Pád

Poměrně netradiční snímek na pomezí artu, který omračuje vizuální kreativitou a velmi sugestivní hudební složkou. Možná by se chtělo říct, že je to taková těžce nekonvenční pohádka, ale i takovéto označení by nebylo zcela vystihující. Jednoznačně tenhle film totiž charakterizovat nelze, je to zkrátka něco, co se opravdu jen tak netočí. Na jednu stranu je to z audiovizuálního hlediska opravdu až omamně překrásné, ale když si člověk uvědomí, jakému tlaku je ta malá holčička vystavována (vyprávěl by někdo podobný příběh svému pětiletému dítěti?), tak si nelze nepoložit otázku, jestli není toto „střídání nálad“ pouze účelovou záležitostí a prachsprostou manipulací. Nicméně… vzhledem k tomu, že Tarsem Singh mi napoprvé hned několikrát vyrazil dech (úvodní černobílá scéna je totální masakr), s klidným svědomím pominu menší „neukočírovanost“ příběhu, protože je to pořád v celkovém součtu pekelně dobrý a hlavně originální počin. (27.02.2013)

No už dlouho mě nic tak nenaštvalo=Tady veškeré plusy končí u několika"krásně" naaranžovaných obrazů-víc NIC!! ...Příběh z reálu je takový obyčejný a příšerně hystericky uřvaný(kdo nemá rád protivně brečící děcka-ruce pryč) .. A ten vyprávěný příběh nemá žádnou charakterovou hloubku, psychologii, hlavu a patu, nic...ten hezounký -ale plytký- děj se mění podle podnětu zvenčí, takže naprosto chaoticky a nesmyslně ........Cela byla chytlavá, originální, napínavá-Pád je slátanina hrající vše jen na hezké barvičky.. (01.08.2011)

Tarsem Singh je moje krevní skupina. Můžu tu začít nadávat, že se bohužel několikrát opakuje, že struktura příběhu je téměř totožná s Celou a že vyprávění je neskutečně přímočaré, ale nechci, protože jsem s tím neměl problém. Neměl jsem pocit, že se snímek rozjíždí pomalu, právě naopak, okamžitě jsem byl okouzlen vizální stránkou, úhly kamery a podobnými titěrnostmi, které opravdu dokáži ocenit. Sice jsem se zpočátku nepříliš dobře orientoval, ale to se vzhledem k "naskočení do rozjetého vlaku" dalo očekávat. Scénář není žádná bomba a je jasné že se snaží na diváka zaútočit, skrze ověřené principy, ale i tak mě po několika minutách příběh nadchnul. První linie odehrávající se v nemocničním prostoru je perfektní, decentně nasnímaná, ovšem i tak nesmírně působivá, dokonce i dějem. Lee Pace jako Roy je nesmírně přesvědčivý a role mu padla jako ušitá na tělo, téměř to samé mohu říct o Catince Untaru, která je kouzelná svou přirozeností. Oboum se daří posouvat snímek přesně do těch míst kam patří. Ani druhá linie není špatná, i když chvíli jsem měl problém přistoupit na tu hru. Vyprávění o pomstě je vizuální žranice, ale postupem času i funkční část filmu sama o sobě. Jeho propoutanost s reálným světem, s minulostí Roye a současností 'Roye a Alexandrie' je opravdu působivé. Přestože dějovým vypravěčem je Roy, jako filmový divák musím za vypravěče/zprostředkovatele považovat právě mladičkou Alexandrii, díky čemuž se dočkáme "šílených" kostýmů (geniální Eiko Ishioka kloubí svět japonského animovaného filmu a dospělé dobrodružné podívané), zajímavých dětských představ a neotřelých nápadů. Právě Alexandria v jeden moment přebírá otěže vypravěče a přidává do příběhu své vlastní motivy. Kritizovaný konec není ničím jiným než se smířením s vlastním životem, zatímco postavy jsou nuceny umírat (a jejich smrt je vzhledem k vypravěčce drsná), Roy si mohl - za pomoci své posluchačky - uvědomit, že sebevražda není tím správným východiskem. Nepovažoval bych Fall za geniální film, ale jeho nekritické přijetí (zejména na západě) je pro mě naprosto pochopitelné. Svěží snímek, na který se rád podívám znovu, neboť na nudu jsem neměl ani pomyšlení. (30.08.2008)

Další z filmů, jejichž kvality končí u traileru. Slibované krásně záběry sice nechybí, ale bohužel musím konstatovat, že to je tak všechno, čím může The Fall člověka ohromit. Zraněný kaskadér Lee Pace tu vypráví malé holčičce v nemocnici příběh o pěti podivně oblečených manících (nechybí ani Charles Darwin v děsně obskurním kožichu a s opičím přítelem), kteří putují pěknými krajinkami, aby se na konci pokusili zabít zlého Governora Oidiuse a popravdě jsem měl co dělat, abych ty dvě hodiny vydržel. Příběh jako takový postrádá napětí, akčních scén je poskrovnu (a nejsou nijak úžasné) a celé to působí neskutečně na efekt, přičemž se ve druhé půlce nešetří stupidními hláškami a všechno spěje k dost slabému konci, který se mě možná snažil naplnil nějakými těmi emocemi, ale zoufale se mu to nedařilo, protože jsem tu "osudovost" přestal Tarsemovi žrát třicet minut před ním. Nechápu, co na tom filmu Amíci vidí, protože dle mého názoru Tarsem nový Gilliam nebo Aronofsky rozhodně není. (27.08.2008)

Že Tarsem vykrádá sám sebe, by snad až tak nevadilo, problém je, že ty obrázky nejsou až tak cool a nejdou až na úplnou dřeň jeho vizuální manýry, tudíž prostě nudí. Všechna síla vyprávění se tak točí okolo jedné nemocniční postele, kde herecky exceluje devítiletá holka, jejíž herecký projev spočívá ve žvatlavé angličtině, pláči a posmrkování. Na dvě hodiny stopáže málo, ale relativně k přežití. (24.12.2011)