Broken Flowers
Broken Flowers
Zlomené kvety
Broken Flowers
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Frederick ElmesHudba:
Mulatu AstatkeHrají:
Bill Murray, Julie Delpy, Brea Frazier, Jeffrey Wright, Meredith Patterson, Ryan Donowho, Alexis Dziena, Sharon Stone, Frances Conroy, Christopher McDonald (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Don Johnston (Bill Murray) je zapřisáhlý starý mládenec, jehož právě opustila jeho poslední láska Sherry. Nedá se tím vyrušit, odhodlán dál trávit čas své předčasné penze před televizí. Když ale dostane záhadný dopis, naznačující anonymně, že s některou z četných bývalých lásek má dospělého syna, je nucen přece jen se zamyslet nad minulostí. Poháněn spíš svým sousedem a kamarádem Winstonem, který si rád hraje na detektiva, než vlastní zvědavostí, vydá se nakonec Don pátrat, která z jeho někdejších milenek by mohla být autorkou dopisu a matkou jeho syna. Jediné stopy jsou růžová barva dopisu a psací stroj, na němž byl napsán. Postupně se setká se čtyřmi ženami, které něco znamenaly v jeho životě (Sharon Stoneová, Frances Conroyová, Jessica Langeová a Tilda Swintonová), ale žádná v něm neprobudí víc než trochu nostalgie. Nicméně ho všechna tato setkání konfrontují s jeho minulostí i přítomností. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (500)
:::::::::::::::::::::: Opravdu moc nádherný filmík, na který se mi chce dívát pořád znova a znova ! Bill Murray podal zase skvělý výkon jako ve Ztraceno v překladu ! Jarmusch je prostě génius !! :::::::::::::::::::::: ()
Jarmuschova snímka neprestane napriek pomalšiemu tempu a ezoterickej hudbe nudiť hlavne vďaka tomu, že sa na plátne striedajú stále nové tváre a teda nové životné príbehy. No a tým najlepším je samozrejme ďalší skvelý výkon Billa Murraya z jeho „božskej trilógie“ Stratené v preklade – Život pod vodou – Zlomené kvety. A Lolita k tomu. A cintorín. A motocyklisti. A Jeffrey Wright. A... ()
Film ma v podstate velmi jednoduchej pribeh zalozenej na slusnym napadu. Akorat mi prislo, ze neco podobnyho jsem uz nekde videl. Problem je, ze 4 zeny, ktere postupne navstevuje, nejsou moc vyuzite, se dvema jen pokeca, s jednou ani to ne, takze nakonec jedina, ktera je na scene krapet dyl, je Sharon Stone. A je to jedna z nejvtipnejsich casti filmu. Bill Murray sem se svym smutnym pohledem docela sednul, akorat misty uz to prehani a vypada to spis jak kdyz ho boli bricho. Ale i presto, ze je film takovej pozvolnej, nic moc se tu nedeje a neni to ani nejak zvlast vtipny, tak me docela bavil, proste takova pohodicka. Jenze pak prisel zaver. Jakoby nekdo vykop scenaristu a zaver zustal nedopsanej. Je mi jasny, ze tim Jarmusch chtel neco sdelit, ale jako to se mi fakt nelibilo. Takle zasranej konec sem uz dlouho nevidel. Ale jinak to je pohodovej film. ()
Putovní Jarmusch s flegmatickým Billem Murray. Nejlepší je první půlhodina s velmi vtipným Jeffrey Wrightem coby zapáleným amatérským detektivem, samotná putovní část už je o něco slabší, každopádně pořád hodně uvolněná a celkově mají ZLOMENÉ KVĚTINY takovou decentní a konstantně vtipnou náladu. ()
Víte, mně se ten film hrozně líbil. Celou dobu to byla 5* a pak přišel závěr a ten nebyl pro mě. Já to takhle nechci a nesouhlasím s tím ! ()
Bill Murray je zajímavej herec. Jen sedí, kouká jak trdlo, v tváří kamennej výraz a já mu to žeru a říkám si, to je ale herec! Poprvé mě takhle dostal už v Ztraceno v překladu a teď zas. A ten chlap zraje jako víno. Samotný film je děsná pohodárna, prostě starší donchuan, který objíždí své bývalé milenky, aby zjistil, se kterou má syna. ()
"Hledej fotky, růžovej dopisní papír, psací stroj." Pokud mi někdy Česká pošta doručí růžovej dopis o mým hypotetickým synkovi, tak neprodleně zůstanu sedět v pohodlným křesle a počkám, až se problém sám vyřeší. Jenže Don je z jinýho těsta. Hbitě vyrazil po stopách svýho kdysi vystřeleného semene, na cestu si pustil skvěle pohodovou muziku a já přitom začal podumávat o tom, že bych z toho křesla taky vstal. Ale ono je pohodlnější se na to dívat, než to prožívat. ()
