Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hra spisovatelky Jindřišky Smetanové měla na obrazovce premiéru v březnu 1966. Fiktivní příběh je umístěný do všedního dne pražské kavárny. Uprostřed zvláštního, nepojmenovaného napětí se ozve z televize zpráva, že zeměkouli obsadili okupanti - obyvatelé jiné planety. Ve městě ustává provoz, nikdo nesmí vycházet. Hosté musí vyřešit základní životní stanovisko: vykročit z obklíčení - byť s rizikem, nebo bezbranně setrvat v "jistotách" vnucené klece. Hra zobrazila společenské klima šedesátých let a vlastně předvídala srpen 1968. Proto zůstala více než dvacet let v trezoru. Autorka spolu s režisérem Antonínem Moskalykem za ni obdrželi v roce 1966 Cenu kritiky na festivalu PRIX ITALIA. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (56)

Autogram 

všechny recenze uživatele

Sci-fi z kaviarne, a to po celý čas, kamera z nej nevyjde ani na chvíľu. Zato kameraman netradične vstupuje do filmu formou reportéra. Kontakt so svetom sprostredkuje len obrazovka, ako je to časte aj dnes, len obrazovka televízora bola nahradená inými formami. Protivojnové posolstvo je doplnené protitotalitným, takže to nemohlo zostať bez trezorovej odozvy. Mimozemská totalita, ktorá zamrazí vývoj kultúry aj stav obyvateľstva, sa nemohla páčiť. Napriek krátkemu trvaniu ma film trochu nudil, takže nemôžem ísť cez tri hviezdy. –––– Nikdy dřív nebylo v novinách tak málo, jako je dnes. Přečtete si je a víte toho míň, než jste vêděl předtím. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Strašně rád bych dal plný počet, ale bohužel to na něj nedivím. Strašně se mi líbí ten nápad - zčistajasna nastane nějaká absurdní situace a divák sleduje skupinku lidí s různými názory, jak na to reagují a co by případně udělali. Ne nadarmo už mám podobný námět na minimálně tři povídky (zatím nerealizované, ale mám u dvou mám vymyšlený syžet), protože mě tenhle nápad "(mikro)kroniky lidství" fascinuje. Fascinoval mě i tady a celkem se povedl, mnoho postav je tu dostatečně promyšlených, mají psychologii a především díky tomu to všechno funguje. Hodně dialogů je velmi chytrých a hlubokých, což je taky velmi dobře, protože na těch celý tenhle film stojí. No jo, jenže to tu není bezchybné, protože některé postavy jsou ploché (nácek) nebo nevyužité (ke všemu lhostejný muž - a u něj mě to strašně mrzí, protože mě dokázal zaujmout víc, než většina postav a tak nějak jsem čekal, že do toho všeho bude líp zapojený, ale nakonec jen řekl pár vět a v druhé půlce tam už skoro ani nebyl...) a i ten scénář šlo líp promyslet. Chápu, že to má hlubší záměr (který je poměrně jasný) a o ten tu šlo nejvíc, ale přece jenom mě na tom víc bavila ta zápletka samotná a bavilo mě i sledovat chování těch lidí (jak už jsem psal). Příběh dokáže působit realisticky a celkově z toho vyplyne skvělá a chytrá myšlenka, takže jsem i nad slabými 5* ve finále přemýšlel (přece jenom - na to, co ten film chtěl říct, odvedl slušnou práci a má atmosféru), ale zase tu jsou některé slabší (a tím pádem ne zrovna uvěřitelné) herecké výkony a moc mi tam neseděl ten "neviditelný reportér", co v průběhu filmu dává otázky postavám. Má tam své místo, ale ne dostatečně opodstatněné. Silné 4* ()

