Otravný chlap

Norsko-islandské antiutopické zpracování posmrtného života. Muž bez minulosti se dostává do města, kde jsou všichni šťastní, a kde i přesto chybí byť jen náznak radosti, vzruchu a vůbec všech opravdových emocí. Film skvěle reflektuje současnou konzumní společnost, kde je přijatelný jen spokojený jedinec, který strojově vykonává přidělenou činnost a žije v přidělených podmínkách. Pojetí pekla jako Orwellovského odcizeného světa nabízí i takové záludnosti, jako je zapomenutá skulinka, evidentně propouštějící lahodné tóny ráje; ---SPOILER--- jakmile však odsouzená duše zkusí uniknout jejím směrem, končí nevyhnutelně za drze projevenou nespokojenost v pekle ještě horším... Pozoruhodné. 8/10 (08.08.2009)

I když mě tento snímek lehce zklamal, ale vlastně jen z osobních důvodů - čekal jsem prostě více. Jak již tak je u severské kinematografie zvykem, film je hlavně o atmosféře (místy vážně chladná). Film je pohledem na naší zapádní civilizaci, lehce filozofický námět tedy - jedná se o vizi budoucnosti, trochu utopickou, každopádně nikterak přívětou, lehce kafkovskou. Vše je v pořádku, ale tak nějak mi toho přišlo ve filmu málo, že se tam toho málo odehraje (dost otázek žůstalo nezodpovězených), občas v divákovi hlodá červíček nedůvěry, nedotaženosti - tento utopický svět není tak dokonale promyšlen, jak by člověk čekal. Film však rozhodně stojí za shlednutí, vyvolává v člověku ty správné otázky - a možná se na konci chytnete za hlavu s tím, že to musíte vidět ještě jednou. (06.02.2011)

vynikajúce nórsko islandské sci-fi s úchvatnou atmosférou, veľmi trefným sarkastickým humorom a vynikajúcimi nápadmi. severská verzia kafkovho "Procesu" šmrncnutá orwellovou "1984". téma odcudzenosti, cudzosti a chladnej plytkosti súčasného sveta, sveta materiálneho, sveta komerčného, sveta, kde dobrý nábytok znamená viac ako plnohodnotný vzťah, táto téma je veľmi vďačnou a v poslednej dobe aj veľmi častou látkou pre filmy a tiež kafka a orwell sú pre filmárov vďačnou inšpiráciou a v tomto prípade sa pridala aj severská ojedinelosť, islandská "inosť" a vznikol veľmi výborný film (22.12.2006)

Predstavme si, že sa môžme autobusom vybrať na miesto, ktoré je dokonalé. Kde sú všetci šťastný, kde má každý prácu, vzťahy sa dajú nadviazať celkom rýchlo a celkovo všade vládne spokojnosť. To isté spravil aj hrdina tohto filmu Andreas. Myslel si že sa bude mať dobre, že bude šťastný, ale vo svojej podstate sa cítil v novom svete ako v nejakom väzení. Ako na mieste, kde neexistujú reálne pocity a miesta a kde je všetko tvorené umelo. A čo je ešte horšie nie je sám. Lenže tam kde sa ostatný zabijú, čo považujú za jediný útek z tohto sveta, tam sa Andreas rozhodne nájsť v utopickom svete niečo lepšie. Nakoniec to aj nachádza, ale pre nové veci tam bohužiaľ nie je miesto a preto je vyslaný naspäť do starého sveta. Lien vytvoril naozaj krásnu utopickú spoločnosť, bez citov a emócií, kde sa ťarbavý a v niektorých momentoch aj dojímavý Andreas pohybuje. Film je pomalý, a je dôležité mať na neho náladu. Nejedná sa o epický, alebo nebodaj akčný snímok. Z každého žánru si vypožičiava minimum a zliepa tieto žánre postupne, bez toho aby sa niekam ponáhľal. Ak ste trpezlivý a máte podobné filmy radi, budete spokojný - film prezentuje silnú myšlienku netradičným spôsobom, ak nie tak vás bude nudiť. Záleží od vás. (06.04.2011)

Příběh o tom, že láska a bolest jsou spojité nádoby. Není asi náhoda, že tenhle film vznikl v severní Evropě, kde v budování laskavé a „bezbolestné“ společnosti dospěli zřejmě nejdál. Člověka, který dokáže a chce milovat a je bez lásky nešťastný, nepokládají ostatní za nepřítele - takové nekorektnosti nejsou schopni - nýbrž spíše za duševně nemocného, kterému je třeba nabídnout zvýšenou dávku laskavosti v blázinci. --- Zvykli jsme si odsuzovat nacismus a bolševismus (opravdu?), a bohužel přitom přehlížíme, že to jsou jen násilné odrůdy jednoho a téhož socialismu, který je již z podstaty vždy nelidský. „Nejúspěšněji“ právě ve své soudobé, laskavé, mírumilovné a bolest eliminující euroinkarnaci. --- (14.02.2013)