L'avventura
L'Avventura
Dobrodružstvo
The Adventure
The Adventure
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Aldo ScavardaHudba:
Giovanni FuscoHrají:
Gabriele Ferzetti, Monica Vitti, Lea Massari, Dominique Blanchar, Renzo Ricci, Esmeralda Ruspoli, Lelio Luttazzi, Renato Pinciroli, Giovanni PetrucciVOD (1)
Obsahy(1)
Mladičká Monica Vittiová ve slavném příběhu lásky a odcizení... Počátek šedesátých let. Krásná Anna má přítele a milence, bohatého architekta. Spolu s ním, kamarádkou Claudií a přáteli se chystají na výlet jachtou na opuštěný ostrov. Zábava bezstarostných, které netrápí nouze, snad jen jakýsi pocit prázdnoty. Na ostrově Anna záhadně zmizí a celá společnost se vydává ji hledat... Film Dobrodružství získal na MFF v Cannes v roce 1960 Cenu poroty a dosud ve světě neznámý italský režisér Michelangelo Antonioni motiv k natočení celé tzv. „tetralogie citů", jež se stala pojmem ve filmové historii. Jeho deziluze ze závratného vývoje techniky, jíž nestačil vývoj porozumění lidským citům, ho inspirovala k vytvoření ještě tří dalších, vzápětí po sobě jdoucích filmů s různými zápletkami, ale na stejné téma – Noc (1961), Zatmění (1962) a Červená pustina (1964). „Člověk, který se nebojí neznámého ve vědě, strachuje se neznámého v duši," pravil již v roce 1960 při představení svého prvního filmu Dobrodružství a mohl to říct stejně dobře o kterémkoliv z ostatních filmů tetralogie... Dnes, téměř po padesáti letech, není jeho otázka o nic méně aktuální přesto, že se změnila doba i společnost. Základní rozpor rozumu a citu, či vědy a intuice nejen že přetrvává, dokonce se i přiostřuje. V tomto smyslu byl Antonioni již před padesáti lety prorokem. Kromě této základní myšlenky jsou však Antonioniovy filmy pozoruhodné i svou formou, s níž experimentoval již ve svých dřívějších dílech, v tetralogii však uzrála docela. Částečně vycházející z italského neorealismu padesátých let zobrazuje skutečnost jakoby dokumentárním způsobem. V obraze se na pohled nic zvláštního neděje, všední gesta, rytmus, pohyby. Důležitá je však kompozice obrazu. To, co situaci určuje a je významově důležité, se odehrává často v zadních plánech. A teprve součet dějů ve všech plánech dává výsledný význam situací, v nichž více než o logiku děje jde o vývoj emoce a duševního rozpoložení postav samých a vztahů mezi nimi. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
Tak ako som sklepal pod ciernu zem tu Polanskeho "nadheru" Noz w wodze, tak musim tuna vysoko vyzdvihnut Antonioniho rezisersky megatalent. A musim opat napisat, ze pravom patril mezi reziserskych velikanov. Dejovu liniu upozazdil - ale to Antonioni /Zabriskie Point, La Notte/ vzdy rad urobil vo svojich filmoch - a namiesto toho postavil do popredia herecke vykony, nadherne exteriery - obcas aj vyborne kulisy z vnutorneho zariadenia - a hlavne dialogy. Napatie je tuna zobrazene doslova genialne, rezisersky je film doslova genialne natoceny a ma pomale - ale nie ospale - tempo. V strede nastane sice na 5 - 10 minut nuda, ale to mi nevadi, od prirodzenia som tolerantny. A preco spominam tu Polanskeho "nadheru" Noz w wodze? lebo filmy spolu suvisia, dej sa vytratil a do popredia vystupilo napatie a herecke vykony. Oproti tomu polskemu svinstvu je vsak tento film majstrovsky natoceny s krasnymi exteriermi a vybrusenymi dialogmi. 89 % ()
