Na cestě

Beatníci, to je generace Američanů, kteří se postavili pořádkům a vytvořili naprosto nový směr, především pak v literatuře, ale vlastně tak trochu i v životě. Jack Kerouac, William S. Burroughs, Neal Cassady nebo básníci jako Allen Ginsberg. Tohle jsou jména, která jsou dodnes spojována s něčím, co lze považovat za buřičské, něco, co nejde ruku v ruce s americkým snem. Nechci přehánět, ale myslím, že by se beatníci dali porovnat s francouzskými dekadenty, i když si myslím, že ti zašli ještě o něco dál. Mezi beatníky byli poměrně pracovití lidé, kteří prezentovali své názory tvorbou, nemuselo se nutně jednat o bohémy. "On the Road" (česky "Na cestě") je knihou, kterou Kerouac napsal jako životopisnou. Sice změnil jména, ale to dělal snad ve všech svých knihách. Vypráví však o sobě a o svém setkání s Nealem Cassadym, které navždy ovlivnilo jeho poměrně krátký život. Cassady se objevuje hned v několika Kerouacových knihách. "On the Road" je snímek, který skutečně vypráví příběh o cestě. Jako kdyby si producenti uvědomovali stereotypnost Hollywoodu a sami ji podporovali tím, že se režisérem stal Walter Salles. Když už natočil "Motocyklové deníky", proč by nenatočil další road movie. Nutno říct, že film "Motocyklové deníky" mě zaujal mnohem více. Trochu se bojím toho, že kniha "Na cestě" bude dál legendou, ale ne kvůli filmu. Snímek si budou lidé pamatovat hlavně proto, že zde Kristen Stewart ukázala prsa. Což mi přijde dost málo, jako pamětihodnost. Film je místy prostě trochu nudný, nezachází do detailů, i když by mohl být skutečně kritický, jak ke společnosti, tak k postavám samotným. Mohl by být drsnější, ale není. Potom je to jen road movie, které má něco málo z "Jízdy" Jana Svěráka. Asi bych se radši na tu "Jízdu" mrknul. "On the Road" nepřináší nijak zajímavý pohled na svět. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/tobruk-valcik-s-basirem-2-dny-v-new.html (04.03.2013)

Kniha je jeden velký bordel a film tuhle formuli úspěšně dodržuje. Cestujeme tam a zpátky bez ladu a skladu a tu a tam se někde zastavíme, abychom přemýšleli nad smyslem bytí. Samu mě překvapilo, jak blízko má atmosféra k té knižní. Scény, které kniha popisovala jako depresivní, strhující, melancholické, příjemné, film vykresluje úplně stejně. Dean je v knize za zjevení a rebela, který se neumí usadit. Hedlund ho vystihnul do puntíku. Riley je jako Sal uhrančivý. Oproti Deanovi nenápadný pisálek, který je ale srdcem příběhu. Hlavní trio kazí jen Kristen Stewart svým křečovitým výrazem. Snesitelné scény jsou jen ty, kde nemluví. Zvlášť musím pochválit posledních deset minut, které mě dostaly víc než samotný závěr v knize. Tomu filmu prakticky chybí jen větší odvaha víc prostříhat děj a dát mu nějakou vlastní vizi. Takhle je to sice velmi důvěrná adaptace knihy, ale sám o sobě film až tak neobstojí. (04.11.2012)

Zase rozervané srdce Jack Kerouac, ale podruhé už mu na tenhle lep neskočím. Na cestě se totiž opět tváří jako cestovatelský dobrodružník o vlkovi samotářovi. Ve skutečnosti Jack vůbec neví co chce a tak se opět zmítá mezi samotou, sexem, chlastem a road vyjížďkami, které vždycky končí stejně. Big Sur ještě šel díky skvělému prostředí. Tady už jsem ale měl s těmi 140ti minutami hodně. co dělat. (30.10.2014)

Knížku jsem nečetla, ale na tenhle film mě nalákalo hlavně herecké obsazení. Garrett Hedlund a Kristen Stewart. Něco podobného jsem čekala, takže mě to ani moc nepřekvapilo, ale zároveň ani něják zásadně neohromilo. Co mě ale na celém filmu iritovalo snad ze všeho nejvíc byla ta délka. Nevadilo by mi to zkrátit třeba i o hodinu, některé scény mi tam přišli zbytečné, nebo zdlouhavé. Tohle určitě není film pro každého. 3* (19.10.2012)

Knihu mám rád, tuze rád. Pravda je taková, že mám film ve vzpomínkách uchovaný asi jako mývalí chcanky na čele čerstvého lososa, což je v porovnání s knihou, která mi v paměti tleje již nějaký ten rok a pořád si drží vazbu, přinejmenším překvapivé. Nemám absolutně tušení, za jak velké hovno adaptace stojí, jen jsem měl vlezlou potřebu sdělit světu, že mi ten Kerouac dlouho leží v srdci a zatím jsem nepohrdl jakoukoli jeho upřímnou experimentální smrští, mimo Maloměsta, velkoměsta, u kterého jsem o té upřímné experimentální smršti ochoten polemizovat. Jediné, čím jsem si naprosto jistý, je, že Na cestě na plátno nepatří a že nadcházející adaptace Big Suru mi bude ještě hodně dlouho přinášet noční můry. (23.03.2013)