Reklama

PollyJean 

všechny recenze uživatele

„Operátor zjistil, že příčinou třetí světové války a zániku lidstva bude fotbalové utkání.“ No, co na to říct. Zajímavé zamyšlení nad tím, jak se zachová vybraný vzorek lidí v jedné kavárně, vystavený nečekané situaci. Spíš mimo kontext filmu se zde objevuje myšlenka, jak je někdy to lidstvo sebevědomé. Nechte nám naši svobodu rozhodování. Že se tím sami zničíme a s sebou strhneme jednu planetu a třeba i celou galaxii? No a co, naše svoboda je nedotknutelná. Nebýt velmi otravného hlasu komentátora a někdy až moc typizovaných postav (mnozí z nich ani nepotřebují jméno, vystačí si jen s profesí - Profesor, Inženýr, Instalatér, Malíř – adekvátně k tomu se pak chovají), bylo by možná hodnocení lepší. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Když přijdou silnější, je to vždycky okupace. Jak se jen zachovat? Tento pomyslný lakmusový papírek, kterým autoři, scénáristka a spisovatelka Jindřiška Smetanová a režisér Antonín Moskalyk, prověřili lidskou povahu na základě ireálné (nepředstavitelné) situace, v níž je bezprostředně ohrožena suverenita státu a svoboda jednotlivce, je s ohledem na věci příští (srpen '68) málem jasnozřivou předpovědí. Bod zlomu, tedy to, proč najednou nic není jako dřív, navíc zastihuje zdejší postavy, bezejmenné a proto anonymní, nepřipravené, zaskočené, uprostřed ospalého všedního dne – tedy přesně takové, jaké bylo možné vídat na pražských ulicích také o necelé tři roky později, v den vpádu sovětských vojsk. Pomineme-li jakýsi hlas zvenčí, který je ale nutný pro uvedení kontextu a který zpřítomňuje objevivší se zlo prostřednictvím televizní obrazovky, jsou všechny ostatní postavy funkčním prvkem tohoto nevšedního experimentu. Obsazením špičkových hereckých interpretů (Šmeral, Růžek, Brodský, Krůta, Dítětová, Waleská, Dostalová, mladý Ornest a další) nabývají tito nehrdinští hrdinové na své přirozenosti, zabydlují onen ireálný prostor reálnými prožitky. Slabí a silní, odvážní a zbabělí, chytří a hloupí. Lidstvo pod kuratelou. Nic se nezměnilo. Vůbec nic. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Podobné téma, ale ne tak konzistentní jako u TV filmu Pasiáns. Líbí se mi zasazení do interiéru hospůdky, kde se scházejí jak profesoři, tak taxikáři, instalatér, důchodkyně i mládež. Samozřejmě je inscenace parafrází tehdejší doby a v oněch živých a mrtvých lze vidět ty, kteří se připojili k jaru obrození, a ty, kterým vyhovují dosavadní jistoty včetně teplého pečiva a týden starých časopisů. Ale kupodivu to má obecný přesah i do dnešní doby. Návštěva z jiného světa lidi rozdělí na ty pokrokové, kteří chtějí změnu a nějaký vývoj, a na ty, kterým se líbí zápecnictví, vézt se a hlavně už nic neměnit. Osobně si myslím, že nejlepší je zlatá střední cesta, protože nemůžete něco měnit donekonečna a je potřeba někdy si dát oraz. Myšlenka se skanzenem lidstva mi připomněla Troškův nápad se skanzenem české malosti ve třetím Kameňáku, oboje jsou dobré nápady. Samotné provedení není špatné, jen se dlouho dostáváme do děje a dlouho seznamujeme s postavami a jejich charakteristikami, a některé ty charakteristiky jsou hodně klišé (třeba náckovský instalatér na jedné nebo zkostnatělý profesor na druhé straně). Trochu více jsem čekal od postavy doktora v podání Martina Růžka, naznačuje se u ní víc, než nakonec představí (postaví se za servírku, ale prát se začne mladý malíř), a vlastně i té servírce člověk přál nějakého hodného chlapa (ale zase nevíme, nakolik si za svůj osud mohla sama svou pasivitou a brbláním). Tedy mi ne všechny charaktery postav přišly tak dobře napsané a ztvárněné, abych s nimi šel (jako ve zmiňovaném Pasiánsu). Co se zajímavostí ohledně hereckého obsazení týče, pan Adamíra zde nehraje, slyšíme jen jeho hlas (našima očima představuje asi náhodného a až moc zvědavého hosta) a Kolářová je v titulcích uvedena jako Dana, ne Daniela. Mno, líbí se mi nadčasovost poselství, i když se k němu doklopýtáváme pomaličku, několik hlášek a myšlenek, ale celkově mi přijde hra nepropracovaná do detailů a občas klouzající po povrchu. Objektivně za tři, za to poselství v závěru o živých a mrtvých, jež má obecnou vlastnost, slabé čtyři hvězdy. ()

Galerie (17)

Reklama

Reklama