Le Temps qui reste
Čas, ktorý zostáva
Time to Leave
Režie:
François OzonScénář:
François OzonKamera:
Jeanne LapoirieHrají:
Melvil Poupaud, Jeanne Moreau, Valeria Bruni Tedeschi, Daniel Duval, Marie Rivière, Anna Šerbinina, Alba Gaïa Kraghede Bellugi, Rebecca Convenant (více)Obsahy(1)
Francois Ozon, tvůrce filmů jako 8 žen, Bazén, nebo 5x2, nás nepřestává fascinovat. Po filmu o rozpadajícím se manželství, které bylo divákovi servírováno ve zpětném sledu událostí (5x2), nám francouzský režisér představuje své zatím životní mistrovské dílo. Film o smyslu života – ČAS, KTERÝ NÁM ZBÝVÁ. Život – „Nikdy neucítíš jeho chuť, dokud si neuvědomíš jeho pomíjivost.“ Příběh mladého atraktivního módního fotografa, který si na první pohled vychutnává život plnými doušky a jehož kariéra stoupá strmě vzhůru.... Pak přijde den, kdy při práci v ateliéru ztratí vědomí. Diagnóza zní ... rakovina v posledním stádiu. Uvědomujíc si svůj brzký konec, musí Romain začít přehodnocovat hodnoty svého života. „To, čeho se v životě nejvíc bojíme, nemusí být tím nejhorším v našem životě.“ (oficiální text distributora)
(více)Recenze (62)
Úplně čisté čtyři hvězdy to nejsou, ale hodně se jim to blíží. Líbilo se mi to pro neotřelost, se kterou režisér tohle stokrát viděné téma, jímž je odchod fatálně nemocného člověka ze života, natočil. Pár velmi dobře natočených a sugestivních scén (u babičky, v klubu, poslední setkání se Sashou), nádherný a citlivý konec, skvělá kamera a herecké výkony. Nebýt pár hluchých míst ve scénáři a několika málo zbytečných scén, byl by to skvost. Takhle jen necelé čtyři hvězdičky... ()
Ozonovi na chuť asi nikdy nepřijdu. Neumí točit filmy tak, aby se mě jakkoliv dotkly. ()
Tento film mohl působit strašně dojemně a smutně...ale nepůsobil. Spíš chladně a odměřeně, protože s hlavní postavou a jejím údělem jsem se nestotožnil. Divák nebyl svědkem proměny hl. postavy, protože ta se o své nemoci dozví hned na začátku filmu. Divák tedy neměl možnost si charakterové rysy hl. postavy osahat a tím pádem chování v některých situací si nemůže přesně vyložit. Není totiž jasné zda koná pod tíhou okolností, nebo byl takový vždy. Navíc některé scény jako trojka se sterilním chlapem a jeho manželkou + např. scény v gay baru mi ve filmu neseděly. Ozon tím sice šokuje, ale NAPROSTO lacině a hlavně zbytečně, protože se odklání od psychologie postavy a tím kazí celý film. Snímek na mne místy působil stejně špatně jako Invaze barbarů, ale naštěstí jen občas. Taková sračka jako Invaze barbarů to není - omluvte můj slovník. ()
ocenenia : MFF Cannes 2005 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ◘◘◘◘ MFF Mar del Plata 2009 - Najlepšia réžia (Francois Ozon) ()
Takhle nemožný pocit jsem už dlouho z žádného filmu neměl - prvních pár minut mi naznačilo a nemýlil jsem se, teda bylo to ještě horší než jsem myslel. ()
Vlastně si vůbec nejsem jistý, jestli film nemá větší smysl nebo mi uniknul, ale i tak na mě vcelku zapůsobil. Pár momentů bylo rušivých (návštěva gay klubu), ale jinak jako zmapování posledních měsíců života člověka a jeho smíření s osudem velmi slušně fungující. ()
Buznoromanca - on sa dozvedel, ze ma rakovinu, tak este sexoval s rovnakym pohlavim ... proste hruza, Ozon je naprosta hruza, dalsi leos Carrax. Uz viem aj to, ze o Ozona bych si neoprel ani hajzlovu kefu -to by bolo pod uroven prepotrebnej zachodovej stetky! 15 % ()
