Grandhotel

Co tohle jako prostě mělo bejt? Nebo proč to mělo bejt? Reichenberg, Ještěd, nebe, mraky, ženy, happy life a sympatický magor s počasím, co opustí Liberec jedině po větru – to všechno bych jako prostě bral. Ale nesmělo by to být jako prostě v rámci podbízivé hloupé prázdnoty. Pěkné obrázky, občas hezký nebo vtipný moment uprostřed bleděmodré nudy, to jako prostě nezabírá. Hezoučky natočený dementní scénář nebo chytře bláznivý, ale prázdně natočený scénář? To jako prostě neumím posoudit. Za závěr bych možná měl přidat hvězdičku – tím nemyslím sladkou Ameriku, ale návrat do Reichenbergu spojený se slavným přeletěním cedule Liberec, Iljino „miluji tě Fleischmane“ a jako prostě ten finální pohled na hory. Ale jako prostě nepřidám. (Mimochodem, oficiální text distributora: "...v městečku na česko-německo-polských hranicích..." - co vy na to, Liberčíci?) (06.09.2011)

Ondříčkův snímek je stejně působivý jako první filmové záběry na Ještěď, který obeplouvají kumuly, cirry a straty. Tyto mraky a vůbec celá meterologie je životní cestou pro podivína Fleischmana, hodného zarputilého samotáře, jenž má z žen stejnou panickou hrůzu jako z překročení pomyslných hranic města Liberec... Nebudu zapírat, že před shlédnutím jsem měl trochu obavy, připadá mi, že česká kinematografie posledních měsíců mě míjí dosti velkým obloukem. Grandhotel mě překvapil. Kromě Marka Taclíka, který svého Fleischmana ztvárnil výborně (s výjimkou nuceného, kostrbatého a křečovitého "jako prostě"), je tu spousta legračních a svým způsobem zajímavých figur: zastydlou pubertou stižený recepční, resp. šéf hotelu Jégr, posedlý Němec a rádoby pilot Franz, nešťastně zamilovaná uklízečka Zuzana, nešťastně zamilovaná servírka Ilja a číšník Patka, velebící si v amerických frázích, jimiž prokládá svojí češtinu. Impozantní a vyšší nadmořskou výškou načichlé obrazy a situace doprovází skvělá melancholická hudba. Zvláštně atmosférický film, kterému vévodí Taclík,Issová, láska, samota, odlišnosti a změny. (19.07.2007)

,,A kdybys večer jako někam chtěla, tak si vem pláštěnku. Bude pršet“..... Českej film o lidech, o vztazích, ale jinak! Vztahy jako počasí, čekající na ten správnej vítr, kterej rozežene tu spoustu mraků v duši. ALE CO KDYŽ TO POČASÍ OVLIVNUJEME SAMI? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět výbornýho J. DULAVU, M. TACLÍKA a nemocnou popelnici. 2.) Ještě jsem neviděl Ještěd (ani zprava, ani od Boleslavi, ani od Růžodolu...). 3.) Jsem Liberečák. 4.) Nevím, jakej se v Liberci připravuje elixír lásky. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (09.11.2010)

Mám rád Rudišovy knižní post-punkery i Ondříčkovy vizuály jdoucí na volnou úroveň schengenského prostoru. Ale tahle fúze libereckých divnolidí drhne jak tramvaj na nebroušené koleji. Prvoplánové hlášky i chladně vysoustružená romance prostě nezakryjí, že pod povrch to jde jenom s německým oficírem a zbytek tím pluje jak ručně šitý balón. Ladně, ale pěstí na oko. (13.02.2017)

"To se hnedka pozná dobrá micina. Že jí ty koziny tak trčej, co? To mi neříkej, že jí tak rajcuje to počasí. Jestli ona v sobě nemá takový ty kuličky japonský, jako ty gejši. Slyšels to? To cinklo. Ty vole, to cinklo." Jaromír Dulava přímo neskutečný. Grandhotel sice nedosahuje kvalit Samotářů nebo Jedné ruky, ale určitě se nejedná o špatný film. 70% (01.12.2014)