Anděl Páně

Na podobné rozpustilé člověčinky mě obvykle neužije, ale téhle dám s klidným srdcem a čistým svědomím horších 7/10. Jen škoda, že jakmile se do centra dění dostali lidé a člověčí hříchy a starosti, sklouzlo to nebezpečně blízko k nudě - a na Petronela a Uriáše pak člověk čekal jak na -- smilování boží. (24.12.2006)

Co to bylo? Ultralaciná televizní pohádka s nezajímavým příběhem a slušným obsazením. Hodina a půl intenzivní nudy, kterou občas přeruší hláškující Trojan. Tohle je dobrý film? Copak už si nikdo nepamatuje na S čerty nejsou žerty nebo dokonce Tři oříšky pro Popelku? Smutné svědectví o úpadku české kinematografie. A nejsmutnější je, že lidem to stačí. (24.12.2006)

Zábavně pojaté nebe, kde každou chvíli pobaví nějaká hláška, některá scéna (nebeská brána, Maria cepující pánaboha) nebo detail (Ježíškův ručník) a Bartoška taky nemá chybu. Dole na zemi už to taková sláva není. Většinou je to všechno slušně rozehráno, ale velmi záhy začne klopýtat. Ať už je to nevěrohodný motiv lásky, který vaří z vody, nebo napravení hraběte, kterému stačí půl hodiny v šatlavě a jablko. Potrestání zla je taky odbyto jen tak na půl slova. Ale přes všechny výtky a lacině televizní vzhled i zpracování, s triky, které ze všeho nejvíc připomínají klasické televizní pohádky z osmdesátých let, to bylo nakonec příjemné, milé a na pohádku i zábavné. (01.07.2012)

"Já jsem Anděl Páně. Já se smrtelníkama nechci mít nic společnýho." Boží nemehlo anděl Petronel mě bavilo, stejně tak čert Uriáš byl skvělý a Ježíšek hrající si s Jidášem taky. Jenže ono to bylo spíše o hříšných pyšnících, tedy vlastně smrtelních, kteří byli strašně nudní a nikomu z nich jsem nepřál nic dobrého, což asi v pohádce není úplně v pořádku. Ve finále navíc nedošlo na řádné zúčtování se správcem, klíčnicí ani rychtářem, což mne vyloženě otrávilo, neboť pár kopanců do zadku, šimrání bičem na pranýři nebo defenestraci mocných bych si jako zástupce chátry rozhodně užil. (24.12.2016)

(Musím přiznat, že při druhém zhlédnutí (2018) mi ta pohádka připadá podstatně lepší, naopak některé části mého starého komentáře podstatně trapnější. Asi si ty druhé pokusy budu muset zakázat, vždycky vyměknu. Každopádně pěkné dvě hvězdičky i starý komentář ponechávám): Tak po desítiletích vlády pekla jako jediné právní zásvětní instance české filmové pohádky se konečně dostává ke slovu i nebe. Těch padesát let ale udělalo své a výsledkem je, že obě tyto instance jsou v duši českého diváka už prakticky nerozlišitelné. Ale k filmu: Náprava padlého anděla skrze nápravu lidí (a nakonec je to trochu jinak) – dobrý motiv. Nebe vtipné (chytrými narážkami i obsazením) a dokonce i moudré, jen přespříliš vánočkově české, bez kouska smyslu pro dogmatiku. Země zoufale nudná. Příchodem dvojice black and white agentů s ručením neomezeným se to sice rapidně zlepší, ale i když je Petronel matla, přece jen ta zápletka se splněnými přáními je až příliš přiblblá (jakkoli samotná idea „splněného přání“ je v této souvislosti velmi případná) a všechno ke šťastnému konci kvačí nějak rychle a přímočaře. (Pohádkově legitimní pranostiková pomoc svatých kámošů je ovšem sympatická.) Scénář od samého začátku třídí hříšníky se stejnou snadností jako Petronel u nebeské brány – nejen že je okamžitě jasné, kdo bude tím (jediným) napraveným; kdežto nebe a peklo koexistují v dokonalé harmonii, na zemi je k vidění jen nezměnitelně bílá a černá - což by se dalo akceptovat při troše hloubky, velkoleposti nebo humoru, nic z toho však pozemští červové v této pohádce nenabízejí. Všechno musejí pro diváka oddřít anděl s čertem (jde jim to naštěstí skvěle). A aby byla bílá ještě bělejší, vše je vyřešeno tím, že poctivá holka odmítne žebráka, protože miluje hraběte. Pravda, Pámbů to hned uvede na pravou míru, ale dojem z toho, co předcházelo, se už nezmění, pointa je chytrá, leč bez účinku; navíc se dovídáme, že ten, kdo nám byl předložen jako napravený hříšník (totiž hrabě) napraveným hříšníkem není. Tak buď se nenapravil nebo vůbec nebyl hříšníkem. Himlherbartoška. Buď měl být ten pozemský příběh inteligentnější a krevnatější nebo naopak na něj mělo být jen sem tam shlíženo a vše rozhodující se mělo odehrávat v nebi (s těmi hláškami a bombarďáckým obsazením by to byla dobrá šou). Při jedné z těchto možností bych tomu všemu rád uvěřil. No, dal bych i tři hvězdičky, ale „Ježíšku umejt!“ nebo „Ježíšku, ty lumpíku“, to opravdu ne. Vocaď pocaď, soudruzi. Ježíšek je právě narozený Spasitel světa a ne nějaký bumbrlíček vod pepiků. (08.09.2011)