FIlm se v mnohém podobá Sladkému životu od Felliniho (a teď koukám, že byly natočené ve stejné době - docela zajímavá "náhoda", která jasně ukazuje, co tehdy hýbalo filmovou Itálií). Troufám si však tvrdit, že za ním docela zaostává. Především centrální pasáž, když zjišťujeme, že ve filmu zdaleka nepůjde o pátrání po zmizelé dívce se místy až neskutečně vleče. Chvílemi to prořízne pěkný dialog neb monolog (podobně jako ve Sladkém životu), ale jinak chybí nějaká hlubší myšlenka - alespoň z dnešního pohledu, věřím, že před 50 lety z toho plynulo určité napětí. Závěr je víceméně čekaný, přesto úplně poslední záběr trošku film pozvedává a na chvilku donutí popřemýšlet. Celkově však dnes zbyl z Dobrodružství jen lehce nadprůměrný film, přesto jsem na další Antonioniho počiny zvědav. ()
Film plny sobeckych a dusevne prazdnych lidi z "lepsi" spolecnosti, kterym vevodi Sandro, ktery je na hranici karikatury ci kreatury. Velkorysa stopaz jen prohlubuje prazdnotu postav. Obsahove Dobrodruzstvi na prvni pohled mozna moc nerekne, ale opak je pravdou. K tomu skvele vybrane lokace k nataceni, hezka hudba na pozadi a v neposledni rade rada krasnych herecek. Ma to atmosferu... ()
Obrazově úchvatné, takže ta nedějovost ani nevadí. Bohužel citové (ne)problémy italských znuděných boháčů už dnes působí docela směšně. Antonioni nám předestírá dvouhodinovou pomalou úvahu na téma "máme všechno, a přesto nemáme nic", na téma "žena jako doplněk muže", jedna zmizí, a hned je tu druhá, a i když se ta nová třeba tomuto spotřebnímu světu nechce přispůsobit, tak ji zbývá velmi maly prostor k odmítnutí. Jenže Antonioniho hrdinky jsou zase jen mužskou projekcí a se skutečnou ženou nemají nic společného. ()
až příliš dlouhý film s postavami, s kterými se divák nějak nemůže ztotožnit. Jsou takové emočně chladné a ve většině záběrů a scén se spíše míjejí než potkávají. Jako psychologická studie zajímavé, ale nedokáže to strhnout. ()
Trošku provizorní hodnocení, to byl taky nápad sednout zrovna k tomuhle bijáku unavenej. K plusům počítám Monicu, krásný obrázky a emocionální oblouk od studeného začátku přes nedefinovatelné bublající napětí až po vyvření citů na samém konci (pak že je Antonioni jenom odtažitej). Na druhou stranu nevím, jestli jsou tyhle odměny za diváckou námahu dostačující, aby mě lákalo vrátit se k tomu čerstvější a lovit, co mi uniklo. ()
Očekávala jsem od toho mnohem víc..a myslím, že potenciál v sobě tenhle snímek rozhodně má. Jakým směrem se to ale začne ubírat, není pro mě to pravé a konec není vůbec překvapující..další žena, co se nechala oklamat, což se dalo už předem očekávat. Díky tomu ani nemůžu cítit s hlavní hrdinkou empatie...škoda, atmosféru to má hezkou a začátek vypadal slibně. ()
To bylo tááák zbytečně dlouhý a tááák nudný. ()
¨Nebudu se pouštět do odborných rozborů o přínosu Dobrodružství světové kinematografii (ani na to nejsem dostatečně intelektuálně vybaven), hodnotím film jako takový. Je rozhodně natočen vytříbeným stylem a první hodina je velice zajímavá i dějově, vše nasvědčuje silnému diváckému zážitku. Přibližně od té chvíle, kdy se Sandrovi konečně podaří sbalit Claudii, se vyprávění podivně rozplizne a dá se dohromady až na samém konci - posledních deset minut je opět vynikajících, ale ani povedená pointa nedokázala v mých očích plně ospravedlnit předcházející dlouhou bezvýraznou pasáž filmu. Zajímavý film a jsem rád, že ho mám z krku. ()
