The Fall
Pád
The Fall
The Fall
The Fall
Režie:
Tarsem SinghScénář:
Dan GilroyKamera:
Colin WatkinsonHudba:
Krishna LevyHrají:
Catinca Untaru, Lee Pace, Justine Waddell, Daniel Caltagirone, Robin Smith, Jeetu Verma, Marcus Wesley, Leo Bill, Ketut Rina, Kim Uylenbroek, Aiden Lithgow (více)Obsahy(2)
Zraněný kaskadér, který leží v nemocnici v Los Angeles, vypráví pětileté Alexandrii fantastický příběh pomsty pěti dávných hrdinů z Indie. Chce však za to protislužbu a dívenka, toužící uslyšet příběh až do konce, mu za to nosí ukradené morfium. Filmaři na železničním mostě natáčejí starý němý film, při němž se těžce zraní kaskadér. Tak začíná koprodukční film Pád, zasazený do fascinující nádhery indických paláců, jehož děj se odehrává ve dvacátých letech minulého století v nemocnici v Los Angeles. K lůžku ochrnutého kaskadéra Roye Walkera přichází pětiletá dívenka Alexandria s rukou v sádře. Kaskadér jí začne vyprávět fantastický příběh o pěti dávných hrdinech, kterým ublížil zlý guvernér Odious, a oni se proto vydávají na cestu pomsty. Do těchto postav promítá Roy sebe, lidi z nemocnice i mrtvého Alexandriina otce. Když je vyprávění nejnapínavější, přestane a pokračuje dál jen tehdy, když mu holčička prokáže „službičku“ a přinese mu ze skladu s léky morfium, jímž chce Roy vyřešit svůj tragický osud. Koprodukční dobrodružné fantasy drama natočil indický režisér Tarsem Singh. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (269)
Jeden z nejkouzelnějších a nejemotivnějších filmů, co jsem kdy viděla. Nádherně vizuální protínání světa reality a fantasie. Nad hereckým výkonem malé Alexandrie (Catinca) zůstává rozum stát a s jejím pláčem či smíchem přichází i Váš pláč a smích. Prostě dokonalý film pro dokonalý večer. ()
Naprosto úžasná syntéza avangardního fantasy příběhu a paralelního dramatického děje v nemocnici mezi jakýmsi kaskadérem a malou holkou. Perfektní metafory, zdálo se mi že tenhle film musel dát opravdu hodně práce, protože některé obrazy jsou prostě fantastické, v kině musí brát dech! Jinak morfinista je sympaťák a k tý holce nemam co dodat, je parádní :-) I když se občas podivně pitvoří, že člověk neví jestli se směje nebo pláče. Vše podbarveno absolutně suprovym soundtrackem. Semi-finále je hodně dramatický, ale nakonec se všechno urovná. Fantazie u sledování snímku neuškodí... ba je přímo nutná :-) ()
Na falu, ee na "Fallu" je nejkrásnější ten pocit, že miluje to, co nejlépe znají knihomolové (like me) a zprostředkovaně ti, kdož fantazii nechávají pasivně spát a spoléhají na pohyblivé obrázky. U pana Singha jsme na správné adrese, protože jeho vizuály jsou plné lásky k barvám a tvarům a lásky k vyprávění. Díky, že existuje barevný film. Druhá línie příběhu je vždy přerušena v té nejnapínavější části (kapitoly) a Vy kdož čtete, si jistě vzpomenete na ten hrozný pocit, že číst můžete třeba až zítra nebo až odpoledne, ale hlavně ne teď, když jste nejvíce napnuti. Aby ten pocit byl co nejlépe k pochopení hlavní ženská postava je pětileté děvčátko, které vypráví hlavní mužská postava příběh ( proč, na to se musíte podívat sami ). Ve filmu si zahraje i Karlův most. Je další hanebnou ostudou českých distributorů, že The Fall není k vidění na DVD a já musím klesnout k "avíčku". Ale i tak jsem si to užil. ()
Po vizuální stránce naprostá špička, Tarsem je prostě malíř a je to cítit v každém záběru, hudba je vynikající, masky kouzelné a příběh krásný. Jenže film je moc dlouhý, herci jsou spíš průměrní než dobří a tempo značně proměnlivé - jsou scény, které berou dech a jsou úseky, kdy tlačíte film kupředu očima. Krásný film, který je bohužel jen krásný... 70% ()
