Ženy mého muže

0,5*/5...TRAPAS!!! Na tomto filme je všetko tak zlé, že kategória "odpad" je bližšie než sa patrí... Povedzme, že tuším (veľmi matne) o čom to chcelo byť, ale výsledok je katastrofický. Hrozní herci (vedie policajná dvojica- to je karikatúra jak vyšitá), zmixované "všetko a nič" do jedného veľkého ..ehm NIČOHO, psychológia vycucaná z prsta, postavy trápne a povrchné. Keď čítam oficiálny text distribútora tak neviem či sa mám smiať alebo plakať. Hrôza a des...PS: Film aspoň mierne môže ospravedlniť (možno alibistická) info, že bol prestrihaný bez vedomia režiséra...nečudoval by som sa, lebo ten výsledok na to patrične vyzerá- chaos. (02.01.2010)

Ivan Vojnár je vymírající druh (možná poslední exemplář) česko-slovenské kinematografie, totiž režisér vybavený autorským viděním světa. V tom dnešním se mu nelíbí, ale je dalek kritiky či karikatury, jen jím tak teskně bloumá spolu s náladově přesnými herci (trochu ruší jen seriálové výkony Noska, Polívkové a Pauhofové, to jsou však naštěstí malé role), ze kterých bych nejvíc vyzdvihl čím dál lepší Zdenu Studénkovou. Na Ženy mého muže si těžko kdo za rok dva někdo vzpomene (pokud je vůbec kdo zaregistroval), ale já osobně si čas od času rád dopřeju takovouto očistnou depresivní lázeň. (25.10.2009)

Kritiku společnosti a principů v ní zaběhnutých, vytrácející se lidskost, určitou citovou vyprahlost a šeď všednosti režisér Vojnár tentokrát divákovi nesděluje prostřednictvím lidí na okraji společnosti, jako tomu bylo v minulosti, ale hlavními postavami se naopak staly celebrity, mediálně úspěšný manželský pár (výborně hrající Studenková a Stropnický). ~ K minusům patří především překombinovaný, nejednotný scénář, některé herecké výkony naštěstí jen v menších rolích (za všechny např. Polívková) či neujasněnost prostředí (Praha – Bratislava). On i ten původní název Květy sakury zněl poetičtěji. ~ Oproti předchozímu režisérovu počinu Lesní chodci, který mi k srdci přirostl velmi, působí tento snímek příliš chaoticky a neuceleně. Bohužel, promarněná šance. ~ ~ Bože, jak jsi čistá. Jako světice. I já jsem taková byla. A už si to vůbec nepamatuji… (10.11.2011)

Možno je trochu smutné, na čo idú peniaze zo štátneho rozpočtu. Možno je trochu smutné, že Zdena Studenková hrá stále to isté a stále rovnako. A zrejme je smutné aj to, že údajne talentovaná Táňa Pauhofová je nútená ukazovať kozy v ďalšom svojom desať minútovom šteku... Ale možno je to aj dobre. Mám takú vrodenú slabosť pre slovenský kinematografický chlad, ktorý sála aj z tohto filmu. Na jednu stranu ma potešilo klasické nasnímanie s peknou kamerou, na stranu druhú som krútil hlavou nad neschopnosťou odpútať sa od psychologických príbehov, ktoré málokto chápe. Tvorcovia nedokážu rozprávať príbeh obrazom, a tak len sledujeme premrštené množstvo postáv ako hľadajú samích seba(?). Áno, dajú sa tam hľadať spoločné motívy aj zmysel, ale najviac z toho cítiť strach. Strach natočiť detektívku, strach natočiť kritiku spoločnosti, strach poukázať na politické problémy, strach natočiť naozaj intímny príbeh. Ostáva len nevyvážený mix. Filmu chýba potrebná hĺbka, ale potenciál tu bol... Aspoňže nikto neexperimentuje s formou... (01.01.2010)

Hodina a pol hovoriacich a sexujúcich snobských hláv. Slovenskí režiséri si berú od niektorých českých kolegov tie najhoršie klišé tohoto typu filmov. Veci sa riešia v luxusných reštauráciách buď pri jedle, alebo káve, naštevujú sa modelingové agentúry, luxusné byty a dej je všetkým ukradnutý. Na druhej strane je to asi jediná príležitosť, kde uvidíte Pauhofovej kozy. Na začiatku sa zdá, že film má určitý potenciál, lenže trmáca sa odnikiaľ nikam a tvári sa ako psychologická sonda do prázdnych duší spoločenskej smotánky. Studenkovej som postavu uveril, asi to bude aj jej schopnosťami a najsympatickejšou postavou je mladá Makedónčanka, ktorá mala byť akýmsi katalyzátorom, alebo osobou, prostredníctvom ktorej si ostatní uvedomia vlastné prázdno. Možno pri výraznejšom scenári. Že to pôsobí maximálne televízne, asi netreba ani spomínať. No a ešte tu máme ten symbol sakury.... (05.01.2014)