V údolí Elah

Puvodne me tenhle film dost nudil, porad jsem cekala na nejakou tu akci, ktera by me vytrhla z Haggisova stereotypu. Ovsem konec me poradne prekvapil. Konecne vyplula pravda na povrch, ale hlavne - bylo polozeno tak moc otazek, na ktere je tezke odpovedet... Nuti to k filozofovani, ale zase ze by to bylo neco, co bych chtela videt podruhe...mozna jako knizka by to melo vetsi efekt. (15.01.2009)

Válka je svinstvo. Někde nějaká končí, jinde jiná začíná. Jedni odcházejí, druzí přicházejí..... Nevím, jak to Paul Haggis dělá, ale jeho přístup na mě platí. Bylo tomu tak již v jeho oscarovém snímku Crash, podobně je tomu i zde. S tím rozdílem, že zde to na mě navíc nepůsobí tak prvoplánově. Paul se vyhnul patetickým záběrům, netlačí na pilu a výsledkem je tak působivé ( téměř komorní ) psychologické krimi–drama s detektivní zápletkou a velmi působivým myšlenkovým přesahem o dopadech války na vojáky ( lidi ). Paul se (naštěstí) nesnaží o nějaké laciné citové vydírání diváka, spíše je to „ syrové věcné vyprávění“ , paradoxně o to tvrdší dopad na samotného diváka to ve výsledku má. Válka dělá z lidí „hyeny“, mění charaktery (samozřejmě ne z každého a se stejným dopadem). Nesuďme však tyto lidi. My nebyli v takovéto situaci. Opravdu víme, jak bychom se ( ve světle toho obrovského náporu na psychiku, tlaku ) zachovali my sami?! Nic není tak černobílé, jak by se na první pohled mohlo zdát a hlavně: ono to totiž kolikrát samotnou válkou nekončí, ale teprve začíná. Nejhorší jsou ty návraty do každodenního života. Zcela výstižná je věta, kterou pronáší jeden z vojáků: „ nenáviděl jsem to tam. Teď jsem TADY a už se nemůžu dočkat až budu zpátky. Divné že? „ ....po pravdě, zase tolik ne. Vypovídá to o mnohém. Tentokrát nemám výhrady ani k samotnému konci. Ten symbol obrácené americké vlajky v podobě SOS „ voláme o pomoc, sami se z toho nevyhrabeme „ , jak výstižný, leč marný. Války byly, jsou a vždy budou. Jsme totiž přece LIDI...... Co se týče samotných hereckých výkonů ústředního dua Tommy Lee Jones – Charlize Theron nemám co bych dodal. Tomu říkám civilní herectví. Naprosto přirozené, nenucené, bez nijakého přehrávání, přesto ve výsledku tak působivé a uvěřitelné. Jako dobrá volba Paula Haggise se ukázalo i obsazení do rolí vojáků skutečnými vojáky co si prošli válkou v perském zálivu. Oni neodříkávají repliky, nehrají, oni „ pouze“ převypráví příběhy, které sami zažívali. Co může být pro film lepší, než když nastoluje otázky, vyvolává debaty a donutí diváka nad samotným příběhem ( tématem ) přemýšlet a „dohrávat si ho“ v sobě?! Toto je přesně ten typ takového snímku. 4+1/2* (21.02.2011)

Po ohromném úspěchu oscarové (a přeceněné) „osudové mozaiky“ Crash, kdy by mnozí čekali další efektní drama s hvězdným obsazením, přichází Paul Haggis s komorním psychologickým snímkem o zvláštním stavu, v němž uvízla americká společnost, paralyzovaná příliš dlouho trvající válkou v Iráku. Pátrání vysloužilého vietnamského veterána, vojáka tělem i duší, po zmizelém synovi, nese rovněž rysy detektivky. Očekávání napínavého thrilleru se vám však může krutě vymstít – režisér sice respektuje pravidla krimi filmů (objevování nových důkazů, výslechy svědků, odhalení pachatele), ale své pozvolné vyprávění staví hlavně na dialozích. Na můj vkus na dialozích příliš precizně vybroušených, následně naštěstí „zlidštěných“ přirozeným herectvím některého z charismatických herců. Těm samozřejmě vévodí Tommy Lee Jones, dobrej americkej táta, který si myslí, že rozumí současnému světu, ale postupné odkrývání pravdy ho přinutí přijmout jinou, drsnější realitu, než na jakou byl zvyklý. Zajímavá spirálovitá struktura filmu nás nutí všímat si detailů, neboť každá postava má ve scénáři své pevné místo a svým dílem přispívá k vykreslení titulního údolí Elah, stavu mysli, kdy váháme, kdo je Davidem a kdo Goliášem. Po pomalejším rozjezdu mě film zcela pohltil a různými tu šikovně (tajemný balíčk), tu méně šikovně (postupné posílání videí, zbytečná akční scéna) zakomponovanými „šponovacími“ prostředky držel v napětí. Otázky typu „proč detektivka Sandersová s takovým zápalem pomáhá chlápkovi, který jí nejspíš není moc sympatický?“, brzy odvane čas, zážitek z posledního, nejvíce skeptického záběru přetrvá. Nad očekávání výjimečný snímek. 80% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Radiq, BoXBe (07.04.2008)

// Další válečná PTSD depka, tentokrát s Haggisovým civilnějším přesahem a rukopisem, který však není o nic míň zdrcující v tom, jak dopady války vyobrazuje. Ke konci se vzhledem k tématu trochu zbytečně tlačí na emoce, kamenná tvář Tommy Lee Jonese naštěstí propouští jen kapky krve, nikoli slz, takže to ve finále nesklouzlo k ničemu horšímu. O dva roky mladší Mariňák shodou okolností taky nasnímanej Deakinsem je ale přece jen jinde. 8/10 (02.09.2023)

Docela jsem se Paula Haggise po vykalkulovaném dramatu Crash obával. Zbytečně. Opět totiž klade důraz na jednotlivé postavy, které se divákovi postupně dostávají pod kůži. Ten s přibývajícími minutami totiž víc prahne po tom, dozvědět se další informace o hlavních postavách. S emocemi, které ze sebe doslova rval vypjatý Crash, je to ale u tohohle dramatu horší. Víc totiž trvá na atmosféře, než na samotném ději. S tím je to o poznání obtížnější. Vysloužilý voják hledá svého syna, který se měl vrátit z Iráku. Respektovaného muže ale všichni poslouchají tak maximálně na jedno ucho, dokud synovo zohavené tělo neobjeví kousek od základny. Rozjede se tak nesnadná podívaná, kterou diváci, čekající dunivou akci a nálož emocí, asi odsoudí. Pod tou velmi vkusnou kritikou války se ale skrývá nakonec velmi osobní a silné drama, které táhne nahoru bez patetických gest životem ošlehaný a vojensky disciplinovaný Tommy Lee Jones s výborně sekundující Charlize Theron. Nejen pomalu budovaná atmosféra, Haggisova soustředěná režie, výteční herci i kamera legendárního Rogera Deakinse stojí za to si tyhle dvě hodinky pomalého tempa dát. (07.09.2011)