Venuše

Na tento film sa mi veľmi dobre pozeralo. Prvá polovica je naozaj vcelku zábavná, plná seniorského, trochu čierneho britského humoru. Tá druhá už je značne vážnejšia, zaoberajúca sa životným bilancovaním, snahou o posledné, aspoň platonické potešenie (Maurice), či tým kam nasmerovať svoj život po zlej životnej skúsenosti, ktorá dokáže človeku vziať pevnú pôdu spod nôh (Jessie = Venuša). To, že film pekne skĺbil humor a komiku s pálčivou existenciálnou otázkou života a smrti, lásky a rozchodu je spolu so skvelými hereckými výkonmi najväčším plusom filmu. Ako kvázi nedostatok sa môže javiť nie príliš originálny príbeh (mladé dievča, ktoré vnesie zmysel do života starého muža). Na druhej strane je to opäť iný pohľad, ktorý je nesmierne pútavý. Výborne sú vo filme vykreslené aj charakery postáv. Predovšetkým Maurice, ktorý aj napriek svojmu vysokému veku nestráca ani kúsok so svojej bohémskej nátury. Takže carpe diem priatelia :-) (03.06.2008)

Úsměvný, přitom hodně smutný příběh o dvou vtipně kooperujících stařících na sklonku života. Oba dva vědí, co přijde, že to přijde brzy a že už si před tím moc neužijí, přesto nepropadají beznaději a s morbidním humorem sobě vlastním prožívají (v rámci svých možností) každý den naplno. Společné scény dvou legend britského filmu patří k nejvtipnějším a tu více, tu méně kulantně říkají, že ve stáří vás sice bude všechno pekelně bolet a každý nový den, do kterého se duchem přítomni probudíte, tiše proklejete, přesto budete (v ideálním případě) člověkem vnitřně smířeným a vděčným za předchozí roky. Temnější stránku stáří, momenty, kdy v osamoceném, potemnělém pokoji prázdně hledíte do zdi, film rovněž neskrývá, celkově má jeho poselství tak jako tak nejblíže k Churchillově „Stárnout začínáme, když rezignujeme na mládí“. Nabízí se srovnání s českým Babím létem, které je ovšem oproti Venuši milým nostalgickým pohlazením po duši a bolestivější témata obchází velkým obloukem. Zápletka přitom vychází z prosté a logické myšlenky, že pro oko muže nad osmdesát je pohled na krásné ženské tělo stejným potěšením jako pro oko dozrávajícího pubescenta. Roger Michell nikdy nezachází za hranice dobrého vkusu, své hrdiny odhaluje spíše duševně než fyzicky. Některé letitější fanynky Petera O’Toolea, řekněme ty, jež mohly Lawrence z Arábie vidět krátce po jeho premiéře, by přesto mohlo pohoršovat, co tam ten starý chlípník činí. Být o pár desítek let starší, asi mi to nepřijde tak komické. 75% Apendix: Těm, jež téma Venuše zaujalo, bych doporučil komedii Poslední sbohem, kde šarmantně umírá Peter Falk. (07.08.2008)

Film jsem chtěla vidět dlouho, konečně se mi to podařilo. Zaujal mě hned, když jsem o něm před lety četla. Bohužel, to velké očekávání asi nemělo z mé strany být, protože jsem trochu zklamaná. Příběh je to sice dojemný, smutný i s veselými okamžiky, Peter O'Toole hraje bezvadně, ale i tak mi ve filmu něco chybělo. On plyne strašně pozvolně, a to je možná ono, představovala bych si trochu více vášně nebo nějaké akce... Ale i přese všechno, film je to zajímavý a zručně vyvedený. Příjemný, poklidný. Možná až moc. (15.06.2013)

Skromný film plný neohraných pravd a velkolepých hereckých výkonů. Tam kde většina filmů přitvrdí na sentimentu a vtahování diváka do rotujících zubů procítěného souznění s hlavním hrdinou, Venus naopak povolí. Nechá vás poodstoupit od tématu, od absolutní konzumace překypujících emocí. Ale vše jen proto, abyste si sami uvědomili, že se chcete vrátit. Že vám bude po tomhle starém páprdovi, po téhle velkohubé a namyšlené káče a po tomhle věčně zapšklém mrzoutovi zatraceně smutno - Petr O'Toole, Vanessa Redgrave i Leslie Phillips jsou totiž naprosto jednineční. Nenápadný snímek o tématu, které se - ač se to na první pohled může zdát zcela nepravděpodobné - dá považovat za neuvěřitelně nadčasové a přenositelné. Vždyť ono jde v podstatě jen o další (ale originální!) variaci na téma pyšná princezna. [prosinec 2007] (28.12.2007)

Nelíbilo se mi to. Casanova ze staré školy, kultivovaný a duchaplný, si ani ve stáří neopře kolo o takovou popkulturní husu. V momentě, kdy mu špatně nalíčená a oblečená holka rozvalená na pohovce před televizí a požírající brambůrky, hrubým a dělnicky drzým hlasem oznámí, že shání místo modelky, takový muž ztrácí jakýkoli zájem. Tak jsem to cítil přinejmenším já, takže od té chvíle mi celý příběh nemile zaváněl trapností a lží. (02.02.2011)