Faunův labyrint

Vůbec nevím jak se mám vyjádřit k filmu, který bych si žánrově určitě dobrovolně nevybrala. Z těch dvou linií, jak tou vojensko-partizánskou a nebo tou fantazy bych si nevybrala asi žádnou, ale výborné zpracování se tomu nedá upřít. Asi jsem byla nejvíc nadšená hudební složkou celého projektu. Já vážně horory nemusím. Nicméně Filmová výzva 2016 je splněná. (24.05.2016)

Dvě hvězdičky za silný emoční pocit, i když bych ho nejraději vyměnila za úplně jiný emoční zážitek, a to za takový, ze kterého bych měla radost a ze kterého bych mohla nějakou dobu čerpat ... Nijak zvlášť se mi nelíbil příběh, ani hudba, prostě vůbec netuším proč tento film má tolika kladných hodnocení ... Co je tak uchvacujícího na zfilmovaných detailech vraždění, nenávisti ... Na konci bylo vše jasné, jak to s tím fantasy světem vlastně bylo ... (03.05.2013)

Mexický režisér Guillermo del Toro zjevně staví na piedestal synkretický tvůrčí přístup - skloubení dvou racionálním pohledem zcela nesouvisejících příběhových rovin, světa nehostinných reálií Frankova diktátorského Španělska a fantazijního světa pradávného antického či mediterianského mýtu docílil těžko myslitelného - povýšil obě dějové a významové roviny, které by samy o sobě byly jen jedněmi z mnoha variací téhož, na homogenní a komplexní velice osobitou uměleckou vizi... Ona osobitost je jistě na místě - ve Faunově labyrintu najdeme typické propriety del Torových filmů - fascinaci obrazem, fascinaci uniformou, fascinaci dobou druhé světové války a jakousi černou magií a mystikou fašistických elit (vzpomeňme na Hellboye), fascinaci světy pohanských mýtů... Tak právě Faun, Pan, Satyr či Silén, do jehož labyrintu nás mexický režijní mág zavádí (jehož podoba se mimochodem stala předobrazem středoevropského a zvláště německého zpodobení ďábla), toto přírodní božstvo spjaté s lokalitou lesa (,,bylo to v dobách, kdy les byl ještě mladý...") bylo původně v naračním světě mediteriánů chápáno jako bytost pozitivní, křesťanství ho však vytlačilo do sféry démonické, negativní. Už tahle konotace naznačuje, že Guillermo del Toro nechápal svůj fantaskní příměr jako pouhou variaci na surreálný svět Carrollovské Alenky za zrcadlem. Del Torova narace má hluboké kořeny v lidském podvědomí, čerpá a těží z archetypů a předkřesťanských fabulí... Propojení dvou světů, které toho mají na druhý pohled až překvapivě mnoho společného - z tíživé reality jednoho z nich je třeba utíkat do druhého (staroitalský bůh zemské úrody Faun(us) ne náhodou chránil lidi před vlky...), ten druhý zase nabízí symbolické obrazce světa prvního (tvor požírající děti, kořen mandragory coby zárodek lidské bytosti...), společnou styčnou plochou je i lokace lesa či metafyzické finále celého snímku... Zcela samostatnou kapitolou je del Torovo formální zpracování - vizualizace obou světů Faunova labyrintu je natolik originální a svojská, že se jen těžko hledají příměry. Mimo své dřívější tvorby se snad dá jeho imaginace připodobnit k fantaskním hraným i animovaným vizím Tima Burtona, Darrena Aronofsky či, zvláště té nepovedené Grimmovské, Terry Gilliama... Ti všichni točí pohádky pro dospělé, Faunův labyrint chce ale umožnit divákovi okusit ten dávný předracionální pocit z života v mýtickém světě, který se v dnešní pohádce už jen matně a nejasně odráží... Podobné filmy: Hellboy 2: Zlatá armáda, Hellboy, Princ bez království / Devil, Hvězdný prach, Beowulf, Kletba bratří Grimmů (09.11.2007)

Vo Faunovom labyrinte nájdete všetky možné žánre, rôzne nálady a posolstvá. Skrýva v sebe skoro všetko, čo sa len dá - Epickosť, dramatickosť, fantáziu i ťažkú realitu. Za takýto rozpočet to asi nikto iný nedokáže, len del Toro (a Peter Jackson :). Nehovoriac o španielčine, ktorá dodáva dielu ešte viac záhadnosti a rozprávkovitosti. Nejak som sa však z tochto labyrintu dostal, takže nejaké tie bludiská mu ešte chýbali. Verím však, že v Hobbitoch sa z toho už nedostanem. (13.03.2009)

Zkrátka a jednoduše dokonalost! Neuvěřitelně procítěné fantasy drama se zajímavou a zcela neokoukanou zápletku. Dívka jede se svou matkou poprvé navštívit nevlastního otce, který je důležitý důstojník a pravděpodobně i pěkná svině. Na místě ji však objeví lesní pohádkové bytosti, které mají s dívkou své vlastní plány. Sice toto dílo ani zdaleka nepovažuji za horor, ale to je irelevantní. Podstatné je to, že jde o skvěle natočené dílo s mimořádně vykreslenou potemnělou atmosférou a velice lidskými postavami. Na celém příběhu však nejvíce oceňuji propojení obou světů, přičemž existence toho druhého není zaručena až do samého konce. Díky tomu si také divák může vybrat jak dané dílo vlastně dopadne. Osobně věřím v happy end, ale krásné na závěrečné scéně je, že to vlastně mohlo dopadnout jakkoli. Z toho důvodu jsem se proto rozhodl udělit plný počet, ačkoli jsem to celou dobu viděl spíše blíže ke čtyřem. 81% (10.11.2021)