Asi jsem hlupák, ale Zlomené květiny mě bohužel emociálně minuly. Celý film jako by sám o sobě "řval", že se tam jedná o něco víc, než je mi předkládáno na plátně. Že to má jednoduše hlubší myšlenku. Jenže já v záplavě oné prosté filmařiny nemohl rozkódovat o co tam vlastně šlo. Až ted po přečtení všech těch komentářů (zejména Kleopatry), mi začíná docházet, co že mi to ten film chtěl sdělit. Až ted se mi dostavujeten onen omračující pocit z celého filmu. Berte to jak chcete, ale pro mě je tento film sám o sobě za "hlupácké" tři hvězdičky. ()
Bill Murray podle mého moc nehraje, jen tak smutně kouká. Ze začátku filmu jsem si myslel, že mu na to neskočím, protože tohle už tu bylo (Ztraceno v překladu). Jenže v průběhu velmi prostého příběhu jsem si uvědomil, že mě zase dostal, bídák. Na konci (který mě velmi sympaticky překvapil) jsem mu i nějaké to ocenění přál. To stejné platí i o Jarmuschovi, jehož film by měl teoreticky nudit... záhada. ()
Chyběla mi tomu větší pointa. Jarmusch mě pořád dokáže zaujmout a Bill Murray utáhne cokoliv, ale přeci jen - nechtělo to trochu té přidané hodnoty? Hlavně na konci je ta okatá nezávislost spíš na škodu. ()
Ukrutná nuda. 4/10 ()
Úspěch některých filmů je mi tak trochu záhadou. Zlomené květiny sklidily jásot filmových kritiků, úspěšně bodovaly na filmových festivalech i u diváků. Proto jsem byl zaskočený, o jak nenápadný a z množství řady snímků americké nezávislé scény v podstatě nevybočující kousek jde. Není to špatný film, to rozhodně ne. Jen se v kariéře každého zúčastněného režisérem počínaje a posledním hercem konče najde pár lepších filmů. Zlomené květiny nejsou ani avantgardní ani provokativní ani atraktivní ani vyjímečné. Hlavní postava Dona Johnstona není navíc dobře napsaná. Jeho četné milostné avantýry a podnikavost mu nějak nevěřím, z jeho chování nevyzařuje ani zbytkové charisma a rošťáctví. Tenhle odevzdaný,otupělý chlapík je muž, kterého těsně předtím opustila milenka pro zastydlé puberťáctví? Na druhé straně se Zlomené květiny mohou pochlubit skvělým obsazením a hereckými výkony, nostalgickou náladou a mírným, nevtíravým humorem. Celkový dojem 60 %. ()
Moje první (ale asi ne poslední, protože čt2 chystá další min. 1 jeho film) setkání s Jarmuschem. Ale na film jsem se chtěl podívat hlavně kvůli Billovi. Chvíli jsem si říkal, jestli mě nečeká druhé Ztraceno v překladu, poté se to začalo jevit jako Všechny moje lásky. Ale ve skutečnosti to bylo něco úplně jiného. Jak už zde někdo napsal, výsledkem neměl být ani tak cíl cesty, ale samotná cesta. Ovšem konec, to je lahůdka (nebo taky nestravitelné sousto) pro (nejen) vnímavého diváka. Bill Murray ukázal herecký výkon, který vyjádřil hlavně pomocí jeho očí, grimas v jeho tváři. Málokterý herec by to v této zkoušce obstál, avšak to neplatí v případě Billa (tímto výkonem mě nahlodal k přidání si ho do oblíbených herců). But on the other hand, fanoušek rychlých akčních filmů, neustálého povídání a drsných hlášek si tu asi nabije kokos (takže hodnocení 3* a míň bych se ani nedivil). Zatím hodnotím 4*, ale tenhle film si přímo říká o druhé zkouknutí, důraznější pochopení a vůbec vychutnání si tohoto snímku. Výstižný komentář: Matty. ()
Osud květin ve váze u Dona doma, políbení ruky od Laury či úvodní chůze pošťáka mezi dvěma světy oddělenými živým plotem - to je převážně obrazem sdělující král nahodilosti Jarmusch. Tlumeně, lidsky a s humorem v černém saténu o nevyzpytatelnosti osudu a touze každého člověka hledat ve svém životě něco, co postrádá, přičemž mnohdy ani netuší, co to přesně je.. Melancholický nezbeda Bill Murray tou otráveností sice připomínal jistého švába z japonského hotelu, ale lze mu to mít za zlé, když je v rolích vyhořelého hmyzu tak dobrý..? ()