Ne zrovna nejsilnější psychologicky dramatický příběh o blížící se smrti. Mladý homosexuální fotograf Romain (Melvil Poupaud, jako malý Ugo Soussan Trabelsi), ponořený do víru velkého života, se musí vypořádat s velmi blízkou smrtí. Zlost a zahořklost se mění v postupné smiřování se svým nejbližším okolím. A navíc vykoná dobrý skutek a jeden manželský pár, kde manžel je neplodný, obdaruje svým potomkem. Ano, takové žádosti jsou naprosto běžné, navíc u lidí, které vůbec neznáme, nebo tím jen maskovali svoji touhu po švédské trojce, neboť manžel nebyl čistokrevný homosexuál, nýbrž nevybouřený a tím pádem frustrovaný bisexuál. No, snad jim to pomohlo v jejich soudržnějším partnerském životě. Z dalších rolí: Romainova babička Laura (bohužel již hodně zestárlá Jeanne Moreau), kterou snad vždy obdivoval, žadatelka oplodnění Jany (Valeria Bruni-Tedeschi), Romainovi starostliví rodiče (Daniel Duval a Marie Rivière), Romainův přítel Sasha (Christian Sengewald), který je v zájmu budoucnosti vyhnán, a nespokojená Romainova sestra Sophie (Louise-Anne Hippeau). Příchod smrti, bolest, zloba a smíření. Trochu více povrchní a nevěrohodné, než bych si přál. Samozřejmě to má své silnější stránky, ale to v tomto případě nestačí, když se jedná jen o líbivé záblesky načančaného pozlátka. ()
Víceméně chápu postoj hlavní postavy k jeho situaci…Dle strohého začátku jsem se mohl jen domnívat, že než byl konfrontován s informací o svém rakovinou vyměřeném čase, byl vlastně jen protřelým nanicovatým floutkem, co si doma vydržuje mladýho, sjíždí se koksem a za největší zábavu považuje rýpání do sestry. Škoda, že Ozon tuto část „před“ nechal netknutou, člověku by se pak dařilo lépe se s Romainovým jednáním ztotožnit. Ten asi sám neví, jak s tímto naložit, aniž si to sám přizná. Zprvu rozdává kopance, ale svým způsobem na jakýsi akt smíření se svými blízkými a hlavně sám se sebou dojde. Sice cestou, kterou asi málokdo čeká, která leckoho znudí, ale mě působící slzy a úsměv dojetím zároveň. Pět nedávám, jelikož se stopáž přifukovala trochu nepadnoucími momenty a Ozon místy až moc okatě šponoval film do příliš odměřené polohy, podobně jako tomu bylo u tématicky podobného filmu Mi vida sin mí režisérky Isabel Coixet. 80% ()
Věčné téma a Ozon ho zvládl na jedničku. Ale nemohu dát víc hvězdiček, protože jde jen o cvičení, o skicu. Stejně tak si malíř udržuje formu a cvičí si ruku studiemi, stejně tak spisovatel neustále vytváří v hlavě nové a nové příběhy, stejně tak si hudebník hraje s notami. Není tu nic nezapomenutelného, nic, pro co by se divák chtěl k fimu vrátit. ()
Docela mě pozastavuje zdejší nízké hodnocení tohoto krásného intimního snímku, který ničím nešokuje, a přesto zasahuje srdce na pravém místě... Podobné téma zpracovává vícero snímků a mě vždy zasáhne, jak se každý jinak vyrovnává se zdrcující diagnózou - rakovina v pokročilém stadiu. V životě jsem osobně měla kolem sebe pár lidí s touto diagnózou... i v životě mých přátel se s ní každý vyrovnal po svém. I proto mi Ozonův snímek přijde naprosto pravdivý, nevyumělkovaný, čistý... ()
