Twice Upon a Time (S10E13)

Tak Moffat i Capaldi se díkybohu nakonec rozloučili se ctí, elegantně i docela velkolepě. V tomhle vánočním speciálu sice chybí jakýkoliv děj, postavy se jen dostávají tam, kde je chce Moffat mít (což není v jeho posledních scénářích nic neobvyklého), ale funguje to a celý díl utíká až nepříjemně rychle. Capaldi i Bradley spolu fungují, mají chemii, je radost sledovat jejich společné scény a poslouchat dialogy - fantastický je hlavně Bradley, hlavně ve scéně, ve které se dozví, co se z něj postupně stane. Gatiss byl výborný, odlehčená, nechápající postava a co se týče jeho identity, tak se žádné překvapení nekonalo, ale alespoň je ta skutečnost o to příjemnější. Při objevení Clary jsem si musel z obličeje otřít slzu a Capaldiho závěrečný proslov (protože v monolozích on vynikal) byl naprosto fenomenální. A bude mi neskutečně chybět, protože pro mě je to jeden z vůbec nejlepších Doctorů a mrzí mě, že měl skoro celou dobu tak špatné scénáře. A chybět mi nakonec možná bude i Moffat, přeci jen toho pro seriál udělal spoustu. A teď k tomu konci - nelíbí se mi to. Vůbec. Nad seriálem sice ještě hůl úplně nelámu, ale Doctor byl vždycky mužská postava a tak to mělo zůstat, některé věci by se prostě měnit neměly. A to, že fungovala Missy, neznamená, že bude fungovat Doctor, hlavní postava seriálu. Pokud bude i Jodie mít špatné scénáře, pochybuju, že to zachrání, protože prostě není Capaldi. Tuhle regenerační mezipohlavní šaškárnu prostě Moffatovi neodpustím. Ale to je budoucnost (které absolutně nevěřím). Za tenhle speciál, ačkoliv je slabší a objektivně je za čtyři, je to nakonec plný počet hvězd. Za Capaldiho, za Bradleyho, za Moffata a za konec jedné velké éry. 90%. (29.12.2017)

Children can hear your name. Odchod éry legend pomaloučku a polehoučku. Přátelsky a mírumilovně laděný díl, kdy se nevyhnutelná regenerace neodehrává v náladách smutku, ale ve střídání nostalgie, pomrkávání a usměvavých slz. Peter Capaldi mi přirostl k srdci ještě mnohem více, než jsem před pár lety čekal a jakkoli jsem se první scény Třináctky nemohl dočkat, neloučí se mi s jejím předchůdcem vůbec lehce. Ba co hůř, pořád mi nedochází, že u nových epizod nebudu vídat jméno Stevena Moffata. Tvůrčí génius dal moderní éře pevnou tvář tajemna a strachu a v posledních šesti sezónách také pokaždé sevřené téma a koncept "pevně daného zmatku". Snad právě proto, že samotná poslední epizoda se tak netváří, je těžké pochopit, že nastává mnohem větší revoluce, než když se svého času loučili Davies, Tennant a spol. O to dojatější jsem, že onen konec všichni zúčastnění vítají s očividným úsměvem. (02.01.2018)

Velmi příjemné rozloučení s Doktorem, škoda že na tak dlouho... ale snad ne napořád, ta Chibnallova doba temna už končí. Propojení s prvním Doktorem s filosofickým podtextem je brilantní nápad, to že Bill Potts tu hraje jen minimální roli je také potěšující, ale hlavně že na konci vrátí Claru, to je nejkrásnější. Ta mi udělala radost, v její společnosti byl tento Doktor nejlepší - ale nejen díky ní byl skvělý Capaldi je hned po Tennantovi mým nejoblíbenějším. (15.06.2022)

Nakonec to nedopadlo tak, jak jsem se obával z upoutávky, že to bude více rozlučka Moffata a Gatisse než Capaldiho. Byly tam jasně patrné prvky tématu emancipace, stejně jako u Sherlocka, což se ale dalo s obsazením Jodie očekávat. Jedna nemístná poznámka nakonec. Pokud se Doktor rozhodl zregenerovat, aby viděl jak nadále vítězí dobro nad zlem ... jsem zvědav jak v lednu dopadne regenerační scéna prezidenta Zemana ... (29.12.2017)

Nikoliv naprosté nadšení, ale velká spokojenost. S Capaldim se mi loučí opravdu těžko, protože za ty poslední roky mi přirostl k srdci víc než ostatní Doctoři. Ale stejně se těším a jsem zvědavej, co nám předvede nová Doctorka. Jako rozlučkový díl super, jako díl vánoční měl trošku rezervy, ale stejně zavládla spokojenost a s loňským se nedá ani porovnávat, jak jsem byl letos spokojen. (02.01.2018)