Po dlouhé olympijské odmlce jsem si zase našel kousek času na nějakej ten filmek. A nebyl to film ledajakej. Musím přiznat, že mě film chvílemi úplně okouzloval, ale chvílemi neskutečně stresoval a nervoval. Pohádkový příběh je vskutku překrásně barevný a pestrý, ale to ustavičné a časté vracení se zpět do reality mi prostě vadilo. Určitě to bylo tou malou holkou, která když promluvila svou dětskou angličtinou s rumunským přízvukem, tak se mi pokáždé otevírala kudla v kapse. A to je ten hlavní důvod proč se mi tím tento jinak celkem povedený film doslova hnusil. Z filmu se podle mě dalo udělat moc pěkné fantasy, ale ta "realita" byla jak vězeňská koule na noze. Podobný stajl jako u "Muže z Acapulca" byl zde prostě naprosto nadbytečný... PS: Už jsem říkal, že mě ta malá kr.štvala? :o) ()
Vizuální skvost! Nádherné lokace a záběry mě zahřáli víc, než citově plochý příběh. 75% - 4**** ()
Vizuální pojetí filmů Tarsema Singha se mi hodně líbí. Tady je navíc v roli malé Alexandrie naprosto odzbrojující Catinca Untaru. ()
Rozpolcenost. To je první slovo, které mě napadlo jak u The Cell, tak u The Fall. Rozpolcenost jak formální, obsahová, tak i emoční při samotném sledování. U Cely tuto dvojakost prezentovala rovina kriminálního thrilleru a rovina exkurze do mysli masového vraha. U The Fall to je nemocniční dějová linie a příběh vyprávěný zraněným kaskadérem. V obou filmech jsou sekvence mimo reálný svět audiovizuálně úchvatné a jsou důvodem proč ani na jeden film nezapomenete. Bohužel starší Cela zůstala v tomto ohledu nepřekonaná. Tarsem vytvořil její svět z ničeho (i přes přiznanou inspiraci Saudkovými fotografiemi) a jeho obrazová fantazie brala dech. The Fall v tomto aspektu malinko pokulhává, protože fascinaci pískem, vodou a koňmi jsme již viděli a samotné putování po architektonických skvostech celé planety, které jsou sice snímány nápaditě a na efekt, nemá takovou tvůrčí sílu a originalitu jako „kulisy“ zvrácené mysli. Místy to spíše připomíná dokumenty z produkce National Geographic nebo Baraku – Odysseu Země a obsahově dobrodružství Barona Prášila. A děj? Postavy 5 poutníků nejsou nijak zajímavé ani charismatické, což ovšem neplatí o postavě malé Alexandry, která je zahrána na výbornou. Vlastní příběh pak není tak epický ani osudový za jaký se vydává, a to ani v momentech jeho prolínání se skutečným osudem vypravěče.Proč tedy takové hodnocení? Protože jsem byl nucen přemýšlet, místy jsem byl okouzlen a za úvodní černobílou pasáž. ()
Holčíčka se zlomenou rukou potká kaskadéra, který ji vypráví vymyšlený příběh, který naštěstí skončí dobře. Na konci filmu můžete vidět záběry kaskadéru z 20let minulého století, kdy se začlo promítat. Jak to tenkrát dělali, když neměli počítače a jejich vymoženost....to museli být fakt dobří kaskadéři, jen jeden pokus, nevyšlo a sakra.... ()
Pět hvězd. Ne snad za to, že by film byl bezchybný - to ani omylem. Ale jen proto, že mě po snad po dvou, třech letech přikoval k obrazovce a tou nekonečnou hravostí a trochu naivní touhou natočit velký a krásný film už nepustil. ()
Vážení přátelé...přesně jak říká DaVid´82: Radost pohledět, ale utrpení sledovat. Začátek s titulky je famozní v kombinaci s Ludvigovou 7.symfonií úžasné. Potom ovšem nastává prolínání nemocničního prostředí s úžasnými obrazy s příběhem, který bohužel nudí až k smrti...musel jsem konec dokoukat až na druhý pokus. Slabé - velmi slabé. Singh by měl točit raději klipy... ()
Hodně zvláštní film, nad jehož hodnocením jsem dlouho váhal. Mezi silné stránky filmu patří určitě nádherné scenérie, kostýmy, zajímavé postavy a herecké výkony. Líbila se mi i hudba, která velmi dobře dotvářela atmosféru. Naopak bych filmu vytknul až přílišnou délku (hlavně scén z nemocnice mohlo být méně) a místy trošku nepřehlednost a přeplácanost. Nicméně je to jednoznačně jeden z nejoriginálnějších filmů, jaké jsem v poslední době viděl. Na film jsem se podíval na základě výborného trailer a myslím, že jsem nakonec dostal zhruba to, co jsem očekával. Režisér musel mít velkou odvahu, když se pustil do takového filmu. Hodnocení nakonec nechám na 4*. V případě tohoto filmu ale chápu, že bude hodnocen velmi rozporuplně. Někoho učaruje (myslím, že jich bude většina), ale určitě se najde i nemálo těch, kteří nenechají na The Fall nit suchou. ()
