Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Obrazy ze života na Starém Bělidle ve filmovém přepisu klasického díla Boženy Němcové... O první filmovou verzi Babičky se v roce 1939 vážně zajímal přední avantgardní divadelní režisér Jiří Frejka. Po bezohledné štvanici fašistického tisku se však svého záměru vzdal ve prospěch tehdy sedmadvacetiletého Františka Čápa. Ten natočil pečlivý přepis, který byl viditelně inspirován obrazovými ilustracemi Adolfa Kašpara. Poetická kamera Karla Degla se uplatnila v exteriérech Ratibořic a Starého Bělidla, které bylo výtvarníky Ferdinandem Fialou a Jiřím Duškem pečlivě restaurováno, stejně jako mlýn a Viktorčin splav. K celkovému dojmu přispěla také hudba Jiřího Fialy. Největší předností však byly herecké výkony. Plzeňská herečka Terezie Brzková ve své druhé filmové roli vytvořila babičku krásnou, laskavou a moudrou. Dalším objevem byla mladičká Nataša Tanská v roli Barunky. I další herecké obsazení bylo na vysoké úrovni – Světla Svozilová hrála paní Proškovou, Marie Glázrová byla aristokraticky krásnou paní kněžnou, Viktorku s výraznou expresí ztvárnila Jiřina Štěpničková. Divácký ohlas byl obrovský a film dodnes těší tisíce diváků při každém televizním uvedení. (Česká televize)

(více)

Recenze (150)

Milky. 

všechny recenze uživatele

Bohužel pro film, ale asi dva dny předtím než jsem viděl Babičku, jsem dočetl Babičku! Ostatní verze jsem ještě neviděl, ale tato mě dost zklamala. Přehrávání tak typické pro dobu natáčení zmiňovat nebudu, to k těmto filmům jaksi patří. Ale zkratkovitost a prosekávání knihy úplně na dřeň mi celkem vadila. Klidně 20ti stránkové části knihy tady byly v pohodě odbyty 2mi větami. Chápu, že do hodiny a půl se taková kniha vměstnat nedá, ale tady jsem měl pocit, že byla snaha tam za každou cenu narvat co nejvíc ikdyby to mělo být zmíněné jenom slovem. Já si osobně nebyl ani jistý jestli bych všechno správně pochopil kdybych neznal předlohu. Musím uznat, že jako pohádkový film to bylo pěkné, ale zvláštní přeskakování děje a zřetelné obrovské množství vystřižených scén, které tam nakonec nedali, mi dost vadilo. Proto hodnotím jak hodnotím. Snad jiné verze budou lepší. ()

Godhaj 

všechny recenze uživatele

,,Ale vždyť není žádný hastrman, tatínek to povídal.“ Babička od doby svého vzniku hodně zestárla. Samotná babička je sympatická, ale totéž nemohu říci o dětech, které vypadají jako malí psychopati, o Viktorce, která by mě uřknula raz dva, nebo o Hortenzii, která hraje jako dřevo. Příběh samotný je průměrný, nic jiného jsem od Babičky ani nečekal. Sem tam se ale objevují kratší či delší úseky nudy. K tomu nepomáhá ani černobílý obraz. Prostě Babička mě příliš nepotěšila. ()

Reklama

kingik 

všechny recenze uživatele

Literární předloha je zabijákem sexuálních představ, film šel ještě dál a semenné váčky mně rázem prudce vyschly. Coby špatný hospodář opravdu neskáču pro každé pírko skrz výlohu venkovské Jednoty, dokonce nezametám ani dvorek, nauka o hospodářských zvířatech mě fakt nikdy plně nepohltila a kynologem kvůli Sultánovi a Tyrlovi jsem se také nikdy nestal. Babičku jsem kdysi vlastnil v salátovém vydání, pár stránek chybělo, některé dokonce padly za oběť bujarému období, kdy jsem nad ránem neopouštěl toaletu po následcích míchaných nápojů. Ovšem Božka Němcová to své proslulé dílo sepsala barvitě, což se do téhle verze nepřeneslo. Mechanický sled scének mě těžce iritoval, tudíž rozhodně více ocením pozdější Moskalykovo režijní uchopení. Tuhle černobílou nudu nebylo tak těžké překonat. Moskalyk do toho vložil cit, dramatický falus i zdatné herecké představitele. Brzková s Tánskou jsou až moc ve svém hereckém projevu svázané a zatížené proslulým knižním fasciklem, což se pozdější barevné verzi podařilo odbourat. Čáp je ve své režii neskutečně (dokumentaristicky) popisný. Raději si dám odlehčenou verzi s Líbou Šafránkovou, tahle mě (sexuálně a divácky) neuspokojila. 4/10 ()

