Ararat

Škoda námětu. O arménské genocidě se toho nenatočilo tolik, aby nebyla škoda, když se promrhá příležitost. Autoři své sdělení natolik zkomplikovali, že se pro nepřehlednost stalo téměř nesrozumitelné. Někde v půlce jsem podlehl nutkání netrápit se tím, jak to vlastně myslí - výsledku to v mých očích nepomohlo. (15.12.2013)

Film odehrávající se na mnoha podlažích, přičemž my můžeme vidět děj pouze na jedné, dle libovůle režiséra. Teď už by sem mohlo přidat další patro, třeba s názvem Nagorno-Karabakh. Ten, kdo ostejně jako já louskal v mládí werfelovky, včetně 40 dní Musa Dagh, se už sotva kdy zbaví jejich vlivu. Netřeba polemizovat o tom, co bylo a nebylo, ale o tom co je a není v Ergoyanově filmu. - A kdo si navíc přečte scénu z knihy Ivo Andriće Most přes Drinu, jak se správně naráží na kůl, bude pravděpodobně zbaven všech "tureckých" iluzí. (07.10.2023)

Veľmi ťažké zobrazenie témy, ktorá je dodnes v niektorých kultúrach buď tabu, alebo sa jednoducho o nej nič nevie. Genocída .... Genocída Arménov počas prvej svetovej vojny. Atom Egoyan ( kanadský režisér arménskeho pôvodu) chcel týmto filmom dať do povedomia to, čo sa stalo a o čom sa dnes nehovorí ... Ale v tom je ten problém .... V určitých momentoch sa posolstvo o tom, ako boli vyhladené dve tretiny národa , žijúceho v Turecku, stráca. Stráca sa v niekedy zbytočných konfliktoch medzi dvoma generáciami - matkou a synom a nevlastnou dcérou. Škoda - dať svetu vedieť o zverstvách sa dalo aj priamočiarejšie a jednoduchšie. Adolf Hitler v roku 1939, po napadnutí Poľska predniesol dnes už legendárne slová : "Kto si už dnes spomenie na vyhladenie Arménov ?" A mal, bohužiaľ, aj teraz, takmer storočie po tom, pravdu .... (25.11.2006)

Vytkl bych snad až přílišnou scénáristickou vykonstruovanost filmu, vše do sebe tak perfektně zapadá, že film nakonec působí až poněkud akademicky odtažitě a chladně. Na druhou stranu se Egoyanovi podařilo najít myslím velmi vhodné zpracování tématu arménské genocidy, kterou nahlíží hned z několika pohledů časových – současnost, nedávná minulost (osud Raffiho otce), genocida roku 1915 a život po ní (americký exil Arshila Gorkého); a osobních – přímí pamětníci, potomci pamětníků (režisér Saroyan), současní Arméni již dávno narození v exilu, Kanaďané nebo dokonce poloviční Turek žijící v Kanadě. Tak se Egoyanovi podařilo zobrazit nejen události vyhlazení Arménů ve východním Turecku ale i jejich dopad a recepci v současnosti. Téma by šlo jistě zpracovat i jako patetický historický velkofilm – jak se o to ostatně pokouší ve filmu režisér Edward Saroyan – ale myslím, že by to nepůsobilo o moc lépe než nevěrohodně namalovaný Ararat na pozadí městečka Van, z kterého ho ve skutečnosti nelze spatřit. PS Autor "oficiálního textu distributora" film zřejmě opravdu neviděl. (29.04.2012)

Atom egoyan nepatrí k najprístupnejším režisérom a rovnako jeden z jeho osobnejších filmov taký tiež nie je. O arménskej genocíde sa toho v našich končinách nevie (teda ak nepočúvate System of a Down) a autor sa s touto látkou vysporiadal viac než dôstojne. Na príbehu nakrúcania filmu o genocíde prelína históriu so súčastnosťou a zároveň ukazuje aký by mohol byť iný prístup k tejto látke (teda zobrazenie príbehu v naturalistickom štýle). On však volí cestu umeleckejšiu, ktorá však pre bežnejšieho diváka zároveň nie je tak atraktívna a viac ju docenie návštevníci filmových klubov. Tých však zase nemusí zaujať príbeh kanadských Arméncov, ktorý je miestami torchu príliš klišé a preto to tento film nemá ľahké. Mne sa však páčil a považujem ho za nadpriemerný (70%) a podiel na tom, má aj slušné obsadenie prevažne dvorných Egoyanových hercov ako A.Khanjian či E.Koteas a zo známejších C.Plummera. Teda celkovo zhrniem umelecká výpoveď, ktorej problémom je práve prílišná ambicióznosť, ale zároveň zaujímavý film o málo známeh histórii. (06.05.2005)