Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Will Francis je úspěšný architekt a se společníkem Sandym získal významnou zakázku při rozsáhlé přestavbě londýnské čtvrti Kings Cross. Jejich firma je krátce po sobě dvakrát vykradena a muž zjistí, že jedním ze zlodějů je patnáctiletý imigrant Miro. Will žije s přítelkyní Liv, se kterou vychovává její zčásti autistickou dcerku Beu, posedlou gymnastikou. Vztah s Liv prochází krizí a muž se sblíží s Mirovou matkou, temperamentní bosenskou muslimkou Amirou. Z cizinky a Brita se stanou milenci, jejich vztah je ale odpočátku poznamenán nedůvěrou... Svým předposledním snímkem, komorním dramatem Dveře dokořán, se britský režisér Anthony Minghella (1954–2008) po výpravných mezinárodních produkcích (Anglický pacient, Talentovaný pan Ripley, Návrat do Cold Mountain) vrátil do ulic současného multikulturního Londýna. Film se zabývá aktuálním tématem lidí žijících blízko sebe v různých sociálních vrstvách, jež se míjejí, srážejí a proplétají. Působivý snímek zdobí kromě kultivované režie především herecké výkony. Willa hraje Minghellův dvorní herec Jude Law, ženské postavy ztvárnily Juliette Binocheová a Robin Wright Pennová. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (186)

ZkuKol 

všechny recenze uživatele

Skvělý herecký výkon Juliette Binoche, atmosférická hudba a nápaditá kamera jsou silnými kartami, které ovšem shazuje scénář. Nevím jestli se jedná o adaptaci divadelní hry, či to byl jen původní záměr (a nebo jsem vedle úplně), ale polovina scén působí jako z divadla rutinně vytažené, pro děj či ústřední myšlenku zbytečné, někdy rušící a někdy nudící. ()

Silence 

všechny recenze uživatele

Dveře dokořán zpočátku nakousnou velmi atraktivní témata a rozehrají zajímavou zápletku, bohužel vše začne s postupem času vyznívat tak nějak do ztracena a naivní rozuzlení v tom jen utvrdí... Minghellovo drama je zajímavé, bohužel po skončení nezanechá v divákovi žádnou výraznější stopu.... bohužel... ()

Reklama

Damiel 

všechny recenze uživatele

Ze Dveří dokořán vypouští Minghella hned několik závažných témat. Je to partnerská krize, nevěra a lži v osobních vztazích, je to střet západních obyvatel se subkulturou přistěhovalců z chudších částí světa, kteří se musí živit obyčejnými pracemi, je to naděje, že i zlé skutky je možné napravit tak, aby se ze všech zasažených stali lepší lidé. Přestože režisér honí několik zajíců najednou, je to do sebe propletené tak dobře, že při pozorném sledování divák neztratí nit a v příběhu se neutopí. Celek ale má jednu podstatnou slabinu – příběh je propracovaný dobře, ale je chladný. Neroztřese vám kolena jako Návrat do Cold Mountain, neudělá vám knedlík v krku jako Anglický pacient. Dívá se na něj dobře a nenudíte se, ale to neviditelné pouto, co vzniká mezi stříbrným plátnem a divákovou duší, tu skoro necítíte. Jen občas, ale málo. Právě tady se ukazuje, že zkřížení vztahové roviny se sociální je příliš velkým soustem, aby po emocionální stránce utáhlo obě rozehrané roviny. V závěru jsem pak měl co dělat, abych si pointu nějak rozumně vyargumentoval. Celý příběh je z dnešní reality, ale vyústění filmu je z pohádky. Nechci říct, že by to tak nebylo správné, ale skutečnost bude v 99 procentech případů jiná. Minghella věří v dobro a v naději. To je dobře, ale Dveře dokořán to trochu přibouchlo. ()