Velmi okouízlující, ale docela krutý snímek... Imaginace režiséra je neuvěřitelná a kostymér se musel taky pěkně vyřádit ()
Tarsem Singh. Filmový malíř. Ode dneška si na tohohle chlápka budu dávat pozor. Ten černobílý začátek společně s větou "David Fincher and Spike Jonze present" mi naprosto vyrazil dech, ikdyž jsem z něj nechápal vůbec nic. Pak , když se děj přesunul do nemocnice a Roy začal vyprávět 5-ti leté zvědavé holčicce dobrodružný příběh o lásce, přátelství a pomstě, byl jsem stejně jako malá Alexandria jedno velké ucho a čekal jak příběh skončí. Roy, ale nechtěl nic zadarmo a tak malá Alex, aby slyšela příběh celý, musí udělat takovou malou službičku....Po skončení filmu jsem si znovu pustil ten nebarevný úvod a byl to ten poslední kousíček do celé skládánky. V brzké době snad přijde ještě jedno zhlédnutí a pak i možná plný počet hvězd. 8/10 ()
Nebudu ani první a asi ani poslední kdo zde napíše, že Pád má nejnádhernější úvodní titulky jaké jsem kdy viděl (úplně mě uhranuli, že jsem měl chuť si je pouštět do kola). Po takovém zázraku však přichází pozvolné sklamání nesoucí sebou i místy nudu. Problémem není ani tak jednoduchý děj, ony dvě linie-realná v nemocnici, tak fantaskní z vyprávění Roy malé Alexandře jsou dostatečně nosné pro Tarsemovu imaginaci. Problémem je zde, že Tarsem není moc dobrý vypravěč příběhů. Má sice talent na kompozici obrazů a hudby (nádherný útěk z Motýlího ostrova za pomocí slona), ale jakmile má skloubyt a propojit ony dva světy, tak to dělá zcela hloupě a mnohdy přímo rušivě. Což je škoda. Pád dokáže diváka ohromit, rozesmát i rozbrečet (a když né přímo to, tak tošku s člověkem emočně zamávat-smrt opičky), tak i trošku nudit a štvát. Rozhodně se však i přes své mnohé chyby jedná o pozoruhodný snímek, jenž by si neměl skoro nikdo nechat ujít. ()
Neuveritelna hovadina s neuveritelne krasnou vypravou... ()
Vizuálně úchvatné.Téměř bez pomoci počítačů.Dlouho jsem nic takového neviděl.Scény z vyprávění příběhů včetně úvodních titulků vypadají jako rozpohybované obrazy.Tarsem mě dostal a tuším že jeho další film nám vytře zrak.Škoda jen,že točí tak málo filmů. ()
Úžasná vizuální stránka film a výborná režie, takhle by to rozhodně šlo. Pohádkově vyprávěný příběh, který není uplně nejšťastnější... ()
Nejprve mi ten pohádkový příběh přišel dost praštěný. Pak jsem se uvědomil, že pohádku vypráví nemocniční pacient, který je sjetý analgetiky, a vzpomněl jsem si na to, jak jsem několikrát v životě – zdravý a střízlivý – vyprávěl improvizovanou pohádku. Nejsem beletristou a neslynu fabulační schopností, takže to podle toho vypadalo. Jednou jsem vyprávěl holčičce, který byla ve stejném věku jako ta ve filmu, upravenou pohádku o Smolíčkovi, do níž jsem vložil výchovné poselství. Pohádka končila takto: „A od té doby holčička už nikdy nefňukala, že ji bolí nožičky.“ Malá posluchačka chvíli přemýšlela a pak se zeptala: „Ty jezinky jsou jenom v pohádkách, nebo jsou doopravdy?“ Já: „Jsou doopravdy.“ Ona: „A žijou i v T.?“ Já: „Žijou.“ Ona: „Ty nějakou znáš?“ Já: „Znám.“ Ona: „A jak se jmenuje?“ Já: „Z-ová.“ (Šlo o jméno jedné konkrétní jezinky, s níž jsem tehdy chodil.) A tady se najednou holčička rozbrečela. Však ta ve filmu brečela také. Zkrátka chci říci, že ten film jsem si fakt užil. ()
Ještě tak do poloviny jsem se na film dívala s průměrným zaujetím, přeci jenom taková bomba to není a třeba Cela se mi líbila víc, ale jak film začal v závěru nabírat zajímavý, nahořklý nádech (finále pohádky by docela maso), tak jsem mu tu počáteční lehkou nudu odpustila. Ale stejně, nemohl by už někdo Tarsemovi napsat pořádný scénář? ()