Babel

Po brilantních 21 gramech jsem od Iňárritua čekal mnohem víc. Tohle mi přišlo už malinko se opakující, i když stále vizuálně nábušené a herecky výborné. Nic proti jednotlivým příběhům, všechny byly dobře napsané (i když ten s těmi dětmi a chůvou tam ani být imho nemusel).Iňárritu by měl ale už zkusit něco jiného, protože ty předchozí mu vycházely daleko víc. A navíc Babel má až příliš dliouhou stopáž a v první půlce i docela pomalé tempo. 70% (02.06.2007)

4 jazyky, 3 země, 2 světy, 1 velké humanistické poselství a příliš mnoho náhod, které fungují jako stopy scénaristy a ne jako neviditelná, ale pádná ruka osudu. AGI sestavil mozaiku o překonávání hranic, předsudků a (nejen jazykových) bariér oscarových parametrů. ALE...Právě ta akurátní oscarová architektura-velká témata, malé příběhy, globálně srozumitelné hodnoty- na vizuálně, hudebně i střihově dokonalém prostoru je bludným kořenem na cestě do hlubin divákovy duše. Babel (=zmatení) chtěl zřejmě evokovat biblický příběh z Genesis pro dobu mrakodrapů ve stylu „Lidé budují věže až do nebe, ale mosty k sobě postavit neumí.“ Ten film to řekl. Ale s výjimkou japonské hluchoněmé dívky s podivnou nenaléhavostí a místy klopýtal po uhlazeném povrchu. Podmanivě syrová japonská část(90%), přespříliš modelová marocká část (70%) s omšelým Bradem a bělostnou Cate, kterým scénář mnoho nedovolí, rozkolísaná mexická část. (60%) Název města Babylon znamená v původní jazykové verzi brána Boží. Alejandro ji jemně pootevřel, ale nevkročil dovnitř. (28.04.2007)

Potřetí tři příběhy, aneb sázka na jistotu. Inarritu natočil opět v podstatě jedno a to samé a z části jsme mu všichni opět skočili na špek. Babel je jednoznačně nejvíce artovním snímkem v jeho keriéře - potažmo se jím alespoň snaží být (celková kompozice, myšlenková síla, použítí hudby a hluchých scén, ruční kamera). Trojice příběhů je tentokráte spletena dohromady poněkud jednodušší a divákovi vstřícnější formou, která nevyžaduje takový timing a souslednost scén resp. preciznost střihače. Narozdíl od předešlého režisérova snímku se dá Babel naprosto bez obtíží pobrat už napoprvé. Herecky nikterak převratné, spíše standartní, spousta scén působivých (střelba na bus, scény z "východu") a formální stylizace jak se patří správně strohá, s minimem barev. Úsporné, jednoduché a vcelku syrové, jen již je to jaksi celé trochu okoukané. (17.08.2007)

Na Iňárrituovi oceňuji, jak dokáže citlivě vyprávět těžkosti obyčejného člověka. Jenže už potřetí kočíruje úplně stejný dějový koncept, což zamrzí, protože zhruba v půlce se film přenese do roviny očekávanosti a s ní neodvratně přistoupivší nudy. Umocňuje to i relativně bezkrevný a odtažitý segment s Richardem a Susan a zvláště pak ten Tokijský, který je kontextově absolutně mimo. Naštěstí jsou oba bohatě vynahrazeny příběhem malých marockých střelců (pro mě nejlepší). (04.11.2007)

Úvodom priznám, že môžem byť trochu zaujatý, pretože hispánsky štýl á la Ińárritu a Cuarón skutočne nemusím. 21 gramov síce nepovažujem za dielo prevratné, napriek tomu sa mi predchádzajúci Ińárrituov film páčil omnoho viac. Pri sledovaní Babelu mi neustále rezonovalo hlavou – koľkú kópiu naračného postupu Andersonovej Magnólie to už vidím? Primárny problém Babelu však leží niekde inde. Hoci Ińárritu dokáže vykúzliť nádherné obrázky, ktoré by mohli ísť rovno na obálku National Geographic, nevie obrázkami rozprávať. Čo by samo osebe ešte nebolo nič zlé, keby sa práve na tento spôsob rozprávania Babel nesnažil orientovať. Pri neschopnosti scenáristu napísať plnokrvné postavy (s výnimkou japonskej školáčky) a dať filmu zmysluplné dialógy je to však katastrofa. Vykonštruovanosť celého príbehu mi až tak nevadí, mám výhrady skôr k tomu, že ani s jednou postavou som nedokázal film prežiť. Postáv je totiž veľa a ani pri pomerne dlhej stopáži ich Babel nedokáže presvedčivo vykresliť. Darmo má Babel Pitta či Blanchett ked niet co hrat. Posledný Inarrituov film je strašne vyhypovaný a začínam mať pocit, že oscarovské nominácie budú pre mňa pomaly skôr varovaním než odporúčaním . 6/10 (07.02.2007)