Bytost

Velmi netradiční horor, ve kterém se jde hned od začátku sice hodně tvrdě na věc, ale s příchodem závěrečných titulků mě ulpěla pachuť v ústech hlavně kvůli tomu, že celý příběh vlastně není vůbec nijak dovyprávěn a proč se to vůbec té ženské dělo. Určitě si zjistím zda-li jde o skutečný případ. Body navíc Bytost získává hlavně za nadupanou nepříjemnou hudbu, když neviditelná Bytost přichází. 40% (14.11.2020)

Jdu oznámit znásilnění neviditelnou bytostí, pravděpodobně mužského pohlaví, navíc silně zapáchající. S tímhle absurdním bludem přichází rozrušená (a možná i vzrušená) Carla Morenová na psychiatrii a jen zázrakem ji tam rovnou nehospitalizují. Nejde však o výplod pomatené mysli, protože útoky neznámé entity jsou hmatatelné a stupňují se. Než se postižená žena stačí z hrůzného zážitku vzpamatovat, má dům plný parapsychologů, a je zralá na blázinec. Dvouhodinová stopáž potrápí diváka stejnou měrou jako duch naši nebohou hrdinku v podání talentované Barbary Hershey. Přičemž první hodina je téměř strhující a podkreslená neobyčejně nadčasovou hudbou Charlese Bernsteina, kdy se jedná o velmi sugestivní zážitek. Jenže story, která mimochodem vychází ze skutečné události, postupem času řídne a jeví se jako neúměrně natahovaná, což je škoda, a kdyby tvůrci uměli skončit včas a o dobrou půl hodinu film ošidili, tak by se jednalo o sevřený hororový zážitek. Film už v závěru divákovu pozornost neudržel tak, jako po slibném rozjezdu, vyjma erotického zabarvení, ve kterém odhalíme, že hlavní hvězda filmu si s depilací hlavu neláme, však to byla osmdesátá léta a všichni měly bobříky, ale nikoliv mlčení. Sidney J.Furie, ještě než se propadl do tenat zapomnění, se jevil jako velmi talentovaný režisér, který si vyzkoušel i hororový žánr, ale postupem času jeho kariéra zcela upadla. Barbara Hershey s Ronem Silverem film utáhli, ale nějakého velkého rozuzlení jsme se nedobrali. Výsledkem je slušná a místy napínavá hororová jízda s nezaměnitelnou osmdesátkovou atmosférou a skvělým hudebním motivem k tomu. Duchové, třeste se! 60% (13.07.2013)

Duchařina trochu jinak, podle skutečné události (prý). Mladá matka tří dětí a jí začne pronásledovat jakýsi duch či síla, která jí znásilňuje a jinak obtěžuje. Naštěstí to vidí i děti či přesněji zažijí. Přesto jde na psychárnu ,ale kdo by jí to věřil že. Naštěstí se to stane i u kamarádky a ta to vidí a snaží se jí pomoc. Pak se obrátí na parapsychologii. A pozve je domů kupodivu se hned onen duch ukáže. A tak se snaží jí nák pomoc. Pouze cvokař tomu stále nevěří a je docela dotěrný. Ale i on to posléze uvidí, když se ho snaží ostatní chytit. Určitě stojí za zmíňku scéna kdy jí osahává duch. Celé to skončí vlastně bez konce. Na dvě hodiny délky je toho až moc, ale přesto to chtělo víc vyšperkovat. (29.06.2009)

Příjemně tajemný horor, jehož atmosféru právě tvoří Bernsteinova hudba. Film jsem si pouštěl pozdě v noci, ale nebyl důvod k obavám, že se něco podobného stane i mně, byť byl snímek natočen podle skutečné události. Ale nechtělo se mi spát, i když jsem byl dost unavený. Vydržel jsem až do konce a byl jsem příjemně překvapen. S hodnocením je to tedy jasné. (01.02.2012)

Bytost mě lákala na horor vysokým procentuálním skóre, ale dostavilo se vystřízlivění. Myslím, že je to jeden z případů, kdy je hodnocení ovlivněno nostalgií. Zpracování a výkony odpovídají televiznímu provedení a jde pouze o průměr. Navíc v mých očích Bytosti ubližuje i sveřepá snaha prodat zápletku jako příběh ze života a sexuchtivý duch ve mě bohužel nevyvolává hrůzu, ale cukání koutků úst. Abych ten film bral vážně, musel by sám sebe brát mnohem méně vážně. Horor je pro mě hra s lidskou předstvivostí a v momentě, kdy se mně někdo pokouší parapsychologii představit jako seriózní vědu, u mě končí. Celkový dojem: 25 %. (03.12.2010)