Otravný chlap

Radím zhlédnout až do konce dřív, než začnete balit kufry, abyste chytili bus do Norska! Že není něco s Andreasovým novým působištěm v pořádku, mně definitivně došlo až při předání obálky s hotovostí v první pracovní den - prý než si založíš účet v bance! :-) Za jistoty, vstřícnost a dostatek se zde platí jinou měnou - zablokováním smyslů k vnímání prožitků, což rozhodně neplatí o nevšedním předvedení myšlenek o stavu společnosti do snímku, kde jsou naopak smysly diváka jitřeny a donuceny ke spolupráci, která nemá padla se závěrečnými titulky. Netuším, zda nový Andreasův svět měl být posmrtným nápravným zařízením pro sebevrahy a poslední záchranou před nicotou totální vyloučenosti, nebo alegorickou prezentací prázdných spotřebních nádob, bezmyšlenkovitě absorbujících diktát doby, každopádně zobrazil stav, kdy je vaše externí realita v nesouladu s vnitřním uvědoměním a těm šťastnějším dal na vědomí, že libé zvuky a vůně se ještě nemusí jevit jen jako vzdálené světlo na konci tunelu. Úžasná scéna s dírou do skutečného světa a epická hudba dolaďují konečný verdikt - 80%. (16.05.2013)

Trochu Orwell, trochu Kafka. V severském zpracování. Hlavní hrdina Andreas se ocitne ve světě, ve kterém mu je s okamžitou samozřejmostí přirazena jeho role. Tento svět funguje sám o sobě jako dokonalý aparát diky absenci citu, bolesti, chuti a vseho, co by mohlo tento spokojený chod narušit a jeho obyvatele přivézt na scestí... Dokonalá atmosféra chladného města a jeho fungujícího aparátu, který nesmí nikdo narušit. Scéna ze sklepa je jako vystřižená z 1984 či Brazil. (08.10.2007)

Příběh o tom, že láska a bolest jsou spojité nádoby. Není asi náhoda, že tenhle film vznikl v severní Evropě, kde v budování laskavé a „bezbolestné“ společnosti dospěli zřejmě nejdál. Člověka, který dokáže a chce milovat a je bez lásky nešťastný, nepokládají ostatní za nepřítele - takové nekorektnosti nejsou schopni - nýbrž spíše za duševně nemocného, kterému je třeba nabídnout zvýšenou dávku laskavosti v blázinci. --- Zvykli jsme si odsuzovat nacismus a bolševismus (opravdu?), a bohužel přitom přehlížíme, že to jsou jen násilné odrůdy jednoho a téhož socialismu, který je již z podstaty vždy nelidský. „Nejúspěšněji“ právě ve své soudobé, laskavé, mírumilovné a bolest eliminující euroinkarnaci. --- (14.02.2013)

Jako jistá alegorie je to velmi zábavné a zajímavé, i když poněkud zdlouhavé. Vskutku jen vzdáleně mi to připomnělo Juráčkovy filmy a i tím mne to docela drželo. Jenže tam, kde má Juráček nějaký přesah, tady se to nakonec točilo kolem jednoho a toho samého, až to bylo otravné a člověk si říkal, že by to vydalo spíše na krátkometrážní film. A nakonec mne zklamal i konec, kdy se tvůrci lekli jakékoliv interpretace a zakončili, jak zakončili, každopádně jen a jen do ztracena. A tím mě naštvali. Kdyby to byly sestry Wachovské, řeknu, že nemají koule. Škoda, nemělo to úplně špatné grády. (30.03.2020)

Dobrý nápad, má to něco do sebe, ale to zpracování mě prostě nebavilo. Na to fakt musíte být dostatečný cvok, aby se vám tohle poeticky-filozofické dílo líbilo (nic ve zlým). Druhý zhlédnutí by za to možná stálo, jenže nemám vůbec chuť se na tento depresivní a poměrně utahaný film znovu dívat. 50% (05.11.2012)