Konec velké epochy

Videl som iba dva Moskalykove filmy a oba boli nanajvýš priemerné. Ani tento televízny zázrak nebol výnimkou a iba zo zvedavosti som ho vydržal sledovať do konca. Slabá bola pravdepodobne už samotná predloha a nenápaditá Moskalykova réžia spoločne s plejádou známych a prehrávajúcich hercov výsledok nevylepšila. Za najväčší nedostatok považujem žánrovú neujasnenosť, pretože systémom z každého rožku trošku sa dobrý výsledok nedá dosiahnuť. Aj tie tri hviezdičky v tomto prípade neznamenajú slabý nadpriemer, ale zreteľný podpriemer. (25.11.2019)

,,Nemůžeme se stavět na zadní nohy, jde o historii celého lidstva..." Československá nová vlna a mimozemšťané. Docela síla, když se divák do toho příběhu ponoří. Příběh se sice pohybuje v žánru sci-fi, ale nevyznívá zcela nereálně, dokonce velice trefně propojuje váleční a okupační tematiku včetně myšlenky ohrožení v podobě konce světa. Existenciální podobenství, jak se v jedné místnosti sešli a musí zde zůstat jistou dobu spolu lidé různých profesí a především nejrůznějších charakterů, které se tu pak naplno projevují. Oceňuju výrazný prostor pro psychologizaci postav místo jakýkoliv sci-fi triků. Jinak film dost experimentuje spíše na formální a žánrové úrovni, zčásti připomíná klasickou studiovou inscenaci, v jistých pasážích nabývá podobu televizních reportáží. Hodně zajímavé je zpracování s hlasem hosta, který je tu přítomný a vede dialog se všemi postavami, ač na plátně ho není vůbec vidět. Místy těžší strávitelnost (zejména pasáže s vědeckými a politickými komentáři odborníků ze světa) přebíjí výborné herecké obsazení se skvělou Janou Dítětovou, Růžkem, Brodským, Rážem a nádherně filosofujícím Vladimírem Šmeralem. Další toť originální podoba nové vlny, "vlnící se" i přes obrazovky televizních přijímačů. Na vlnách vědecko-fantastických výjevů, s obrovským poselstvím pro diváky (nejen, ale klidně také pro ty pracující v socialistické společnosti ;o)). 80% (09.10.2016)

Paralela ke společenským událostem vybočila poněkud ze žádoucího, převažujícího, povoleného (nehodící se škrtněte) způsobu uvažování. 1) Neobratné politické narážky dnes působí polopaticky a lacině, ovšem ve své době tomu tak asi nebylo. Je divný, že jdou, když nemusejí..._____ 2) Fakt, že inscenace předznamenala nepsanou smlouvu režimu gulášového socialismu s obyvatelstvem o pár let později, je očividný a už jen díky tomu stojí film za zhlédnutí._____ 3) V době vzniku 4*, po osmašedesátém 5*, nyní už jen 3*. (19.12.2019)

Na starý čiernobiely film "Koniec veľkej epochy" ma upozornil PhDr. Ľubomír Huďo. Je to veľmi výstižná paralela ku tomu, čo sa odohráva v súčasnosti. Aj keď bol tento snímok natočený v roku 1965, dokonale reflektuje stav, ktorý dnes nastal v rámci korona fašistického šialenstva. Komorný príbeh sa odohráva v pražskej kaviarni, kde sa ľudia dozvedia z televízie, že našu planétu obsadili mimozemšťania. Prišlo niečo neznáme a média diktujú, čo majú ľudia robiť. V meste ustáva všetka činnosť, nikto nesmie vychádzať! V tejto situácii začínajú na povrch vystupovať skutočné charaktery hosťov kaviarne. Ukazuje sa kto je silný, slabý, odvážny, zbabelý, bystrý, hlúpy. Majú na výber. Buď sa vykašlú na mediálnu manipuláciu a vídu von alebo sa zostanú ustráchane krčiť v (covidovej) klietke. Toto filmové podobenstvo je v dnešnej dobe mimoriadne aktuálne. ***** (23.07.2021)

Podobné téma, ale ne tak konzistentní jako u TV filmu Pasiáns. Líbí se mi zasazení do interiéru hospůdky, kde se scházejí jak profesoři, tak taxikáři, instalatér, důchodkyně i mládež. Samozřejmě je inscenace parafrází tehdejší doby a v oněch živých a mrtvých lze vidět ty, kteří se připojili k jaru obrození, a ty, kterým vyhovují dosavadní jistoty včetně teplého pečiva a týden starých časopisů. Ale kupodivu to má obecný přesah i do dnešní doby. Návštěva z jiného světa lidi rozdělí na ty pokrokové, kteří chtějí změnu a nějaký vývoj, a na ty, kterým se líbí zápecnictví, vézt se a hlavně už nic neměnit. Osobně si myslím, že nejlepší je zlatá střední cesta, protože nemůžete něco měnit donekonečna a je potřeba někdy si dát oraz. Myšlenka se skanzenem lidstva mi připomněla Troškův nápad se skanzenem české malosti ve třetím Kameňáku, oboje jsou dobré nápady. Samotné provedení není špatné, jen se dlouho dostáváme do děje a dlouho seznamujeme s postavami a jejich charakteristikami, a některé ty charakteristiky jsou hodně klišé (třeba náckovský instalatér na jedné nebo zkostnatělý profesor na druhé straně). Trochu více jsem čekal od postavy doktora v podání Martina Růžka, naznačuje se u ní víc, než nakonec představí (postaví se za servírku, ale prát se začne mladý malíř), a vlastně i té servírce člověk přál nějakého hodného chlapa (ale zase nevíme, nakolik si za svůj osud mohla sama svou pasivitou a brbláním). Tedy mi ne všechny charaktery postav přišly tak dobře napsané a ztvárněné, abych s nimi šel (jako ve zmiňovaném Pasiánsu). Co se zajímavostí ohledně hereckého obsazení týče, pan Adamíra zde nehraje, slyšíme jen jeho hlas (našima očima představuje asi náhodného a až moc zvědavého hosta) a Kolářová je v titulcích uvedena jako Dana, ne Daniela. Mno, líbí se mi nadčasovost poselství, i když se k němu doklopýtáváme pomaličku, několik hlášek a myšlenek, ale celkově mi přijde hra nepropracovaná do detailů a občas klouzající po povrchu. Objektivně za tři, za to poselství v závěru o živých a mrtvých, jež má obecnou vlastnost, slabé čtyři hvězdy. (30.04.2018)