Ararat
Režie:
Atom EgoyanScénář:
Atom EgoyanKamera:
Paul SarossyHudba:
Mychael DannaHrají:
Simon Abkarian, Christopher Plummer, Charles Aznavour, Marie-Josée Croze, Eric Bogosian, Brent Carver, Arsinée Khanjian, Bruce Greenwood, David Alpay (více)Obsahy(1)
V roce 1915 se Turci organizovaně pokusili vyhladit Armény. O této události ví jen málokdo, i když existuje spousta očitých výpovědí, turecké vládě se to daří už témeř sto let odsouvat do ústraní. Tento film se odehrává v současné Kanadě a jde o příběh arménského režiséra Edwarda Saroyna, který se rozhodne natočit film o arménském holocaustu. K tomu ovšem potřebuje někoho, kdo by mu pověděl o tomto tématu více, než ví on sám. Podaří se mu najít arménskou uprchlici Ani. U krutého vyprávění je i její osmnáctiletý syn - již čistokrevný Američan, kterého odhalení tohoto děsivého činu inspiruje k návratu do země svých předků. Bohužel zjistí, že se v zemi od tragické události nic nezměnilo... Silný příběh o jednom z největších masakrů 20. století. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Škoda námětu. O arménské genocidě se toho nenatočilo tolik, aby nebyla škoda, když se promrhá příležitost. Autoři své sdělení natolik zkomplikovali, že se pro nepřehlednost stalo téměř nesrozumitelné. Někde v půlce jsem podlehl nutkání netrápit se tím, jak to vlastně myslí - výsledku to v mých očích nepomohlo. ()
║Rozpočet $15,5milióna║Tržby USA $1,555,959║Tržby Celosvetovo $2,743,336║ Ďalšia smutná etapa ľudstva o ktorej sa skoro nevie. Keby sme asi vedeli o každej genocíde na ľudoch, by sa nám asi ťažko žilo s pocitom že sme ako že stvorený na obraz boží! Fakt celé zle, koľko zverstiev dokážeme na sebe páchať. Atom Egoyan si vyberá dosť ťažké námety, ktoré sa neľahko podávajú. Tu si poradil svojsky a ponúka film vo filme, čo ako ako tak zmierni celkový dopad. /60%/ ()
Atom Egoyan se po stopách své identity vydal již v roce 1993 filmem Kalendář. Tady nalezneme další mnohoznačnou výpověď o arménské genocidě samotné i o jejích stopách v současnosti, dokonce i náznak tak utajovaného tureckého pohledu. ()
Na tento film jsme se měli podívat, abychom ho potom mohli rozebírat na scenáristické seanci. Po rozebrání mě začal bavit mnohem víc, ne po podívání. Ne že by někdo z ostatních diskutujících řekl něco, co by obrátilo můj pohled, ale já sama nad filmem začala přemýšlet úplně jinak. Scény, které se mi při sledování zdály na hraně, například veškeré scény s jinochem a celníkem, najednou získávaly ten význam, kvůli kterému je tam režisér umístil. Věřím, že kdybych o každém filmu takto s někým diskutovala, začnu si brzy myslet, že neexistuje špatný film. ()
Veľmi ťažké zobrazenie témy, ktorá je dodnes v niektorých kultúrach buď tabu, alebo sa jednoducho o nej nič nevie. Genocída .... Genocída Arménov počas prvej svetovej vojny. Atom Egoyan ( kanadský režisér arménskeho pôvodu) chcel týmto filmom dať do povedomia to, čo sa stalo a o čom sa dnes nehovorí ... Ale v tom je ten problém .... V určitých momentoch sa posolstvo o tom, ako boli vyhladené dve tretiny národa , žijúceho v Turecku, stráca. Stráca sa v niekedy zbytočných konfliktoch medzi dvoma generáciami - matkou a synom a nevlastnou dcérou. Škoda - dať svetu vedieť o zverstvách sa dalo aj priamočiarejšie a jednoduchšie. Adolf Hitler v roku 1939, po napadnutí Poľska predniesol dnes už legendárne slová : "Kto si už dnes spomenie na vyhladenie Arménov ?" A mal, bohužiaľ, aj teraz, takmer storočie po tom, pravdu .... ()
