Pád

Efektní prázdnota. Pár pasáží s opravdu působivým záběrováním a estetický důraz na vizuálnost díla nevynahradí tu neskutečnou dvouhodinovou nudu podpořenou slabým scénářem. Tarsem je dobrý designer scén a záběrů, ovšem jako režisér mě zatím nepřesvědčil. Největší chuťovka z Pádu je tak samotný prolog a epilog, kde naplno uplatňuje své zkušenosti z reklam a natáčení videoklipů. Vše ostatní je jen dlouhá procházka po muzeu - vidíte toho tolik, že vám to nic doopravdy nedá. (23.11.2011)

Tarsem Singh je moje krevní skupina. Můžu tu začít nadávat, že se bohužel několikrát opakuje, že struktura příběhu je téměř totožná s Celou a že vyprávění je neskutečně přímočaré, ale nechci, protože jsem s tím neměl problém. Neměl jsem pocit, že se snímek rozjíždí pomalu, právě naopak, okamžitě jsem byl okouzlen vizální stránkou, úhly kamery a podobnými titěrnostmi, které opravdu dokáži ocenit. Sice jsem se zpočátku nepříliš dobře orientoval, ale to se vzhledem k "naskočení do rozjetého vlaku" dalo očekávat. Scénář není žádná bomba a je jasné že se snaží na diváka zaútočit, skrze ověřené principy, ale i tak mě po několika minutách příběh nadchnul. První linie odehrávající se v nemocničním prostoru je perfektní, decentně nasnímaná, ovšem i tak nesmírně působivá, dokonce i dějem. Lee Pace jako Roy je nesmírně přesvědčivý a role mu padla jako ušitá na tělo, téměř to samé mohu říct o Catince Untaru, která je kouzelná svou přirozeností. Oboum se daří posouvat snímek přesně do těch míst kam patří. Ani druhá linie není špatná, i když chvíli jsem měl problém přistoupit na tu hru. Vyprávění o pomstě je vizuální žranice, ale postupem času i funkční část filmu sama o sobě. Jeho propoutanost s reálným světem, s minulostí Roye a současností 'Roye a Alexandrie' je opravdu působivé. Přestože dějovým vypravěčem je Roy, jako filmový divák musím za vypravěče/zprostředkovatele považovat právě mladičkou Alexandrii, díky čemuž se dočkáme "šílených" kostýmů (geniální Eiko Ishioka kloubí svět japonského animovaného filmu a dospělé dobrodružné podívané), zajímavých dětských představ a neotřelých nápadů. Právě Alexandria v jeden moment přebírá otěže vypravěče a přidává do příběhu své vlastní motivy. Kritizovaný konec není ničím jiným než se smířením s vlastním životem, zatímco postavy jsou nuceny umírat (a jejich smrt je vzhledem k vypravěčce drsná), Roy si mohl - za pomoci své posluchačky - uvědomit, že sebevražda není tím správným východiskem. Nepovažoval bych Fall za geniální film, ale jeho nekritické přijetí (zejména na západě) je pro mě naprosto pochopitelné. Svěží snímek, na který se rád podívám znovu, neboť na nudu jsem neměl ani pomyšlení. (30.08.2008)

Tarsem je úkaz. Indický smysl pro kýč, barvy a úchylnou stylizaci dokáže oprostit od cingrlátek a naroubovat je na jakoukoli kulturu. Jasně, že jeho vnímání trochu odkazuje na turistu, který za 14 dní obletěl celý svět, viděl to nejznámější z každé země a udělal si hromadu fotek, každopádně to ale umí nahustit do děje (nebo těžko říct, u scénáristické budky si podávali dveře tři lidi a to ještě remakovali bulharskou komedii), u kterýho nedostanete křeče mimických svalů. Můžete nadávat, že trochu opakuje záběry, že je to místy až přehnaný fetiš a civilnější scéna by vůbec nebolela. Každopádně to není chyba Singha, ale vás -) Dramatické, vtipné, dojemné, těžké i odlehčené. Závěrečná vzpomínka na kaskadéry z počátků filmu leckomu vezme dech více než celý dosavadní film a úvodní titulková sekvence patří do zlatého fondu kinematografie. Být to na mě, Fall je film, který bych vystřelil do Vesmíru s nadějí, že mimozemská entita bude k lidstvu přistupovat dle něj. FILM! PS: hlavní herecké duo je skvělé (31.10.2011)

Magická až snová atmosféra s krásnym vizuálnym podtextom... Pútavy príbeh vtiahne do deja a určite nenudí. Technické prevedenie je úžasne a ruka pána Finchera viditeľná... Hravosť a čaro filmu mi imponovalo a nenechalo ma chladným. Vzájomna dôvera, láska, nenávisť, krutosť, sebaobetovanie... proste je tuna všetko... Fantasy, ktoré stoji za kuk... 9/10 (09.11.2008)

Zvláštní propojení fantazie pětiletého dítěte a dospělého muže, odhodlaného skoncovat se svým tragickým osudem. Střídání dětsky naivních představ s často až epickými výjevy kruté pomsty i zoufalých gest natropilo asi víc škody, než užitku, a prolínání s nemocniční realitou tříštilo pozornost, chválou však nemůžu šetřit v případě až terapeuticky působících, kouzelně nasnímaných obrazů těch nejkrásnějších míst světa, nenásilně zasazených do děje. (23.01.2010)