Apartmá v hotelu Plaza

Napoprvé docela pecka, napodruhé mnohem menší; úvodní směšnotragické minidrama stárnoucího manželského páru už další dvě povídky nepřekonají. Nejslabší je natahovací prostřední třetina s nezajímavým námětem a přepálenou nadsázkou – příliš zhýralý playboy v příliš šílené paruce příliš okatě balí příliš naivní dívčinu. Na konci se sice vrátí spád i elegance, ale už ne psychologický rozměr první části, a laskavě drsný konverzační humor tou dobou jednomu začíná lézt ušima. Ještě potěší třeba prokoumaný přechod mezi první a druhou povídkou, ale to je pořád trochu málo. Čtvrtou hvězdičku si škrtám. (21.02.2015)

Občas není zcela od věci si trošku zašmírovat. Nedávno jsem se zrovna schovával za závěsem v apartmá č. 719 v hotelu Plaza a to byste nevěřili co se tam dělo. Nejdřív se tam ubytoval starý smutný smilník s hysterickou manželkou, pak je vystřídal bohatý nadrženec se starou známou a po nich přijel cholerický otec se sobeckou manželkou a zmatenou dceruškou. Jelikož jsem celkem bystrý, tak bych si dovolil tvrdit, že všichni tři chlapi byli jenom jeden a ten byl hodně podobný Walterovi Matthauovi. Pokaždé sice vypadal jinak, pokaždé se choval jinak, ale já jsem mu pokaždé rozuměl. Všechny příběhy byly samy o sobě dostatečně zajímavé, ale mne nejvíc oslovily přechody mezi povídkami, kdy končící postavy odjížděly a nové v témže záběru přijížděly. (28.11.2013)

Typický případ povídkového filmu - nevyrovnanost jednotlivých povídek. I když zde na vysoké úrovni, stejně 1. povídka popisující stárnoucí manžele v krizi se mi líbila nejvíc a potom už to mělo upadající tendenci. Naštěstí ale laťka byla hodně vysoko, takže ani zbytek filmu nebyl nijak špatný. Ale chyběl tomu ten drive a jiskření mezi hrdiny z 1. povídky. Trochu jsem taky změnil názor na W. Mattahua - nemám ho moc v lásce, ale tady byl opravdu dobrý. (13.06.2012)

Komediální triptych na téma krize středního věku, aneb velká příležitost pro Waltera Matthaua. 1. povídka Výročí - s trochou bujné fantazie by se dalo říci, že se jedná o trochu odlehčenější verzi "Kdo se bojí Virginie Woolfové?". Walter Matthau zde má zcela rovnocenou partnerku v podobě Maureen Stapletonové. 80%. 2. povídka Setkání po letech - povídka nejslabší hlavně kvůli tomu, že na svoji náplň je přespříliš dlouhá. Jednoduchá blbinka tak na deset minut, při své půlhodinové stopáži tím pádem nudí. 60%. 3. povídka Svatba - povídka jednak nejlepší a jednak se v ní Walter Matthau nejvíce vyřádil. Brilantní one man show cholerického otce (role jako pro Louise De Funése), který se ani na chvilku nezastaví. 100%. Dodatek: "Apartmá v hotelu Plaza" je bezpochyby skvělá podívaná, která stojí na skvěle napsaných dialozích a vynikajících výkonech Waltera Matthaua. Jenom nečekejte žádnou velkou řachandu. Jedná se spíše o úsměvné a humorně odlehčené lidské etudy. 80%. (23.03.2009)

Ach, Pierre, Pierre... vy jste ale výtečník. :-) Doporučit mě, americký film, připomínající svým stylem sitcom??!... Ale tak proč ne, konverzačku dle divadelní předlohy snad ještě zvládnu. První povídka: Ale tak jo, nic hrozného. Dá se na to dívat. Ale plyne to trochu pomalu, ty dialogy jsou občas takové nemastné neslané. Zvláště ty monology hlavní herečky o samotě. Pár vtipných slovních přestřelek ano, ale ty se tam porád už dobrých 40 minut dokola opakují a ti dva se tam poráád hádají, usmířují, mají rádi, nemají rádi...Ech, tohleto že napsal scenárista Vraždy na večeři? "Nevěřím svým očím. Jseš to ty?" :D Hmm, ono je to celkem fajn zábava, pointa dobrá, ale táhlo se to a víc bych to nepřeháněl.                                    . . .         Nicméně jedeme dál, povídka druhá: Takže z příběhu spíše nadčasového jsme se přesunuli do příběhu specificky vázaného na bohaté americké velkoměsto. ♫ Yeah, I want to be a part of it New York, New York ♪... No jo, panička má hodně ráda Franka Sinatru, ale jejím partnerem se stává producent, který teď má točit s Lee Marvinem. "Jo, když se setkáme, tak spolu mluvíme." :D Vcelku jiná zápletka a odlišný vztah dvou partnerů – přibližně stejný výsledek trochu otravného střídání hádky s milováním a vtipných dialogů s poněkud zdlouhavým zacyklením v bludném kruhu. Vše obohacené tentokrát o opakování si jmen vybraných hollywoodských hvězd – hláška roku od paničky: "Minelli? Ta je rozkošná!" :D Nicméně Walter Matthau mne zaujal už o něco více, zejména jak odlíšil postavu narozdíl od první povídky a při tom svádění nějakého toho Bogarta či Marvina vzdáleně i připomínal. Tak jsem si jen říkal, (ne)objeví se tam nakonec Marvin v pěkném cameu? (SPOILER: Marvin se neobjevil, povídka skončila dřív, než odbyly čtyři. ;o))                            . . .       Tak nic, jede se dál. Povídka třetí. Tyjó, super sranda. Se válím smíchy, na tohle se oplatilo čekat. "A dívej se na mně, když s tebou mluvím!" :D Chichi, ve vtipnější situaci tahle větička nemohla zaznít! (Nebudu prozrazovat, to se musí vidět!) Také Matthau byl ze všech třech povídek na závěr nejzábavnější a konečně to frčelo v pořádném tempu. Při odhalení pointy celého problému jsem vybuchl smíchy a současně mne z ní záhy i zamrazilo. Tak tomu se říká vyvrcholení! :-)... Summa summarum, za závěrečnou povídku by byl plný počet, ty předchozí kulhají někde kolem slabších 3*. Takže ano, dík za doporučení. 70% (18.06.2020)