Nejsilnějším momentem kromě toho nádherného západu slunce na konci,mě tu přišly dialogy mezi babičkou a jejím vnukem.Škoda že nebyly delší. Až když člověk sám na vlastní kůži prožívá svou osobní bolest, krizi, beznaděj, pak si teprve začne vážit každýho rána kdy se znovu probudí. Dívá se kolem sebe, vzpomíná na dětství, přehodnocuje své priority, začíná si uvědomovat hodnotu a pravý smysl života. Co dřív neměl rád, o co nestál, tak najednou začne vnímat úplně jinýma očima.Jeden z těch momentů, kdy si Romain fotí svou sestru s jejím dítětem, tak tady jsem silně vnímala jeho uvědomění si, jaké okamžiky v životě jsou ty nejvzácnější. Francouzi mají talent na vykreslení lidských pocitů. ()
vynikajuci minimalisticky snimok. urcite nie najlepsi ozon. scenar deravy jak pantofle niekedy ale hra s kamerou, hudbou a homosexualitou ma ohromila. obzvlast scena v gay bare patri medzi najlepsie z celeho filmu ()
Rozhodoval jsem se mezi 3* nebo 4*!nakonec se ve mně probudil zážitek z poslední scény na pláži, která byla naprosto dokonalá a vyvolala ve mně lítost a skoro i slzy a musel jsem dát 4*. Na druhou stranu se mi film místy znechucoval. Ty "teplé" scény mohl pan režisér trochu ubrat. ()
Tohle téma mi přijde hrozně ohranné.. Jediný rozdíl od těch ostatních je, že teď byl v hlavní roli teplouš. Navíc to byla celkem nuda.. ()
Je velká škoda, že všechny emoce, které mě přitahují na takovýchto filmech, jsou vypuštěny až ke konci filmu a na filmu je to o dost znát. Film je od začátku zbytečně natahován, aby jsme se dostali k tomu úžasnému konci. Melvil Poupaud vypadá celý film jak strašák do zelí a ke konci filmu se z něho stane nový sex symbol francouzské, herecké scény. Závěr filmu mě ale posadil na zadek. Už dlouho jsem neviděl takto povedený závěr ve filmech s touto tématikou. Takže za film dávam 3 hvězdy a ten konec si zaslouží samostatné hodnocení...takže **** ()
Na můj vkus příliš surové, vulgární, tvrdé, depresivní....jako by šlo o soutěž, čím ještě víc šokovat, co ještě přidat. To mi přišlo jako hlavní ambice a něčeho takového nemusím být divákem. Jinak téma samozřejmě drsné, možná se jen nechci zabývat svojí vlastní smrtelností... ()
Hlavní hrdina je vykreslen hodně chladně a jeho vztah k "bližním" je pro mě těžko pochopitelný. Scény s babičkou byly jedny z nejlepších, možná pro tu citovost a vzájemnou empatii. ()
Co napsat ... niterný snímek od Pana režiséra. A to jsem si pouštěl jen tak filmy z mé zálohy, aniž bych se s nimi seznámil, něco si o nich přečetl. Přesto mě ihned zaujal, takže je vidět, že mě tvůrci v čele s Ozonem oslovili, aniž bych o nich věděl, to je důkaz o jejich kvalitě a ne že se to o nich jen povídá. Navíc jsem byl překvapen cz dabigem, neboť ten je většinou u filmů s gay tematikou jen u takových, kde erotické scény téměř nejsou nebo jen pusinka. Tento film je opravdovým se vším všudy ... 91099 ()
Průměrný film, který sleduje zbytek života jednoho, mně dost nesympatického, člověka. Režie je hodně dobrá, herecké výkony také, ale problém je, že film nedokáže vytvořit žádné výraznější emoce (...kromě pocitu znechucení), což by se u filmu tohoto typu čekalo. Navíc nenabízí moc podnětů k zamyšlení nad daným tématem, je to v podstatě jenom takové zdokumentování končícího mladého života. SPOILER! Nejvíc mě dostal dialog hlavní postavy s jeho babičkou: - "Takže, komu jsi to řekl?" - "Nikomu" ... - "Tak proč jsi to řekl mně?" - "Protože jsi jako já. Brzy zemřeš." ()