Crawler-D 

všechny recenze uživatele

Až chorobnou závislost na tématu lásky a jejích různých podobách bychom mohli nalézt v dílech Anthona Minghelly. Vždy okořeněné nějakou zvláštností (druhá polovička je mrtvá a vrací se jako duch, druhá polovička musí do války, druhá polovička trpí popáleninami a duševními problémy z války) a zároveň zůstává pevně na zemi a vykresluje prostředí a dobu do detailů potřebných v příběhu. Se stejným přístupem se vrhnul i na Dveře dokořán, mám ale pocit, že film nebral tak vážně, nebo že byl omámen pohodlností Anglie. Každopádně Dveře dokořán postrádají jeho typickou syrovou naléhavost a přítomnost. Navíc ani oscilace mezi jeho oblíbenou romancí a ne tak typickou sociální sondou není ku prospěchu věci. Do příběhu navíc zatahuje i další motivy, např. dětí bez otce – v případě Mira je mrtvý, v případě Bey je duchem nepřítomen. Všechny se prolínají a zároveň separují a všechny stejným dílem stojí za nezdarem. Otázkou, kterou si totiž budete klást, je, co a zda-li chtěl autor říci a na co chtěl upozornit. Romance mezi Willem a Liv a do ní vstoupivší imigrantky Amiry je provedena s citem a hlavně scénáristicky jsou zvraty, jednání a uvažování jednotlivých postav vyvedeny dokonale, za což přísluší scénáristické polovině Minghelly velká pochvala. Avšak dost zvláštním způsobem byl vytvořen závěr, jež končí (pro diváka nejbolestnějším) happyendem, jaký by ho v tu chvíli mohl napadnout. Minghella si necelé dvě hodiny buduje příběh, aby si uvědomil, že divák se pomalu začíná nudit, a tak mu rychle naservíruje nejkompromisnější konec. S tímto problémem je spjat i sociální příběh Amiry a jejího syna Miry, který je místními podvratnými živly nucen páchat trestné činy. Minghella s ním až příliš sympatizuje, neboť ani náznakem nepředstavuje „zlou postavu“, a my se vlastně ani k podstatě tamních problémů nedostaneme, takže je zvolené prostředí zhola zbytečně nevyužito. Minghellovy úmysly se míjejí s výsledkem. ()

dANo 

všechny recenze uživatele

Minghella vie natočiť zaujímavé filmy, ale nikdy sa mu (u mňa) ešte nepodarilo dotiahnuť ich do dokonalosti... Ani v tomto prípade to nebolo inak. Príbeh košatého trojuholníka vzťahov, ktorý spája, resp. komplikuje vyšetrovanie vlámaní do štúdia, je spočiatku celkom fajn. Takisto zaujme aj rysujúci sa vzťah medzi Willom a Amirou, ale čím viac sa blíži finále, tým menej vzrušenia divák prežíva... Jednoducho by som to nazval nejakým dobre rozbehnutým vlakom, ktorý postupne uberá na rýchlosti a keď už sa blíži stanica, tak zrazu nepochopene zastane a nepohne sa ďalej. Čo je trochu škoda, lebo rozbehnuté to bolo fakt dobre. ;o) ()

Galerie (66)

Zajímavosti (5)

  • Snímek měl premiéru na zářijovém Filmovém festivalu v Torontu. (imro)
  • Sice nejde o film, hýřící zvláštními efekty, ale na drobnějších úpravách (především odmazávání obrazových chyb apod.) přesto mohlo přiložit ruku k dílu české trikové studio UPP, kterému při jeho rozvoji náramně přispěla práce na jednom z předchozích filmů režiséra Anthonyho Minghelly, Talentovaném panu Ripleym (1999). O jisté globalizaci filmařské práce tak může leccos půvabně vypovídat například jednoduchý záběr, v němž po noční londýnské ulici běží liška... která byla na vodítku, později počítačově odmazaném v pražských Vršovicích. (NIRO)

Reklama

Reklama