda nerek, podle me se nijak zvlast neudobrili. Taky stoji za zminku hudba, ktera sice pusobila, jako bych ji uz nekde slysel, ale k filmu se skvele hodila. Vynikajici komedie. (12.11.2006)

Pouze průměrná dramatická road movie s komediálními prvky. Rozhodně se nejedná o nějakou bombu, ale na druhou stranu to vůbec není špatný film. Taková trochu přehnaná, oddychová jízda s občas depresivní, s občas pohodovou atmosférou. Abigail Breslin dokázala, že se z ní stává velká herečka. 60% (30.09.2011)

(1001) Zatraceně, nikdy bych neřekla, že zrovna u filmu, jako je Little Miss Sunshine, budu potřebovat tolik času, abych si utřídila, co vůbec napsat. Na film jsem se dívala už kdysi dávno hned po premiéře a zapamatovala jsem si jenom to, že mi přišlo absolutně nepochopitelné, proč o Olive všichni říkají, že je tlustá, když ta holčička očividně není tlustá ani trochu, jenom jí nasadili falešné břicho. (Ale aby nedošlo k mýlce, tak si myslím, že Abigail Breslin podává nejlepší a nejupřímnější výkon tohoto filmu a jí s radostí vyseknu srdečnou poklonu.) Zbytek filmu mi od upřímnosti přijde tak vzdálený, jak jenom to jde. I u Juno mi vadily uměle vytvořené dějové zvraty přesně podle syd-fieldovské logiky, a LMS v tomto směru tlačí na pilu ještě mnohem víc. Jestli si se samotným institutem "indie filmu" spojuji nějaké kategorie/kvality, tak by to byla odlišnost a spontaneita, a tady postrádám jedno i druhé. Všechny postavy (kromě matky a nejspíš i Olive) jsou obdařeny trojitou dávkou typických podivínských kvalit, aby nám bylo jasné, že větší lůzry bychom doopravdy nepohledali, skoky v tónu od lehké náladovky po depresi nejtěžšího zrna jsou nečekané a nelogické, a hlavně se opravdu slepě následují všechna ta vypravěčská pravidla, která by se za daných okolností měla spíš bořit. Díky tomu je pro mě závěrečný (znovu?)nalezený pocit rodinné sounáležitosti neuvěřitelný a nedostatečně zasloužený. Pár plusových bodů dodám za to, že film depresivnímu puberťákovi přisoudil barvoslepost a tedy opravdový důvod, proč mu svět kolem přijde škaredý a neúplný. A taky za to, že se tito filmoví sourozenci mají rádi, vycházejí spolu a záleží jim na sobě, protože mám tak trochu až po krk stereotypní filmové sourozenecké rivality. (03.03.2018)

"Na světě jsou jen dva druhy lidí - vítězové a poražení." Každý člen z netradiční rodiny Hooverových by se automaticky dal zařadit mezi poražené, ale jedna dlouhá cesta archaickou dodávkou za snem obrýlené nezletilé adeptky na misstičku udělala z celé rodiny jednoznačné vítěze. Ta síla kolektivu, která z něj čišela při závěrečné parodii na vystoupení, mne skutečně pobavila. A možná i způsobila menší závist, protože takto soudržnou rodinu nemám, takže si zkusím koupit žlutý Volkswagen Type 2 a upevnit vztahy cestou do Hliníkária v Humpolci. (29.11.2016)