Staré rány nejsou drásány do krve, Egoyan jen ukáže jizvy, aby divák viděl, že jich není málo. Ale ty jizvy nejsou důležité, nosným prvkem filmu je usmíření, vyrovnání se svou minulostí a nabídka smíru. Ne trapné gesto před zraky kamer, ale upřímně podaná ruka. ()
Najlepšie na Egoyanovom Ararate je, že ide čiastočne o film o filme, a že svoj príbeh podáva presne opačným štýlom, jak pátos vojnového filmu ktorý natáčajú. Filmu, kde sa znásilňujú ženy, zatiaľ čo ich deti držia za ruku. Tieto scény tam sú, slúžia ako memento mori, spomienka, ktorá v rámci rozprávania funguje v druhom pláne, pričom sa väčšinu stopáže tvári, ako nosná téma. Napokon ide o vyrovnávanie sa s minulosťou, s minulosťou krajiny, a vo vedľajších dejových líniách, aj s minulosťou vlastných rodín. A je to tým silnejšie, čím dlhšie nechávajú spomínané scény mlčať... Videné v rámci Challenge Tour 2015 ()
Atom Egoyan je frajer, pretože dokáže do svojich umeleckých filmov, ktoré vidí v kine tak málo divákov, získať herecké hviezdy a legendy. Atom Egoyan je frajer, pretože dokáže aj pri takejto závažnej látke, akou genocída arménskeho národa bezpochyby je, použiť menej frekventovanú metódu filmu vo filme, pri ktorom sa dokáže divák tak nechať strhnúť silou zobrazovaného natáčaného filmu, že zabudne, že vlastne sleduje fikciu vo fikcii, ktorá je potom realitou filmu. Greenwood pôsobí v úlohe amerického lekára tak ochranne, že by som aj veril v záchranu celej oblasti, ak by nebola vyvraždená. Plummer ako múdry dedko, ktorý pochopí situáciu dokáže dojať rovnako, ako dokážu brutálne zábery genocídy vyvolať des. No a Elias Koteas v dvojúlohe herca a svojej filmovej postavy predstavuje turecký prístup k veci, ktorý sa dá pochopiť, ale až pri jeho konfrontácii s arménskym štábom a mladým Aniným synom pochopíme zmysel historickej pamäte. ()
Možná je to o arménské genocidě, možná o natáčení nějakého blbého amerického filmu a možná ještě o spoustě dalších věcí. Komu máme věřit, když režisér vytváří jen zmatek? ()
Zatímco historická linie, která se odehrává ve staré Anatolii léta Páně 1915, mi přišla zajímavá, poutavá a děsivá, téměř nic z toho, co bylo současné, mě nebavilo (včetně celníka). Každopádně to není špatný film... jen bych si raději dal klasický historický spektákl. ()
Je škoda, že Ararat stojí za starou bačkoru, protože arménská gencoida zase není častým filmovým námětem, byť by si to zasloužila. Jenže tohle je jen o nějakém klukovi, který se, snad, snaží najít nějaké svoje kořeny a o natáčení filmu na tohle téma. Já spíš čekal cestu do Turecka, pátrání po tom, jak to opravdu bylo a střet dvou pohledů, tedy arménského a tureckého. Ale ani jednoho jsem se tady nedočkal. Pro mě je film zklamáním. 30% ()
Vytkl bych snad až přílišnou scénáristickou vykonstruovanost filmu, vše do sebe tak perfektně zapadá, že film nakonec působí až poněkud akademicky odtažitě a chladně. Na druhou stranu se Egoyanovi podařilo najít myslím velmi vhodné zpracování tématu arménské genocidy, kterou nahlíží hned z několika pohledů časových – současnost, nedávná minulost (osud Raffiho otce), genocida roku 1915 a život po ní (americký exil Arshila Gorkého); a osobních – přímí pamětníci, potomci pamětníků (režisér Saroyan), současní Arméni již dávno narození v exilu, Kanaďané nebo dokonce poloviční Turek žijící v Kanadě. Tak se Egoyanovi podařilo zobrazit nejen události vyhlazení Arménů ve východním Turecku ale i jejich dopad a recepci v současnosti. Téma by šlo jistě zpracovat i jako patetický historický velkofilm – jak se o to ostatně pokouší ve filmu režisér Edward Saroyan – ale myslím, že by to nepůsobilo o moc lépe než nevěrohodně namalovaný Ararat na pozadí městečka Van, z kterého ho ve skutečnosti nelze spatřit. PS Autor "oficiálního textu distributora" film zřejmě opravdu neviděl. ()
Atom egoyan nepatrí k najprístupnejším režisérom a rovnako jeden z jeho osobnejších filmov taký tiež nie je. O arménskej genocíde sa toho v našich končinách nevie (teda ak nepočúvate System of a Down) a autor sa s touto látkou vysporiadal viac než dôstojne. Na príbehu nakrúcania filmu o genocíde prelína históriu so súčastnosťou a zároveň ukazuje aký by mohol byť iný prístup k tejto látke (teda zobrazenie príbehu v naturalistickom štýle). On však volí cestu umeleckejšiu, ktorá však pre bežnejšieho diváka zároveň nie je tak atraktívna a viac ju docenie návštevníci filmových klubov. Tých však zase nemusí zaujať príbeh kanadských Arméncov, ktorý je miestami torchu príliš klišé a preto to tento film nemá ľahké. Mne sa však páčil a považujem ho za nadpriemerný (70%) a podiel na tom, má aj slušné obsadenie prevažne dvorných Egoyanových hercov ako A.Khanjian či E.Koteas a zo známejších C.Plummera. Teda celkovo zhrniem umelecká výpoveď, ktorej problémom je práve prílišná ambicióznosť, ale zároveň zaujímavý film o málo známeh histórii. ()
Velmi zajímavé téma, které však režisér podal dosti nezajímavým a hodně nezáživným způsobem. BTW, oficiální text distributora na této stránce je dost scestný, pochybuji, že ten, kdo to psal, vůbec viděl tento film. ()
Až čtvrtý film, co jsem shlédl od Atoma Egoyana mě doopravdy zasáhl. Podivná (pro Egoyana však typická) struktura filmu, která se odehrává v mnoha časových rovinách současnosti a zároveň nám umožňuje nahlédnout do minulosti formou natáčení (poněkud lacině vypadajícího) historického filmu, na mě tentokrát perfektně zapůsobila. Postavy jsou různě propojené a téměř každá postava má svojí hloubku, vlastní téma. Jedná se o silný emotivní film, který vypovídá o historických zvěrstvech, které by neměly být zapomenuty, ale i o současných problémech s vyrovnáním se s vlastní identitou a původem. Po shlédnutí bych asi nemohl být spokojenější. ()
Film odehrávající se na mnoha podlažích, přičemž my můžeme vidět děj pouze na jedné, dle libovůle režiséra. Teď už by sem mohlo přidat další patro, třeba s názvem Nagorno-Karabakh. Ten, kdo ostejně jako já louskal v mládí werfelovky, včetně 40 dní Musa Dagh, se už sotva kdy zbaví jejich vlivu. Netřeba polemizovat o tom, co bylo a nebylo, ale o tom co je a není v Ergoyanově filmu. - A kdo si navíc přečte scénu z knihy Ivo Andriće Most přes Drinu, jak se správně naráží na kůl, bude pravděpodobně zbaven všech "tureckých" iluzí. ()
ocenenia : MFF Cannes 2002 - Nesúťažný výber ()
Ťažko čitateľný film so zbytočnými až deformujúcimi odbočkami z hlavnej dejovej, či výchovnej línie. Pozitívnu zmienku si zaslúži odsúdenie genocídy a vyzdvihnutie obdivuhodne dôsledného a zároveň ľudského prístupu u kontrolóra batožiny. ()
Veľmi pekný film. Dosť jednoduchý popis, ale veľmi výstižný. Zaujímavo spracovaná zaujímavá téma. Skvelé výkony podávajú David Alpay ako Raffi a Christopher Plummer ako starnúci colňák. Super! ()
Příběh kanadského celníka, který poslouchá příběh mladíka o natáčení filmu o dodnes popírané Turky genocidě Arménů v roce 1915, to jest klasický příklad mnohonásobného zrcadlení skutečnosti a času ve virtualitě, který slibuje bohatý materiál pro teoretiky všeho druhu. Poznámka: V letech 1915-16 při deportacích a masakrech organizovaných osmanským státem přišlo o život přibližně 1,2 milionů Arménů (dvě třetiny těch, kteří žili na území Osmanské říše). ___ Celá historie lidstva je jako firemní kultura. Jak se rodí filmová kultura: 1. Zavřete do prázdné místnosti 20 opic. 2. Pod strop do středu místnosti zavěste banán a přisuňte k němu žebřík tak, aby se dalo na banán dosáhnout. Je důležité, aby se k banánu nedalo dostat jinou cestou než po žebříku. 3. Nainstalujte na strop systém, který vždy, když nějaká opice začne vylézat nahoru po žebříku, spustí na celou plochu místnosti ledovou sprchu (něco na způsob hašení požáru). 4. Opice se rychle naučí, že není možné lézt po žebříku, aby se zároveň nespustila ledová sprcha. 5. Potom nahraďte jednu z 20 opic novou. Ta se hned zkusí přiblížit k žebříku a dostat se tak k banánu. Zbytek opic se na ní okamžitě vrhne a začne ji mlátit, i když chuděra netuší vůbec proč. 6. Následně vyměňte další starou opici za novou. Při jejím pokusu o zteč banánu se ostatní na ní opět vrhnou a ta, která byla dodána těsně před ní, ji bude mlátit nejvíc. 7. Pokračujte ve výměně opic podle předešlého vzoru až do té doby, než budou všechny opice "nové". 8. Nyní už se žádná z opic neodváží přiblížit k žebříku a i kdyby to nějakou opici z nějakého důvodů jenom napadlo, ostatní ji zmasakrují a nejhorší na té věci je, že ani jedna z opic nebude tušit důvod. Závěr: Takto se rodí běh a kultura firmy. ___ "Mohou snad mít nové zákony větší sílu než stará nenávist?" - ptá se turecký úředník v románu Franze Werfela "Čtyřicet dní". Nemohou, jak ukázala čerstvá rozmíška mezi Francií a Tureckem. V prosinci 2011 francouzští poslanci odhlasovali návrh zákona, podle nějž je popírání genocidy Arménů trestné, což vyvolalo na straně Turecka silný hněv. Za „popírání existence genocid uznaných zákonem“ podle tohoto zákona hrozí rok vězení a 45 000 eur pokuty. Současně v souladu s běžným výkladem článku 301 tureckého trestního zákoníku je tvrzení „arménská genocida existovala“ považováno za zločin. Jak píše deník Le Mond problém spočívá především v samotné povaze návrhu zákona: "Zákonodárcům – podporovaným v daném případě Elysejským palácem – nepřísluší vykládat dějiny. Oficiální Francie si už několik let libuje v uzákoňování historie. Schvalujeme zákony o dějinách zakládající trestný čin popírání. Tyto zákony jsou k ničemu. Dokonce ani neulevují bolesti těch, kdo nyní sledují […], jak se jejich dějiny hanebně přepisují ve snaze je popřít." Mediapart zas interpretuje spor ve světle dějin obou zemí. V čele každé z nich stála zakladatelská osobnost moderního národa, jejíhož vlivu se mají současné elity problém zbavit: generál de Gaulle a Mustafa Kemal Atatürk. "Francie i Turecko trpí, každá jiným způsobem, národní patologií: neschopností dát vale zašlé velkoleposti, zoufalými pokusy přimknout se k nejvyššímu zachránci konejšícímu matku vlast silně mytologickou ukolébavkou, odmítavým postojem k inventuře dějin, k jejich utřídění a k uznání chyb a zločinů." Inu, nové opice, stará zášť. Lidská paměť je dobro i zlo zároveň. () (méně) (více)