Bezpochyby nejlepší road movie za posledních pět let. Bill Murray a jeho minimalistický projev, to od Ztraceno v překladu sedne jedno ke druhému lépe než prdel na hrnec. Bill natáčí jeden kvalitní film za druhým a poslední léta ho můžeme vidět excelovat v minimálně jednom filmu ročně (2003 - Ztraceno v překladu, 2004 - Život pod vodou, 2005 - Zlomené květiny, Ztracené město). Jeho herecký projev není z tohoto světa, vedle něj podávají solidní herecké výkony i ti, od kterých bych to nečekal. Sharon Stone vůbec nevadí a dokonce mi byla sympatická (i když ne tak, jako její dcera Lolita :)). Velice příjemná, pomalá "komedie" s bravurní kamerou, super detektivem amatérem a výborně zvolenou hudbou. A ten konec... ()
Od tohoto snímku mě jeden můj kamarád varoval, ať na něj nechodím, že je o ničem. Ale dobře jsem udělala, že jsem ho neposlechla. Poučená, že film má otevřený konec, jsem se více soustředila na cestu hlavního hrdiny, než na cíl. Protože o to v tomto novém filmu Jima Jarmusche jde především, cesta je důležitější než její cíl. Bill Murray je okouzlující, jeho minimalismu a smutným očím zkrátka nelze odolat. I ženské postavy mají něco do sebe, dokonce i Lolita :-) Takže konečný verdikt zní: zásadní film tohoto roku, který by si rozhodně neměl nikdo nechat ujít. ()
Velmi zajímavé dílo. Mé první setkání s tvorbou Jima Jarmusche ve mě zanechalo příjemné a mírně nostalgické dojmy. Film je založen v podstatě na jednotlivých návštěvách a konverzacích s dávnými láskami a pojížděním v autě. Říkám si, že se za celý film vlastně příliš nic moc neudálo. Bill Murray dojede, nastává okamžik dávného shledání, předá dámě krásné květiny. Pak nastává chvíle rozmluv či jídla a odjezd. Totéž se opakuje několikráte. Jednoduché a nezáživné, řeknete si možná. Ale pro mě v tom byl jakýsi nepopsatelný náboj a jakoby jakási aura toho tichého, nostalgického a osamoceného děje. Na němž má nejvíce zásluhu civilní projev Billa Murrayho. Pro něj snad nejvíce typický. Nemluvný, melancholický, s minimem gest a mimiky, a s pohledem smutného psíka. Film obsahuje úchvatné momenty. Scéna, kdy Bill navštíví první ženu v podání Sharon Stone, otevře mu její mladá, rozkošná a milá dcera v župánku, usadí jej a poté... no, údivem mi spadla ústa nad tím překvapením a krásou:) Poté scénky s Chloë Sevigny (ta dívka mě zaujala už v Americkém psychu) a závěr s putujícím mladíkem v podání Marka Webbera. ()
Každý vníma Jarmuschov sentiment inak a musím povedať, že toto bola už aj pre mňa silná dávka. Dlhé scény, statické, ponorené len do ezoterickej hudby mi časom už neprišli atraktívne, aj keď hudba samotná by mi až tak nevadila. Príbeh samotný ale neoplýva ničím výnimočným, podobný nápad tu už bol, najviac je cítiť opäť kvalitnú pečiatku Billa Murraya a záver tiež nebol skazený. 70%. ()
Bill Murray je looserovský génius. Moc toho nenamluví, nemá výraznou mimiku, ale je neuvěřitelně lidský. Takový průměrný samotářský chlap ve středních letech, který se nenamáhá za každou cenu vypadat jako polonahý gigolo z předních stran ženských časopisů. Je jen obyčejným člověkem žijící jeden docela obyčejný život. A i když by dějová linie mohla svádět režiséra udělat si ze všeho legraci, nakonec se dočkáme příběhu, kde nechybí místo pro drama, komedii ani filosofii. Je to taková podivná směska (ostatně jako život), kde se hrdina místy cítí trapně, místy se baví. Místy je v koncích, místy nad věcí. Hlavně ale putuje životem a je v letech, kdy si chce dokázat, že to, co dělal, nebylo úplně zbytečné. Z původního nezájmu o život svých minulých partnerek se postupně stává skutečná touha poznat syna vidíce ho v každém klukovi, který mu zkříží cestu. Touha vědět, že přece jen nakonec není na tom světě asi tak úplně sám. ()
Související novinky
Jim Jarmusch zahájí Cannes
