Indočína

Moc pěkný film o moc smutných věcech. Velmi pozvolný průběh vyprávění nabere někdy koncem první hodiny ty správné obrátky a z kýčovité romance se rázem stává drsný boj o přežití. I díky Catherine Deneuve a Vincentu Perezovi nepostrádá tato dvougenerační sága šťávu. Je to přesně ten typ neamerického filmu, který obvykle dostává Oscara. Je zde přítomna láska, válka, zázrak zrození i krutost smrti. Indočína nic přehnaně neidealizuje a tudíž se nevyhýbá ani temným stránkám francouzského (nebo jakéhokoliv jiného) kolonialismu či těm světlým vietnamského komunismu. Nečernobílosti filmu napomáhá také téma rasové tolerance a vzácné schopnosti žít vedle sebe ne jako lidé odlišných ras, nýbrž jako lidé odlišných vlastností. 85% Zajímavé komentáře: Rob Roy, GREGOIRE (19.12.2005)

Elegantní mladí francúzski šik plukovníci v bielych uniformách zachraňujú životy bezbranných mladých nežných Vietnamok a do toho nám hrá vlezlá melodramatická hudba a režisér nám ukazuje tie najkrajšie obrázky Indočíny/Vietnamu ako z prospektov cestovnej kancelárie. Popritom prebiehajú politické intrigy, prevraty a zrady. Indočína mi pripomenula podobne ladený Dom duchov, lenže emocionálne ma bohužiaľ tak nezasiahla. Možno zato môže jej dĺžka, možno je to film pre veľké plátno, možno je to film primárne pre ženy. Jedna veľmi silná sekvencia v strede mi dala nádej, že ma film vtiahne, lenže ten naďalej pokračoval vo svojom rozvláčnom, aj keď určite premyslenom tempe. Inteligentná a historicky asi precízne napísaná melodráma, lenže klamal by som, ak by som nespomenul, že som sa miestami nudil. Možno by nebol od veci rozšírený zostrih do tvaru TV seriálu, ktorý by nás oboznámil viac s politikou regiónu a prehĺbil vzťahy hrdinov. (01.08.2013)

Podle mínění mnoha filmových fanoušků jeden z nejzásadnějších francouzských filmů 90. let a výjimečně silný film, jenže já už jsem takový kverulant, že se s míněním většiny leckdy míjím. Podle mě je to nabubřelá ambiciózní červená knihovna, která parazituje na dramatických historických událostech ve francouzských koloniích 30. a 40. let. Mohlo by se říct, že má špičkovou kameru, jenže ta navozuje dojem 2,5hodinové velkolepé reklamy na prací prášky, protože v tomhle filmu je bílá ještě bělejší, nikdo se neušpiní, nepotí a nepomačká. Zachycuje krásné lidi v pateticky emočně vypjatých situacích, jenže narozdíl od takového Spielberga, který emoce ždímá, kde se dá, je Wargnier mizerný vypravěč. První půlka se táhla jako slimák s amputovanou nohou a druhá byla jen o málo lepší. Celkově bylo pro mě sledování tohohle opusu filmovým očistcem, na který bych rád jednou zapomněl, a to přes účast několika velkých francouzských hvězd filmového plátna. Celkový dojem za krásně naaranžované obrázky: 20 %. (19.08.2013)

Romanticko-tragická melodráma, ktorý otvára tému kolónii a že to tam nebolo fakt pekné. Dnes si ale už na rákosníkov málokto spomenie, Francúzi, Angláni, všetko dobrí páni, zlo bolo len z východu. Catherine Deneuve získala oscara, neviem síce za čo, ale výzorovo vyzerala veľmi dlho stále rovnako. Film je zároveň takým ďalším dielikom do skladačky do dejín Vietnamu, ktoré boli a sú všetko, len nie pekné. (08.11.2022)

Indočína, 30.léta 20.století. Francouzská kolonistka Eliane vlastní jednu z největších kaučukových plantáží v zemi. Žije se svým otcem a Camille, dcerou královských rodičů, kterou po jejich tragické smrti Eliane adoptovala. Na aukci uměleckých předmětů se Eliane seznámí s mladým francouzským důstojníkem Jean-Baptistem. Ten patří k vojákům, kteří na ostrovech hlídají a trestají pašování opia. Oba jsou stejně hrdí a nepřístupní, proto mezi nimi dojde ke sporu. Později se znovu setkají na Elianině plantáži a Jean jí projeví svou náklonnost. Dostane se mu však odmítnutí, muži v jejím životě procházeli vždy beze stop. Jean se však nevzdá, znovu Eliane navštíví a dojde mezi nimi ke krátkému románku. Elianin otec ze strachu, že dceru ztratí, nabídne Jeanovi peníze za to, že ji opustí. Jean si stanoví cenu. Rozhovor však slyší sluha a Elaine zprávu sdělí. Elaine však Jeana miluje příliš a naléhá na něj, aby s ní zůstal. Ten však trvá na své svobodě. Proto se s ním Elaine více nesetká. V Evropě stoupá vlna protikoloniálního odporu a z Francie je za účast na demonstracích vyhoštěn Tanh, přítel mladé Camille a její budoucí manžel, jak nařizují rodové tradice. Odpor proti porobě se však začíná rozmáhat i v Indonésii. Někdo zapálí Elaininy zásoby kaučuku. Lidé odmítají pracovat na plantážích. Doba je nejistá, proto pošle Elaine svou dceru do bezpečnějšího internátu. Při pouliční přestřelce je však Camille zraněna a ten, kdo ji zachrání a postará se o ni, je Jean-Baptiste. Aniž tuší vzájemné vazby, Camille se do Jeana zamiluje, odmítne provdat se za Tanha a své matce řekne o své velké lásce. Elaine se, po vyslovení Jeanova jména, rozhodne vzít osud do svých rukou. Nechá Jeana přeložit na vzdálené místo a varuje ho před vztahem s Camille. Dojde mezi nimi při tom k ostré výměně názorů a Jean je za trest přeložen až na Dračí ostrov. Je to zapomenuté a odlehlé místo, kde se však čile obchoduje s otroky a kam se sjíždějí uprchlíci z celé země. Svatba Camille s Tanhem se musí co nejvíce urychlit, aby dívka zapomněla na svou nesmyslnou lásku. Večer po zásnubách, se však Camille dohodne s pokrokově smýšlejícím Tanhem a odejde. Rozhodla se hledat Jeana, protože věří v jeho lásku. Projde třeba celou, cholerou a hladem zbídačenou zemí, kde kvete otrokářství a rodí se komunismus. Podstoupí jakékoli útrapy, protože věří, že spolu nakonec najdou místo, kde budou moci šťastně žít. (22.06.2010)