Indočína

Pomalu plynoucí románová sága se odehrává v první polovině minulého stoleti ve francouzské Indočíně, dnešním Vietnamu. Film barvitě líčí příběh osudové lásky dvou žen, francouzky Eliane a její adoptivní domorodé dcery k jednomu muži, francouzskému důstojníkovi, na pozadí nepokoji zmítané země. Krásná Catherine Deneuve tady dává do svého hraní duši, stejně tak Vincent Perez v roli oficíra. Přemýšlím nad tím, jak těžkým údělem a jakými útrapami si museli Vietnamci procházet po celé minulé století. To je zrejmě tak zocelilo, že jsou schopni odejít do cizí země, prokousat se jazykovou bariérou, vypořádat s odlišnou kulturou, tvrdě pracovat a v další generaci už mít děti studující v nové domovině na vysokých školách. (12.11.2013)

Indočína, 30.léta 20.století. Francouzská kolonistka Eliane vlastní jednu z největších kaučukových plantáží v zemi. Žije se svým otcem a Camille, dcerou královských rodičů, kterou po jejich tragické smrti Eliane adoptovala. Na aukci uměleckých předmětů se Eliane seznámí s mladým francouzským důstojníkem Jean-Baptistem. Ten patří k vojákům, kteří na ostrovech hlídají a trestají pašování opia. Oba jsou stejně hrdí a nepřístupní, proto mezi nimi dojde ke sporu. Později se znovu setkají na Elianině plantáži a Jean jí projeví svou náklonnost. Dostane se mu však odmítnutí, muži v jejím životě procházeli vždy beze stop. Jean se však nevzdá, znovu Eliane navštíví a dojde mezi nimi ke krátkému románku. Elianin otec ze strachu, že dceru ztratí, nabídne Jeanovi peníze za to, že ji opustí. Jean si stanoví cenu. Rozhovor však slyší sluha a Elaine zprávu sdělí. Elaine však Jeana miluje příliš a naléhá na něj, aby s ní zůstal. Ten však trvá na své svobodě. Proto se s ním Elaine více nesetká. V Evropě stoupá vlna protikoloniálního odporu a z Francie je za účast na demonstracích vyhoštěn Tanh, přítel mladé Camille a její budoucí manžel, jak nařizují rodové tradice. Odpor proti porobě se však začíná rozmáhat i v Indonésii. Někdo zapálí Elaininy zásoby kaučuku. Lidé odmítají pracovat na plantážích. Doba je nejistá, proto pošle Elaine svou dceru do bezpečnějšího internátu. Při pouliční přestřelce je však Camille zraněna a ten, kdo ji zachrání a postará se o ni, je Jean-Baptiste. Aniž tuší vzájemné vazby, Camille se do Jeana zamiluje, odmítne provdat se za Tanha a své matce řekne o své velké lásce. Elaine se, po vyslovení Jeanova jména, rozhodne vzít osud do svých rukou. Nechá Jeana přeložit na vzdálené místo a varuje ho před vztahem s Camille. Dojde mezi nimi při tom k ostré výměně názorů a Jean je za trest přeložen až na Dračí ostrov. Je to zapomenuté a odlehlé místo, kde se však čile obchoduje s otroky a kam se sjíždějí uprchlíci z celé země. Svatba Camille s Tanhem se musí co nejvíce urychlit, aby dívka zapomněla na svou nesmyslnou lásku. Večer po zásnubách, se však Camille dohodne s pokrokově smýšlejícím Tanhem a odejde. Rozhodla se hledat Jeana, protože věří v jeho lásku. Projde třeba celou, cholerou a hladem zbídačenou zemí, kde kvete otrokářství a rodí se komunismus. Podstoupí jakékoli útrapy, protože věří, že spolu nakonec najdou místo, kde budou moci šťastně žít. (22.06.2010)

Snaha Frantíků o velkovýpravnou, vizuálně opulentní tragickou romanci vyšla ani ne na půl. Kromě krás přírody a vycizelovaných záběrů, kostýmů, kulis nemá film po obsahové stránce absolutně co nabídnout. Snaží se být daleko více romantický, než střídmý a historicky věrohodný. Bohužel namísto emocionálně chytlavého příběhu nám tvůci servírují kýčovitý a patetický milostný spletenec, který je defacto vycucaný z prstu. Francouzi a jejich vnímání emocí je tak trochu mimo mísu a nebo je to tím, že rétorika filmu za tu dobu až tak zastarala - obojí je na obtíž. Podobně střižený Anglický Pacient je úplně někde jinde. (23.04.2017)

Elegantní mladí francúzski šik plukovníci v bielych uniformách zachraňujú životy bezbranných mladých nežných Vietnamok a do toho nám hrá vlezlá melodramatická hudba a režisér nám ukazuje tie najkrajšie obrázky Indočíny/Vietnamu ako z prospektov cestovnej kancelárie. Popritom prebiehajú politické intrigy, prevraty a zrady. Indočína mi pripomenula podobne ladený Dom duchov, lenže emocionálne ma bohužiaľ tak nezasiahla. Možno zato môže jej dĺžka, možno je to film pre veľké plátno, možno je to film primárne pre ženy. Jedna veľmi silná sekvencia v strede mi dala nádej, že ma film vtiahne, lenže ten naďalej pokračoval vo svojom rozvláčnom, aj keď určite premyslenom tempe. Inteligentná a historicky asi precízne napísaná melodráma, lenže klamal by som, ak by som nespomenul, že som sa miestami nudil. Možno by nebol od veci rozšírený zostrih do tvaru TV seriálu, ktorý by nás oboznámil viac s politikou regiónu a prehĺbil vzťahy hrdinov. (01.08.2013)

Po letech jsem si zopákla výpravnou Indočínu a pět červených hvězd září neohroženě dál. Členství v mé smetánce filmů, které rozvíří city i mysl, lahodí oku a v originálním znění i uchu je zpečetěné. Nemám co zdrbnout a trochu toho patosu směle přehlédnu. Historická fakta o Frantících balících kufry ve Vietnamu rozšíří obzory a romantická parketa nepřekročí meze nenásilného srdcebolu. Zážitek navíc stupňuje exotická krása scénografií, jakož i půvab osazenstva. Madame Deneuve je sama o sobě zárukou cinefilovy debužírky a Vincent Perez v sněhobílé uniformě stojí za hřích i zatvrzelým jeptiškám. Nádherný film o tom, po čem lidé touží nejvíc – lásce a svobodě. (20.10.2012)