Nová zombie komedie Jima Jarmusche The Dead Don’t Die 14. května slavnostně zahájí letošní filmový festival v Cannes. Snímek si zde tak odbude svoji světovou premiéru podobně jako Jarmuschovy… (více)
Jim Jarmusch je opravdu mistr, okouzlil mě svou Nocí na Zemi a Mrtvým mužem, ale Zlomenými květinami si mě naprosto získal. Málokdy jsem měl z filmu tak úžasný pocit. Road-movie se zdánlivě pro Jarmusche netypickým, spíše komerčním námětem zvládl troufám si říci lépe, než by to dokázal kdokoliv jiný. A to aniž by musel odsunout stranou svůj báječný osobitý styl. Ten je znát jak z technických složek jako je například skvělá kamera, která se více než kde jinde podílí na vyprávění, a přesto si udržuje stylizovanou kompozici. Díky ní působí snímek ještě více stylově, samostatně a originálně. Je plný okvětních lístků, červeného inkoustu a růžové barvy, což podporuje nostalgický dojem v divákovi. A přitom není tento pocit nijak vymezen, ale přechází od hořkosti až po radost nebo zcela nový prvek, nezapadající mezi nostalgické vzpomínky, ale nově je rozvíjející, úžas ze všech těch změn, které přišly s časem. Též interiéry a obrazové vystižení prostředí filmu obecně je mimořádně podstatné a jak jinak než zdařilé. Když nahlédneme do života kterékoliv z Donnyho bývalých lásek, mnohé se o nich dozvíme a mnohé si můžeme pouze domýšlet stejně tak jako Don. Zdání ovšem může klamat, Jim Jarmusch tu nechává diváka, aby si sám vytvořil svou vlastní, byť možná nepřesnou, představu o povaze věcí na základě jeho vlastních zkušeností. Naprosto neodmyslitelnou součástí Zlomených květin je skvělá hudba. Tu já osobně považuji za jednu z nejpodstatnějších složek filmu, ačkoliv se na vyprávění podílí jen minimálně a často vůbec, dokresluje film, umocňuje ho a je nesmírně důležitou součástí jeho stylizace, což pomáhá ucelení filmu a jeho mocnějšímu vyniknutí. To ovšem platí jen když se podaří příhodnou hudbu najít a vhodně ji použít, o čemž není v případě Zlomených květin nejmenších pochyb. Hudba je zde zkrátka jednou (z mnoha) vydařených součástí filmu a zároveň dalším z podpisů jeho jedinečného režiséra. Moc chválím etiopské motivy a krásnou titulní skladbu od The Greenhornes With Holly Golightly - There is an end. Poněkud jednoduchá a přímočará fabule také není pro Jarmusche ničím novým, ale jen on dokáže z něčeho takového vyčarovat velice silný film, který se vyvíjí a pojímá mnoho pozoruhodných zamyšlení aniž by ztrácel na opravdovosti. Na svět a jeho běh se zde díváme z pohledu Dona Johnstona. Je to skvěle napsaná postava, lidská, prostá a přitom neobyčejná jako každý člověk. Proto se tu nabízí široký prostor, ve kterém se s Donnym může divák ztotožnit a ještě lépe prožívat tento krásný film. Stejně jako Don budete ospalí, budete zvědaví, překvapení i zmatení. Jeho myšlenky jsou i myšlenkami diváka, který jako by tak prožíval celý příběh po svém, totéž, ale přitom pokaždé jinak. Pamatujete na chvíli, kdy si dvě dívky v autobuse povídají o atraktivním klukovi za nimi? Nenapadlo vás třebas na chviličku, že by to mohl být Donnyho syn? Mě ano a Dona jistě také, i když třebas jen na prchavý okamžik. Jestli tomu tak bylo, to je ovšem na vás. Mnohé zde řečeno nebylo a Jarmusch nechává hodně věcí na úsudku diváka, což ovšem pro mě zcela překvapivě nijak neubírá příběhu na kráse, ba naopak. Nesmím zapomenout pochválit Billa Murrayho, který je už dlouho dobrým hercem s výborným komediálním nadáním, ale teprve v poslední době předvádí ve filmech Ztraceno v překladu a Zlomené květiny to nejlepší. Všechny humorné okamžiky jeho života diváci prožívají s ním. Jeho postavu stárnoucího donjuana Donnyho Johnsona, tedy vlastně Johnstona prostě musíte mít rádi. Celkový dojem z filmu je prostě mimořádný, doporučuji ho všem. Jim Jarmusch mi dokázal, že je právem označován za jednoho z nejtalentovanějších filmařů dneška. () (méně) (více)