Okurkový hrdina

Václav Sloup v nejlepší roli ve které jsem ho zatím viděl, jasně dokazuje, že zamilovanost je nejkrásnější stadium bláznovství. Škoda, že zásadní scéna byla udělána naprosto imbecilním způsobem, to zase někoho asi osvítil duch svatej nebo co. Navíc ji doprovázela, ostatně jako celej film, tak příšerná hudba, že bych jí nechal zahrát leda tak na srazu komunistů. Jinak kdyby se mě nějakej hajzl začal srát do holky, tak mu na pinďoura přilepím návnadu na sršně a do vlasů mu hodím mládě tchoře, abych frajera vyuautoval hned ze začátku. (31.01.2010)

Výborná hudba, tempo i atmosféra - to jsou rané šedesátky, vedlo to z Žižkovské romance, Probuzení a Touhy a odtud to taky posléze vedlo k Sedmikráskám atd. Ale když nad tím přemýšlím, vidím v tom ještě občas i třicátá léta - ono je to taky pouhých 20 let nazad, žejo... A tedy rozbourávání škrobenosti, mírný pokrok v mezích a chodili spolu z čisté lásky, jen ten civilismus tam dnes už bohužel působí ehm škrobeně. Ale je tam fakt výborná hudba - mladý Fišer uměl. Nejsilnější je to v songu "Nacházím a budu ztrácet", který výborně přednáší Stivínová starší. Díky montáži hudby k obrazu mi to chvílemi hodně připomínalo Až přijde kocour. A plně souhlasím s uživatelem Mouzon - ten film je dobrý, je třeba přistoupit na jeho estetiku i určitou pohádkovost / nereálnost. Anotace k filmu tady vydávající se za oficiální text je blábol: Okurkový hrdina je esteticky film konce padesátek. Je iluzivní, to Forman nikoliv. Mlíkovský tu ale na druhou stranu má bolavost opouštění i nenaplněnou touhu. To Forman neuměl: ten je brilantní třeba jako Páral šedesátek - ale účast a soucit od něj nečekejme. (12.05.2012)

"Moderní člověk musí být především uvědomělý a oholený." V prvním plánu zejména upřímná oslava antihrdinství v trochu jiném smyslu než bylo u většiny novovlných tvůrců zvykem - nikoliv schéma "malý člověk svou malost nepřekročí a zůstává nicotný", nýbrž model "malý člověk může i přes svou provinčnost dokázat velké věci skrze drobné krůčky". V tom je OKURKOVÝ HRDINA nesmírně pozitivní, jelikož říká, že se lidé nesmí zapikolovat ve svých schránkách (tak by s tímto tématem naložil např. Forman), ale je třeba se snažit pracovat na zkrášlení světa, jakkoliv se k nám nakonec může zachovat krutě. Matějovo gesto, které učiní po brutálním zápase se svým sokem, tedy to, že sveze stopujícího chlapce, symbolizuje fakt, že přes všechny rány, které svět může "okurkovým hrdinům" zasadit, se takový hrdina nemůže k tomuto světu obrátit zády, jelikož to není v logice jeho povahy. Z antihrdiny se tak stává pravý hrdina s donquijotským nádechem, a Mlíkovský posouvá tento podřadný typ až na vrchol etického žebříčku. To dokazují i Matějovi přátele v závěru, kteří si jej hluboce váží - navzdory tomu, že poněkud "ňoumovitá" vizáž protagonisty sugeruje spíše dojem oblíbené postavičky obecního blázna. Tento snímek je hned v několika rovinách také brilantní ukázkou decentralismu české nové vlny: Mlíkovský se k ní "připojil" pouze tímto filmem; OKURKOVÝ HRDINA dokazuje, že je možné točit modernistické příběhy i bez verismu a s jasně definovanou příběhovou linií.....P.S. Oficiální text distributora je v případě tohoto filmu pouhým blábolem. Srovnání s ČERNÝM PETREM se sice nabízí, ale je naprosto zcestné demonstrovat na paralele těchto dvou snímků tzv. bezbarvost OKURKOVÉHO HRDINY - každý z těchto filmů se totiž zabývá zcela odlišnou stránkou podobné věci. A Mlíkovského snímek není o nic méně reálný než ČERNÝ PETR - pouze se na svět dívá z té lepší stránky. V rámci české nové vlny docela příjemná změna. (15.06.2011)

Václav Sloup v roli milovníka? Ve 27 letech jako rozjívený ztřeštěný týnejdžr se svým tradičním ježourem a s dětinským chováním žáka mateřské školy. Umělé nadšení z toho, že má někam přijet televize. Novináři otravují s anketní otázkou, jak si kdo představuje „nového člověka“. Fotograf je celkem sympatický frajer, tak mu fandím proti okurkářovi. Jeho automobilový výlet se Slávkou je na filmu to nejlepší. Ukázka divokého hereckého mejdanu. Sci-fi vesmírná propaganda: „V kytaře je v tuto chvíli celá planeta.“ „Oblázek se stal kosmickou lodí.“ „Já jsem dneska viděla kosmickou loď a dneska žijeme pod družicema.“ „Družice dělaj moderní dobu.“ „…na celé zeměkouli…“ „Zeměkoule se bude pořád otáčet.“ „Žijem v éře Gagarinů.“ „Dělat velký věci, aby vo tom věděla celá zeměkoule.“ Zednářská symbolika: 4:06 – one eye symbolism; 1:05:24 – sign of silence; 1:35:38 – oko; 1:39:09 – „ATOMOVÝ KOKTEJL“, hned vedle spirála. Další hlášky: „Žijeme v době atomových rychlostí.“ (??) „Spadne radioaktivní mrak a spálí vám obličej.“ (04.03.2023)

Bohužel naprosto zapomenutý film, o čemž svědčí i to, že až donedávna chyběl i na ČSFD. Jedná se o jediný režijní počin Čestmíra Mlíkovského, který na osudech několika dospívajících hrdinů zobrazuje nelehké dospívání v absurdní atmosféře Československa 60. let. Formálně pozoruhodné dílko, které si v ničem nezadá s mnohem slavnějšími filmy ze stejné doby. (09.07.2006)