Žena ve vodě

Je z modrého světa. Má poslání. Snaží se člověku pomoci. Jenže člověk už zapomněl naslouchat...... . V některých pasážích poznávám ,,svého" Shaye, ale celkově je to hodně nevýrazné. Dialogy v sobě nemají tu sílu na kterou jsem zvyklej. A bohužel u mně nefunguje ani vazba na postavy. Kamera i hudba jsou v pohodě, ale scénář je divnej. Mněla-li být scéna ,,oživení" dojemná, tak prostě se mnou nezatočila. A to jsem se snažil věřit jako dítě, že všichni mají poslání. (15.02.2007)

Žena ve vodě je výzvou diváckým očekáváním a představám, jak má vypadat filmové vyprávění. Na jedné straně nás nutí uvěřit příběhu, na druhé tyto snahy sama nabourává. Až při druhém zhlédnutí jsem plně docenil její rafinovanost, skrývající se pod zdánlivě jednoduchým až prosťoučkým povrchem. Sám jsem si při sledování uvědomil, jak moc vězím v zajetí vypravěčských konvencí. Je to vlastně spíš "artovka" pro hloubavého diváka, než blockbuster pro masy. (17.12.2006)

Time is running out for a happy ending. Možná nejlepší, pro mě osobně ale rozhodně nejzajímavější a nejemociálnější Shyamalanův film, který sofistikovaným způsobem vypráví o důležitosti a čistotě příběhů jak v rámci vyprávění, tak i v životě. Žena ve vodě je krom filmu o příbězích a jejich důležitosti a (pra)podstatě též filmem o různých typech diváctví, kdy to dětsky naivní, které rádo podléhá přiběhům, je bráno jako to správné, a to špatné je kriticko-cynické, které si myslí, že ho už nemá co překvapit a originalita nejen z filmů vymizela. Docela nechápu tu drtivou diváckou a i kritickou odezvu, když seriál z nedávné doby, pracující na stejném principu jako Žena ve vodě (tj. rekonstruování fabule, viz Heroes) je tolik populární a sklízí různá ocenění a jsou na něj jenom samá slova chvály. Postava kritika zde neslouží k vyřizování si účtů, ale má zde svůj opodstatnitelný dramaturgický účel a i on najde své místo ve vyprávění, stejně jako ostatní postavy. Jistý problém vidím v práci s žánrem, který Shyamalan nejdříve ovládne přesně stylisticky pravými prostředky, aby ho následně rozboural. Po technické stránce není filmu co vytýkat, James Newton Howard složil kouzelnou pohádkově-fantasy-hororovou hudbu se vzletnými heroickými motivy, Doyleova kamera vykazuje vynikající práci s hloubkou ostrosti (viz úvodní scéna, první útěk před skruntem, "ano/ne" v koupelně, závěr se smetákami ad.) a okaté triky mají svůj smysl, krom toho jsem s Giamattim a ostatními herci neměl sebemenší problém a neměl jsem ani čas zabývat se logickými nedostatky. Nebýt to film M. Night Shyamalana, tvůrce Šestého smyslu a Znamení, imho by se Žena ve vodě na ČSFD červenala a většina hodnotících by neměla problémy s očekáváním, která se poté na výsledném počtu hvězdiček odrážejí - a stačí přitom tak málo, brát ji jako propracovanou a otevřenou komedii. (28.01.2007)

Shy znovu dokazuje svou výjimečnost, ale jak se divám, tak diváci, kteří bez rozmyslu píší komentáře typu "a kde je pointa" a přidají k němu odpadové hodnocení, jen ukazují, že je pro ně příliš složité pochopit, že když někdo vytvoří dva napínavé thrillery a přidá k nim šokující závěr, neznamená to, že tomu tak bude i napopáté. Můj oblíbenec znovu ukázal, že ve své specifické tajemnosti nemá konkurenci a stvořil další excelentní dílo, u kterého jsem mu poprvé v kariéře nevěřil. A on mě stejně přesvědčil, že i ze zdánlivě nesourodé kombinace pohádky a horroru se dá udělat úžasný film. Možná Žena není tak komplexní a pocitově naplněná jako po dokonalosti sahající Znamení a Vesnice, ale ze svého vlastního námětu přetaveného do pomalu plynoucího scénáře dokázal Manoj odvyprávět maximum. Zdánlivě kontroverzní volba Paula Giamattiho jako hlavního hrdiny se vyplatí hned v prvních minutách, kdy jsem si Clevelanda pro jeho samotářskou a smutnou postavu zamiloval na první pohled. O zranitelné Story v podání éterické Bryce ani nemluvě. V těchto chvílích mi při vzpomínce na Ženu ve vodě vyvstávají podobné pocity jako při Burtonově Velké rybě nebo jiných velkých vyprávěnkách. Kdo přijme režisérova pravidla, bude nadšen, ale kdo bude chtít vytýkat žánrové přechody, najde si ve filmu tolik chyb, kolik jen bude chtít. (12.10.2006)

Po extrémně nedoceněné VESNICI další skvělý počin Mr.Shaymalana, u kterého mám pocit, že se film od filmu vzdaluje mainstreamovému divákovi, což kvituji s povděkem. Stejně jako v případě předešlého filmu nádherně atmosférická záležitost s výbornou Howardovou hudbou, několika silnými momenty a Giamattim, který jde definitivně do mé herecké TOPky. Koho znechutila pointa Vesnice (ne které ale film nestál, ať si kdo chce co chce říká), ten se ničeho podobného zde nedočká. Shyamalan upustil od svého tradičního trademarku překvapivých závěrečných rozuzlení (pokud nepočítám odhalení "Strážce"), ale už od začátku rozvíjí originální pohádkovou mytologii, která z tohoto filmu místy činí cosi, co by se dalo nazvat "divný", ale tuze zajímavý film. Bezvadně se o něm debatí se stejně postiženými filmovými fandy a nic neztrácí ani s druhým shlédnutím. Takže říkám "Jen houšť a větší kapky!", příště to už bude za 5*, pane Shyamalan. Jenom doufám, že ho od další práce neodradí nepříliš příznivý ohlas divácke obce a filmových kritiků (ty zvládneš, Shyi, pošleš na ně Skrunty a bude klid :o) ). (13.01.2007)