Prvé tóny úvodných titulkov skladateľa Giovanniho Fusca sa s divákom prefíkane hrajú a navodzujú veselú náladu. V hlavnej úlohe je Gabriele Ferzetti, známy z C'era una volta il West. Sústredená kamera prvým záberom upozorňuje na krásnu zdutú ženu a jej náhlu chôdzu z vily. Film ponúka pekné obrazy asi talianskej architektúry. Pri plachtení sa však zdá, že sa dej nebude veľmi hýbať. Vidíme tam niekoľko rôznych pováh (ohľadom prístupu ku životu a vzťahom), ktoré sa postupne odhaľujú, nie však s nejakým dôležitým zámerom, ale skôr pre pobavenie svojich tvorcov. Problém je aj s hlavnou postavou Annou, ktorá síce správne uvažuje o tom, či má jej vzťah so Sandrom zmysel, ale svojimi testami a zdutiami ohrozuje bezpečnosť ľudí naokolo a ich pokojnú plavbu. Ťažko sa hľadajú sympatie ku postave, ktorá zdržuje odchod člnu, kým nenastane búrka či nechá svojich priateľov trápiť sa jej hľadaním a riskovať zranenie na zradných skalách. Jednoducho, byť drama queen nevyrieši všetko. Do konca prvej hodiny sa však focus stočí ku Sandrovi a jej najlepšej priateľke Claudii a ich rodiacemu sa vzťahu, no všetko sa stráca v pomalom tempe a nezmyselných dialógoch o ničom. Na správaní postáv najviac zaujmú gestá, ktoré režisér zvládol na jednotku, ako objatie ženských nôh či váhanie pri dotýkaní sa neverného partnera. Čo sa týka neverbálnej komunikácie, človek sa pri tomto filme môže veľa naučiť. Prázdnotu vzťahov sa bohužiaľ veľmi premietla v prázdnote filmu, ktorý veľmi nemal čo ponúknuť okrem krásnej architektúry, prírody a nedoriešených vzťahových problémov, ktoré sa topia v množstve iných. Jednoducho, aj prázdnota musí byť nakrútená tak, aby diváka vtiahla. Priblíženie realite tu je, problémy sú hlboké, vzťahy a emócie takisto realistické, lenže nie je to intenzívne. Bolo by, keby to človek prežíval na vlastnej koži. Logický lapsus: nezamykajú si dvere na byte (115. minúta) . ()
"Láska je životem ženy a epizodou v životě muže." To je citát Jeana Paula, na který jsem si vzpomněla v posledních dvaceti minutách filmu. ()
Óda na krásu mladinké Monicy Vitti a bezútěšného tápání ve vztahu žena - muž. Režisér dokonale pochopil pojem odcizenost, ať už mezi postavami na plátně nebo nemožností diváka ztotožnit se s kýmkoliv. Přitom pomalu plynoucí děj má takřka magickou atmosféru, závěrečnou scénu "odpuštění" doporučuje jedna z devíti feministek... (no dobře, VŠECHNY feministky by Antonioniho nejraději veřejně zlynčovaly za tento snímek). ()
Dlouhá stopáž vůbec nevadí, protože koukat 2,5hod. na rozkošnou Moniku Vitti je úúúúžasné.:-) ()
Jeden ze 150 nejlepších filmů všech dob podle ankety (119 hlasujících, především filmových historiků, z více než 100 zemí světa), kterou v roce 1982 uspořádalo UNESCO z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů. ()
Antonioniho filmy sú otvorené a jedinečné. Akoby mimo klasických filmov aj filmov novej vlny. Takých filmárov nie je veľa. On medzi nich patrí. Dobrodružstvom je už len dívať sa, aké zábery robí, ako ich strihá a spája, aký celok to vytvára. Antonioni podľa mňa zadefinoval film. To, čo vyjadruje, sa nedá vyjadriť iným druhom umenia. ()
Další příklad toho že lidé jsou jako ostrovy a jejich úděl je krutý a nesnadný. Zase další znuděná smetánka, co má ten život už prakticky zastavenej. Název dobrodružství mi přijde silně ironický. Hluboké otázky zde nekladou přímo postavy. Na to jsou moc tupý, sobecký a vlastně až moc skutečný i neskutečný zároveň. To autor skrze jejich chování, reakce a pocity nám sděluje něco důležitého a tak to má u skutečně umělecky hodnotných děl tohoto typu být. Že se na to dívá naprosto fantasticky je jasné už proto, že to natočil Antonioni, jeden z vizuálně nejvyspělejších režisérů nejen dané