Emzet 

všechny recenze uživatele

Nesnadnost hodnocení (a vůbec mluvení/psaní o) filmových zpracování(ch) Babičky je tak trochu způsobena i nesnadností, resp. neshodou v určení a zhodnocení základního rámce samotné Němcové předlohy. Už žánrové zasazení není jednoduché a prakticky každý pokus tak učinit vyvolává další otázky a další sed contra. Jakkoliv by snaha o poměrně pečlivé zachycení prostého venkovského života, nadto plné pozorných detailů svádělo k označení knihy coby realistické, je zde ona nepokrytá idealizace, zasněnost a až mýtičnost, které prostý realismus v zásadě vylučují. Na druhou stranu na romantickou tvorbu je zde příliš mnoho apelu na všední každodennost, omezenost a skromnost rozsahu (věcí, idejí) a ona určitá prostota (pro některé až banálnost), která knížku znechucuje drtivé většině dorostu, jenž je povinen se s knihou nějakým způsobem utkat v rámci povinné školní docházky. A nelze věc ani odbýt ideou vyšňořeného memoáru sladkého dětství psaného v těžkém životním období, protože zde zas věc rozbíjí poměrně precizní a detailní práce etnografická, nadto nespadající pouze do jednoho regionu a vůbec univerzálnost toho všeho. V posledku pak - navzdory pokusům zařadit Babičku do žánru idyly - souhlasím s onou putnovskou teorií, totiž že se jedná o pokus o jakousi modern(ějš)í, rustikální verzi klasické hagiografie a že klíč k interpretaci a aplikaci díla se skutečně schovává v samotné titulní postavě. Babička coby "šťastná žena", babička coby žena blažená, milosti plná, která má na prvním místě Boha, na druhém všechno jeho stvoření, lidmi počínaje a stromy konče, která zvláštním způsobem propojuje živé a neživé, bohaté a chude, která jako strom má kořeny v půdě, ale roste do oblak, kterou snad i ta zvěř poslechne... --------------- Čáp zjevně tuto interpretaci chápe a aplikuje (alespoň tedy svým způsobem, možná to není úplný záměr). Tato starší adaptace je skutečně od počátku do konce zaměřena na titulní postavu a prizmatem její (ne)přítomnosti hodnotí, ukazuje, vysvětluje svět kolem. Terezie Brzková je Babičkou archetypální - nekonečně laskavá i rázná a přísná, zná své místo a ví, kdy konat i kdy nekonat, nebojí se ničeho krom Boha a vše kolem sebe vztahuje k této spirituální vertikále. Není náhodou, že na rozdíl od pozdější verze Moskalykovy je zde i přes poloviční stopáž mnohem více procent zabráno modlením, poutěmi a "zbožnými povídačkami". (mimochodem: Mimo ryze křesťansko-kulturní aplikaci zvláště doceňuji teorii Aleše Rolečka "Babička jako bódhisattva".) --------------- Onu stopáž nezmiňuji náhodou - opravdu je zde zachováno téměř vše, co je pro knihu podstatné (snad jen babiččcina smrt není doslovná, pouze implikována) a k tomu je snímek natočen vkusně, dynamicky, i po těch letech svěže. Z různých stran jsem slýchal poznámky o "nesnesitelném vlastenčení" - výsledek jsou všehovšudy dvě věty v celém díle (byť jedna, pravda, tvoří kulminaci v samotném závěru filmu) a mnohem méně implikací, než by divák od protektorátní produkce očekával. --------------- S výjimkou poněkud křečovité Nataši Tanské nemám výhrad ani k vedlejším rolím - běsná Viktorka Jiřiny Štěpničkové i kromobyčejně okouzlující a vznešená paní kněžna Marie Glázrové jsou (spolu s titulní Brzkové rolí) milionkrát zapamatovatelnější než ta sbírka sice slavných, ale unylých tváří v zpracování pozdějším. Nadto i přes omezenost a zastaralost filmařských přístupů je Viktorčin příběh zpracován mnohem decentněji, vkusněji a proto působivěji (na onom "pronásledování očima" zde je přeci jen něco znepokojivějšího