Kanibalové

Dost dlho som rozmyslal, ako k C.H. pristupim, ako ho budem hodnotit.Nakoniec som sa rozhodol pre tu (z hladiska hodnotenia lepsiu ) alternativu.Zobral som to ako "prechadzku" cez Dom hrozy.Nechutnosti a fatality-brutality, vo mne (ked som to videl prvykrat ako 14rocny fagan) zanechali veeelmi neprijemny pocit:).To iste plati, aj teraz, ked som si to po 8 rokoch pozrel znovu...Jednoducho tvrdy hardcore. (07.04.2004)

„Nie sme vari väčšie zvieratá, ako oni?" Šokujúci základný pilier talianskych kanibalských hororov. Scenár nestojí za zmienku. Na to je vedľajšia rovina s antropológom a tým, či sme väčšími divochmi my alebo obyvatelia Amazonky, príliš plytká (hoc zároveň paradoxne istým spôsobom pravdivá). Takisto herecké výkony nestoja za reč (Francesca Ciardi je zaujímavá len vďaka tomu, že ukáže temer všetko). Ale čo sa týka fyzických orgií, o ktoré koniec koncov v tomto drsnom pod-žánre ide "až" na prvom mieste, nemajú Deodatovi Kanibali konkurenciu. (01.11.2004)

No, tak co k tomuhle říct... Jako dokument nereálné, jako horor slabé, jako film nadprůměrné, jako kontroverzní snímek velice úspěšné. A teď už záleží jenom na tom, co od Cannibal Holocaustu očekáváte. Já si přál kontroverní horor, od čehož se odvíjí i mé konečné hodnocení - divil jsem se hodně, bál jsem se málo -> tři hvězdy. (11.06.2008)

Talianski tvorcovia v 70tych a 80tych rokoch si okrem iného založili biznis na tom, že korčuľovali na hrane toho, čo je možné ešte zobraziť na filmovom plátne a to tak sexom, násilím, či témami. Deodato v Cannibal Holocaust túto hranicu prekročil a dosť výrazne (pričom najvýraznejším príkladom je týranie zvierat). Zaslúžene je to asi najkontroverznejší film na svete a rozumiem ľuďom, ktorých fascinuje, za mňa je to ale odpad. (17.09.2023)

To je nějakých rozjitřených emocí a ošívání se, jak hodnotit. Špatná zpráva hned na začátek - KANIBALOVÉ jsou považováni za nejlepší kanibalský film všech dob (a nejlepší film Ruggera Deodata). A ačkoli jsou ztělesněním mustru tohoto obskurního subžánru (který prožíval zlaté období v letech 1977-1981), jsou zároveň i jeho formálně nejoriginálnějším počinem. Řeč je o vyprávění formou "nalezeného filmového záznamu", která později inspirovala tvůrce ZÁHADY BLAIR WITCH a které v době uvedení filmu u autorit vzbudila dojem, že jde o snuff. V první polovině filmu sledujeme pátrání po filmařích ztracených v džungli, které vyvrcholí nálezem jimi natočeného filmového materiálu, v druhé polovině se z onoho materiálu dozvíme, co se jim vlastně stalo. Najevo přitom vyjde, že kromě toho, že skončili obligátně na menu kanibalského kmenu, si předtím v džungli počínali krajně necivilizovaně, což vede v závěru k vyslovení pochybností nad tím, kdo je vlastně kanibalem/barbarem (dobrý vtip, Ruggero). Třebaže se ve filmu hojně znásilňuje a před kamerou se zaživa kuchají zvířata, sexuální násilí se mě nijak zvlášť nedotklo a ze zvířat mě výrazněji znechutilo jen nakouknutí pod krunýř želvě. Většinu času jsem se mírně nudil a utápěl ve zklamání, že žádný drsnější nebo aspon zábavnější kanibalský film už neexistuje. Člověk ale musí smeknout před tím, jaká krásně exploatační propagační kampaň se Deodatovi podařila, když byl po uvedení filmu zatčen za obscenitu a musel přivedením herců do televizního pořadu dokazovat, že během filmu skutečně nebyli zabiti (dojem, že byli, zpočátku podporoval dodatkem v jejich smlouvách, že se rok po filmu nesmí objevit v žádných médiích). Nemluvě o protestech ochránců zvířat. Podle nepotvrzených zpráv jde také o o film s rekordním počtem zemí, které ho zakázaly promítat (údajně přes 60), který měl snad vydělat 200 milionů (opět nepotvrzeno). Jediné, v čem se shodnu s většinou komentujících je, že i když nejde o nic originálního (viz MECHANICKÝ POMERANČ), tak kontrast odpudivý film - pěkná hudba se Deodatovi povedl. (29.01.2007)