epochy. Dějový zvrat a soustředění na postavy je tu revoluční a legendární. Rozhodně film, který nemohl natočit nikdo jiný. Dají se najít paralely s Fellinim a samozřejmě i s Bergmanem, ale stejně je Antonioni pro mě výjimečný. Je velmi málo doslovný a tudíž náročný. Možná proto mu mnoho lidí až tolik nepodlehne. V příběhu se jednoduše jedna z postav rozhodne nepokračovat. Nebo jí jednoduše vymaže vypravěč? Prostě zmizí. Člověk by se stejně taky mohl otočit a odejít. Nikdo netvrdí, že na tom bude někomu zvlášť záležet. Nakonec je to jen váš život a to tlačí, uvědomit si samotu v tom obsaženou. Dost důležitý je tu pohled na ženu. Stavěnou na piedestal pro její krásu a moudrost. Částečně ale i zatracovanou pro její přitažlivé kouzlo, které si uvědomuje a muže s ním dokáže zranit tak jako nic jiného na světě. Muž je tápající a nechápající tvor. Hlubší v reflexi a ryzejší v pocitech, navždy odsouzen k pozici uctívače a nikdy skutečně uctívaného. Snad jen jinými "menšími" muži. Nikdy však ženou která s nevědomou arogancí nevinně ovládá opačné pohlaví. I muž má však pro ženu jistě své specifické kouzlo, které netkví jen v pocitu bezpečí, který ženě může poskytnout. A i v ženách jsou skryté pudy, které silně determinují jejich pohlavní chování. Zde však je žena tvorem z bronzu, dokonalou a nádhernou slitinou, kdežto mužská mysl v sobě obsahuje oddělené prvky mědi (dejme tomu rozum) a cínu (cit protože je to látka u níž hraje významnou roli její tání), surové a nezpracované, bezvýznamné dokud nedojde k jejich sloučení, přesto však fascinující svým fundamentálním významem. Žena v sobě dokáže oba prvky kontrolovat a je si jich vědoma, kdežto muž jen málokdy dokáže spojit tyto dva prvky a většinou se poddává pouze jednomu z nich. Nezbývá mu než hnát se za ženou. Podniká aktivní kroky k nalezení a dosažení ženy, zatímco ona se chová pasivně. Když mladý malíř aktů ve filmu říká, že žena je pro něj krásnější než jakákoliv krajina, co dělá Claudia? Dívá se ven do krajiny a projevuje okázalý nezájem o umělcovu tvorbu. Jakoby si nechtěla přiznat, že může být tolik obdivována, odmítajíc břemeno závazku které takový obdiv ze strany muže přináší. ()
Vyborný začátek bezkonkurenční tetralogie, o němž se navždycky bude povídat, že ho diváci (bůhví jací) vypískali a kritika vynášela do nebes (ale ne natolik, aby Zlatou palmu z Cannes '60 nemohl získat Sladký život). Nicméně osobně mi přijde zarážející tohle: Když byl o pouhé dva roky později v britském časopise Sight and Soud sestavován žebříček nejlepších filmů všech dob, obsadilo Dobrodružství druhé místo (po Občanu Kaneovi). Vážně by mě zajímalo, proč se jim tenhle Antonioniho snímek zažral tolik pod kůži, ale kdyby se ptali mě, dám ho i před Kanea. ()
něco mezi plnohodnotným snímkem a pouhým filmařským cvičením jednotlivé obrazy jsou úchvatné nastíněná problematika provokující jen celek nudný a těžkopádný ()
Tady mě italský artový mistr naprosto minul.Neskutečně chladný a zbytečný film,ze kterého jsem si absolutně nic neodnesl a který způsobil,že před dalšími Antonioniho filmy budu mít navždy obavy. ()
Mám rád tajomno, opustené budovy a pusté ostrovy. Romantická zápletka ma tak trochu obišla ale napriek tomu som si prišiel na svoje. Atmosféra za 5* ()
Související novinky
Zemřela herečka Monica Vitti
Přichází smutné zprávy z Říma. Ve věku 90 let zemřela ikona italské kinematografie šedesátých let, herečka Monica Vitti. Hvězda klasických filmů režiséra Michelangela Antonioniho dlouhou dobu… (více)