a démoničtějšího než na onom Čepkově strnulém koukání s banálními nájezdy kamery u Moskalyka). --------------- Babička je dílem veskrze inspirativním. Inspirovala samu autorku, když ji psala, v době protektorátu měla být inspirací pro národ. Je to feminní, mariánská ikona, která si ve své lásce, něžnosti, provázanosti s každým a se vším získává přirozenou autoritu, přirozený status (a v meta-rovině přirozený kult v podobě Babiččina údolí)... a přirozený odpor určité části obecenstva. Čápovi se podařilo tento základní aspekt do svého filmu přenést, za což mu patří obrovský dík. --------------- Co říct víc? Snad jen slovy Sváti Karáska "chválím já ty báby i Boha těch bab." () (méně) (více)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Tato filmová adaptace všeobecně váženého a uctívaného díla české obrozené vlastenkyně Boženy Němcové je výstižná ve svém přenosu poselství ducha. Skoro si lze sáhnout na vlastenecké uvědomění a národní hrdost, která v tradicích venkova obsahuje kořeny národa. Vzhledem k době vzniku literárního díla je vlastenecká nóta pochopitelnou a přirozenou součástí knihy a v souvislosti s dobou vzniku filmové adaptace je tento ráz ještě zvýrazněn. Spolu s národním uvědoměním je v díle patrná také stopa obdivu ke spravedlivé a laskavé moudrosti prostých a pevných základů české svébytnosti. Tento pozoruhodný faktor měl dodávat důvěru a hrdost českému národu v područí germánské rozpínavosti. Hlavní postavou je předobraz prostého, moudrého a láskyplného vlastenectví v podobě babičky (dobrá Terezie Brzková). Požívá vzácné společenské úcty a svým osobním příkladem i upřímnou a citlivou radou je vzorem lidského chování pro její blízké i širší veřejnost. Výraznou postavou je aristokratická představitelka kraje a přívětivá paní kněžna (zajímavá Marie Glázrová) ve velkorysé dobrosrdečnosti ke své schovance i prostému lidu. Další velmi pozoruhodnou ženskou postavou je životem na psychice ve věčnosti poznamenaná Viktorka (dobrá Jiřina Štěpničková) v baladě lásky a bolesti antických rozměrů. Z rodiny babičky se musí uvést babiččina starostlivá dcera Terezka Prošková (Světla Svozilová), Terezčina nejstarší a naslouchající dcera Barunka (zajímavá Nataša Tanská), Barunčin otec Jan Prošek (Karel Třešňák) a Barunčina mladší sestra Adélka (Jitka Dušková, jako starší Dagmar Appelová). Z dalších rolí: osudový muž s uhrančivým pohledem a černý myslivec rakouské armády (zajímavý Gustav Nezval), z odloučenosti lásky nešťastná kněžnina schovanka a komtesa Hortenzie (půvabná Nora Cifková), bodrý vypravěč a myslivec (příjemný Jaroslav Průcha), rázná i dobrotivá mlynářka (sympatická Marie Blažková), díky babičce lidskou důstojnost si zachovající nový pomocník na statku a kočkožrout Kudrna (Vladimír Řepa), či veselá kopa a přátelský mlynář (příjemný Theodor Pištěk). I přes své tragické okamžiky je Babička optimistickým dílem, které se s nadějí dívá na pokračování českého národního uvědomění se zdravou dávkou hrdosti a lidskosti. ()

Galerie (47)

Zajímavosti (24)

  • Babiččin kostým i její celková herecká maska odpovídají imaginárnímu portrétu, jak ho vytvořil Adolf Kašpar. (Olík)
  • Dňa 15. novembra 1940 sa konala slávnostná premiéra, ktorej sa zúčastnil aj spisovateľkin vnuk, doktor Vladimír Němec. (Raccoon.city)
  • Až do roku 1942 trval súdny spor o údajné porušenie autorských práv. Majiteľka firmy Bohemiafilm podala žalobu, v ktorej tvrdila, že vo filme bolo použité niektoré časti zo scenára, ktorý bol jej majetkom. Spor prehrala. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama