Pád do tmy

Přes některé dobré nápady, zajímavé záběry a mimořádně působivé potvory (tím nemyslím hrdinky filmu, ale živočichy, kteří na ně číhají v jeskyních) je tohle nakonec jen legrační feministická agitka, kde roli tvrdých chlapíků převzaly tvrdé a řádně emancipované moderní ženy. Brrr. Dvě hvězdičky za opravdu strašidelné jeskynní tvory. [A ty ženské jsou vlastně taky strašidelné, i když jiným způsobem.] (23.10.2005)

Netreba na to priveľa fantázie, aby Pád do tmy pôsobil realisticky. Všetko pozitívne, čo som o tomto horore už dávno čítala, sa splnilo. Postavy sa správali vierohodne, niektoré jaskynné scény boli klaustrofóbia sama, napätie sa dalo krájať a vybafnutia spôsobovali menšie infarkty :-) K tomu nejaká tá lahôdka dotvárajúca príbeh (Love each day) a vynikajúci koniec... "Práca s tmou", motív pudu sebazáchovy i niektoré zvuky vydávané príšerami mi pripomenuli moju obľúbenú Čiernočiernu tmu a nečudovala by som sa, keby v nej režisér našiel inšpiráciu (postupne prichádzam na ďalšie pojítka, ale to už môže byť len zhoda okolností a moja predstavivosť:-). Takéto nervydrásajúce horory v podstate nemám veľmi v láske a nerada ich pozerám sama, ale tu dávam 5*, pretože Pádu do tmy naozaj nemám čo vytknúť. (07.06.2007)

Strach je mojí interakcí, pozřenou kyselinou co prostupuje mým tělem, rozlévá mrazivou nejistotu, horoucí poblouznění, leptá sklíčeností a rozpouští jistotu. Zásadní věci jsou většinou ty nečekané a z tohohle pohledu je pro můj prožitek The Descent docela zásadní kousek. Neil Marshall, který mě už jednou nemálo překvapil olschoolovým s surovým hororem Psí vojáci (2002), naservíroval hodně sugestivní podívanou, horor in-natura se velkou měrou nepřihrávané opravdovosti. Jakousi klaustrofobickou parafrázi na princip Kostky notně kořeněnou prvky mutantských hororů. Velikou devizou celého počínání je takřka minimalistická kamera, někdy spíš dokumentární, nežli filmová a taky hra světel v trenýrkách temnoty (červené světlice, zelené neony, infra, oheň). Plus si zaslouží i celkově atmosferický hudební doprovod, jenž jen umocňuje celý naturel děje (hudba ho nepřebíjí, je nenucená, vláčná a příjemně mrazivá). Na podmínky velice dobré a uvěřitelné herecké výkony, celkově dobře napsaný děj příběhu, který mistrně těží ze všech prověřených hororových klišé a halí je do celkově moderního hávu. No a samozřejmě, co by to bylo za bestiální kempování bez chleba s džemem, pořádnou gore požíračkou. Navíc jako zdaněnitelný bonus nenuceně překvapivý konec, takže co víc si přát? A že nejde najít jediný výrazný mínus? Možná snad, daní prostředí a formy je častá nepřehlednost, kdy se ztrácíte v postavách a po tmě orientaci dle výkřiků, natož dle jmen vzdáváte. Tudíž jednoznačný doporučení pro milovníky nekompromisních hororových jatek a pro slabší povahy navrhuju nákup elegantních plenových kalhotek Tena, dokonale prodyšných, co uchrání vaše pohovky od nečekaných úniků večeře. U mě za [9/10]. (17.10.2007)

Tak si to shrňme... Partička mladých slečen si udělá výlet do okolních luhů a hájů. Zapomeňte však na skautíky - tyhle krásky vypadají něžně pouze z hodně velké dálky. V těchto "útulně temných" končinách (dost mi to připomínalo styl Blair Witch) jim dělá společnost zlá stránka schizofrenního Gluma a parta jeho klonů, která na oběd nepapá rybišku, ale lační po mase sličných dam. Wow, to stačí na základ dobré historky, ne? Přidejme k tomu ještě několik křivd a schíz z minulosti těchto slečinek a máme slušně propracovanou psychologii postav (ale mohlo jich být míň - měla jsem občas problém orientovat se v tom, která je Becky, Mona atd.).. Very good je to, že se film netopí v záplavě účelných lekaček - jasně, párkrát jsem se přistihla při "a kurva", ale o tom to je, ne? ;) Takže.. dobrou noc a hezké sny! :)) (15.02.2007)

Jednoduchý námět zapracovaný do pokulhávajícího scénáře, využil režisér Neil Marshall vcelku flexibilně ve svůj prospěch. Natočit v dnešní době dobře namíchanou směs latexových potvor, atmosférického procítění a zvukové pastvy, je téměř nemožné, téměř To, co se zpočátku zdá jako (pro partu hrdinek) beznadějný survival, přinese v druhé polovině „něco“, co dokonale usadí do sedačky. K režisérově invenci není sebemenších námitek až do závěru, který nejen že začne spoléhat na příliš „uhlazený“ děj, ale zároveň vytáhne nevěrohodnost postav až na neúnosnou míru. Neboť poloha, v jaké se nám hrdinky představí na začátku, rozhodně neodpovídá závěru, kdy se jedna z nich majestátně postaví rozkročmo nad jedním ze svých „úlovků“. Pro to a taky pro z prstu vycucanou psychologii, která je zde spíše na škodu a dělá mezi vzájemnými vazbami postav nehezký guláš, se vyhnu nejvyššímu hodnocení. A po tomhle mám lézt do Moravského krasu? (17.10.2005)