Až na krev

Daniel Day-Lewis a jeho hereckej koncert, díky kterýmu je letos oscar ve správných rukou, i když žádná velká konkurence teda nebyla, to je fakt, nicméně Day-Lewis je tady brilantní a celej film spolu s vynikající muzikou táhne. Co se týká tý muziky, tak někdy bylo až zarážející, jak si film vystačil na dlouhý minuty beze slov jen s hudbou a přitom to byly asi ty nejvíc uhrančivý chvíle. Jen škoda trochu zdlouhavějšího konce, kterej mě začínal mírně nudit (25.02.2008)

Moje třetí filmové setkání s panem Andersonem a znovu mi nesedl konec (neuzavřený a ještě tak divný). Jenže na rozdíl od Magnolie a Hříšných nocí jsem se místy (hlavně směrem k závěru) nudil. Přišlo mi to tak trochu jako rutinní životopisný film, který se nezmohl víc než na jednu tragédii a nevyvolal ve mně téměř žádné emoce nebo sympatie s hlavní postavou (i když uznávám, že osoba kazatele mě celkem úspěšně dráždila, a tak mi Danielovo jednání v afektu zlepšilo náladu :-) ). A pak tu byla hudba, kterou v drtivé většině u filmů vyzdvihuju, nebo opomíjím, ale tady mi vyloženě vadila, protože se uměle a neúspěšně snažila vyvolat dojem thrilleru (přitom tohle je jasné drama). Takže z mého podledu to vidím pouze na průměr. (04.08.2011)

Scénář: Paul Thomas Anderson .. I am a false prophet! God is a superstition! I am a false prophet! God is a superstition! I am a false prophet! God is a superstition! _ Potemnělý příběh muže, který vyznává dvě hodnoty - rodinu a peníze. Sloučit to s náboženstvím, byl by dokonalý Američan... Daniel Day-Lewis už ani nehraje (v určitém úhlu pohledu), on prostě po dobu filmu fyzicky JE Daniel Plainview a zavede vás do niter svého života, který je v jádru (ne)obyčejnou freskou o vzestupu (a pádu) magnáta, který v opojení mamonem nezná překážku. Vedle Daniela je herecky výrazný už jen úlisný Paul Dano, ale zato pořádně. Z jeho výkonu jsem byl taktéž nadšen. Výprava, práce s kamerou, struktura doby a charakteru, vše propracované a funkční, doplněné o excelentní, deprimující hudbu. Samotný P.T. Anderson pak opět zabodoval na obou frontách - scénářem i režii. Škoda, že ač řadí vyšší stupně naléhavosti průběžně, na plyn netlačí dostatečně a snímek se tak, přes všechny myšlenkové provokace, stává vleklým, hůře stravitelným (po druhém zhlédnutí tahle připomínka postrádá význam - film utekl jako voda ovšem myšlenkově byl ještě intenzivnější). __ Taktéž monstrózní (moje milovaná) Magnolia byla přeci jen zahuštěnější, důslednější, rafinovanější i zábavnější. Zkrátka geniální film i pro srdce, nikoliv jen mozek. _ I'm finished. 90%. (24.02.2008)

Život ohlodaný na samou existenciální dřeň...symbolika extrémně prožívaného individualismu západní civilizace v mistrné metafoře kapitalismu, Max Weberem popisované křesťanské etiky protestanství a asexuálně vnímaného fenoménu fungování západní ekonomiky. Jeden z nejsilnějších filmů poslední doby... (02.05.2010)

Co dokaze znicit dusu cloveka, nie je zlato, ale zavist. Americka saga par excellance, ktora Vam povie o ludskych temnych vlastnostiach viac ako Vam bude mozno aj prijemne. Anderson natocil film, ktory od uvodneho zaberu svojou intenzitou drti a podmanuje si divakove zmysly i emocie s previazanostou audiovizualu porovnatelnu s pracou Aronofsky-Mansell. Hudba od gitaristu skupiny Radiohead je nastrojom pribehu, ktory mu dodava najviac energie. Na niektore (dlhe, jednozaberove) sekvencie (uvod, horiaci vrt, vyhananie diabla) aj oznacenie FAMOZNE zdaleka nestaci a divak ostava prikovany v sedadle, pretoze ma pred sebou kombinaciu toho najlepsieho z Obcana Kanea a Vtedy na Zapade (pre niekoho mozno trufale prirovnanie). Daniel Day-Lewis je demonicky dokonaly a jeho charizma sa z platna vali v kazdom zabere. V spine, prachu a kvapkach potu Anderson rozplieta pribeh ako dalsiu variaciu nielen na americky sen o uspechu, ale hlavne o samopozierajucej sile zavisti, ktora nevyhnutne prinasa utrpenie a krv. Rozpoltenie snimky (prva polovica stavajuca rovnou mierou tak na vyborne herecke vykony ako i spominany audiovizual, v druhej polovici formalne zlozky ustupuju v prospech herectva) nerusi a zaver dava rovnou mierou facku divackym ocakavaniam, ako i skvelo podtrhuje Andersonove "auteurstvo". Jeden z najsilnejsich filmovych zazitkov poslednych rokov. [Kontrolna projekcia] (26.10.2007)