Okurkový hrdina

"Copak ty tady chceš zůstat až do smrti? Ty nechceš bejt slavnej? Prostě dělat velký věci, aby o tom věděla celá zeměkoule?" - "Ale ty už dělám! A dlouho… Od tý doby, co s tebou chodím!" Oceňuji snahu o jakousi generační výpověď formou relativně prostého příběhu o lásce a trápení s ní spojeným. Výhrady mám k provedení, které mne zrovna neoslnilo. Pokud mám srovnávat s Černým Petrem, tak ten vyhrává na celé čáře. (08.02.2017)

Mažňák chce přefiknout jednu holku, ale nakonec ji přefikne někdo jinej. Mažňák pak tomu druhýmu rozbije hubu a odjede na svý komický Jawa-rikše někam do řiti. Mezitim jsou tam nějaký psychedelický výjevy a totální zmatek. Za vidění to stojí snad jen kvůli neobvyklý roli Sloupa a několika tehdy mladejm začínajícím hercům. (16.07.2012)

Milostný trojúhelník mezi dospívající mládeží. Příběh z období tzv. nové vlny, kdy sice je tvůrčí snaha o zohlednění realismu, avšak v plném souladu socialistického soužití dle stanov SSM. Takže výchovný charakter zůstal prioritou. Básničky, literatura a hlavně politika. „Jak si představuješ nového člověka?“ Milostný příběh je tedy hlavním motorem příběhu, ale politické smýšlení ještě připomíná nelehkou dobu. To ale jakoby bylo zlehčováno uměleckým projevem filmu, který je nejsilnější hlavně ke konci filmu. Divácký koncept to tímto spíše rozhodí, ale určité filmové vyznění dané myšlenky to i tak zanechá. Prostě je třeba na snímek shlížet uměleckým okem, jinak zůstane spíše nepochopený. (13.01.2023)

Václav Sloup v nejlepší roli ve které jsem ho zatím viděl, jasně dokazuje, že zamilovanost je nejkrásnější stadium bláznovství. Škoda, že zásadní scéna byla udělána naprosto imbecilním způsobem, to zase někoho asi osvítil duch svatej nebo co. Navíc ji doprovázela, ostatně jako celej film, tak příšerná hudba, že bych jí nechal zahrát leda tak na srazu komunistů. Jinak kdyby se mě nějakej hajzl začal srát do holky, tak mu na pinďoura přilepím návnadu na sršně a do vlasů mu hodím mládě tchoře, abych frajera vyuautoval hned ze začátku. (31.01.2010)

Další nezvratný důkaz tvůrčích možností šedesátých let. Jediný režisérův film. Silně šedesátkový, velmi roztomile ujetý, taková letní párty v doprovodu free jazzových tónů. Jedny z prvních skladeb Luboše Fišera také nádherně podtrhují celkovou uvolněnosti i jistou dávku filmové alternativy, jež v sobě tento snímek nepochybně má. (21.01.2017)